pondělí 7. prosince 2009

Vinná manga s lahví Bordeaux

the-drop-of-gods-italy Japonci jsou divní, alespoň z pohledu běžného Evropana to tak obvykle vypadá. Úplně běžným formátem sdělení je u nich komiks. A není to jen pornografické hentai plné Japonek s nepřirozeně gigantickými prsy. Manga je běžně používána nejen pro všemožné více či méně dobrodružné příběhy určené všem možným věkovým kategoriím, ale i pro výuku, reklamu či oficiální důležitá sdělení (např. letáky s informacemi o ptačí chřipce). Do ruky se mi dostal příběh Kami No Shizuku, v překladu The Drops of God či chcete-li Boží kapky. Ten je právě spojením dobrodružství, výuky a reklamy. Nenásilně seznamuje čtenáře se světem vína, tradičními regiony kde se produkuje a jeho různými typy, ale zároveň slouží jako skvělá reklama. Víno, které je základem toho kterého dílu, typicky v prodejích poskočí pořádně nahoru. Příběh je populární mezi japonskými šéfy firem a rodiče ho prý přibalují dětem na cestu při odchodu na univerzitu doufaje, že si jejich potomek vztah k vínu vybuduje. Japonci jsou před námi úplně ve všem :o) Komiks převzala i Korea, Hong Kong a Taiwan, v překladu vyšel ale i ve Francii a vznikl z něj televizní seriál (s reklamní grafikou, která mi strašně připomíná plakát na Harry Pottera).

Příběh je postaven na jednom z oblíbených témat, sporu otce se synem, ovšem zde se zajímavou vinnou zápletkou. Otec, slavný vinný kritik, má dva syny. Jednoho nevlastního, adoptovaného těsně před smrtí, který se živí jako sommeliér. Syna vlastního pak víno nezajímá (a dokonce, jaká urážka, pracuje pro pivovar), odvrhl jej po těžkém dětství, ve kterém se z něj otec snažil udělat odborníka (očichávání všeho možného, neustálé dekantování lahví a podobně, prostě typická zábava). Jenže otec umírá a zanechá jako dědictví sklep plný lahví v hodnotě 18 milionů dolarů. A degustační poznámky k dvanácti vínům, které považuje za nejlepší na světě (a přirovnává je k dvanácti apoštolům). Kdo dokáže jako první do roka identifikovat každé z dvanácti vín, ten sklep získá. Do té doby vínu neholdující syn se vydává na výpravu a především jeho prostřednictvím čtenář získává nové informace a učí se. Degustační popisy, a to možná též přispělo k popularitě této mangy, nepoužívají jen tradiční termíny, někdy těžko pochopitelné a běžného konzumenta odrazující (plné, komplexní, dochuť atp.), ale častěji přirovnávají projevy vína k rockovému koncertu, posezení u krbu s vůni ohořelých dřev a podobně. Japonsky poetické :o) A důvodem je právě to, že autorskému týmu klasický vinný žargon prostě nesedí. Příběh píší Yuko a Shin Kibayashi, sami nadšenci se sklepem plným vína a bez oficiálního vinného vzdělání. Přesto jsou nyní v asijských zemích považováni za velmi silný hlas formující vinné návyky místních obyvatel a Decanter je zařadil do tabulky padesáti nejvýznamnějších osobností oboru.

drops_of_good_queen
K celému příběhu jsem se vlastně dostal díky aktuálnímu dílu, ve kterém vystupuje Jean-Michel Cazes, jedna z legend Bordeaux a majitel Château Lynch Bages. Ten se totiž sám pochlubil ve firemním reklamním mailu (tímto děkuji P.J. za přeposlání, správně odhadl, jak moc mne to zaujme), na webu je část komiksu ke stažení i s překladem. Víno, které hrdina komiksu konzumuje, je z jeho dalšího vinařství - Château Ormes de Pez ze Saint-Estèphe (ale kompletní vinařský tým je právě z Lynch Bages). V příběhu hodnotí ročník 2003, ten já ale doma neměl a „ze sklepa“ vytáhl ročník 2004. Jméno château v překladu připomíná dávno zmizelé jilmy z okolní obce Pez. Vinice Ormes de Pez se nachází na více než třiceti hektarech štěrkopískových ploch a jsou vysázeny v hustotě okolo 9.000 hlav na hektar. Jejich průměrné stáří se blíží třiceti letům a odrůdovému složení dominuje 70% Cabernet Sauvignon, následuje 20% Merlotu a 10% Cabernetu Franc. Hrozny se komplet odstopkovávají, fermentace probíhá v nerezu za řízené teploty a tamtéž proběhne i malolaktika. Víno zraje v použitých sudech z Château Lynch Bages a před lahvováním se čiří a filtruje.

ormes_de_pez_2004 Château Ormes de Pez 2004, v anulované klasifikaci z roku 2003 označené jako Cru Bourgeois Exceptionnel, se ukrývá v klasické těžší láhvi Bordeaux tvaru, pod plným slušným korkem a kovovou záklopkou. Barva je rozumně hluboká rubínová, efektní, jiskrná. Hned po otevření víno zavonělo hodně výrazně, svůdně ovocně do švestek, mladě a svěže. Později se objevují zemitější a „masitější“ tóny, lehce uzenost a grafit. Slušné. V chuti suché, ovocité, pěkně postavené s delší šťavnatou dochutí. Pevné až robustní a trochu přísnější, s výraznější kyselinou a poněkud sušším tříslem (což mne otravuje u kupy lahví ročníku 2004). Dobře udělané, poměrně klasické pití. Slušné víno s potenciálem zrát a posunout se do další a snad ještě povedenější fáze, ale pro mne bez nějakého „X“ faktoru, bavilo a ke kusu masa fungovalo, ale nějak zvlášť nezasáhlo.

Čtete komiksy? Znáte jen partu ze Čtyřlístku, nebo jste se už posunuli k Asterixovi? Nebo snad holdujete záležitostem jako From Hell či Sin City? Které víno jste si v poslední době koupili či otevřeli jen na základě reklamy?

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails