pátek 2. ledna 2015

Datum na vinětě s lahví Ruinartu

ruinart_blanc_de_blancsV prvním letošním zápisku si budu stěžovat. Ale ne na víno, to totiž bylo výborné! Na Silvestra jsme otevřeli láhev Champagne Ruinart Blanc de Blancs Brut, víno od možná nejstaršího šampaňského domu (alespoň se dost rokem založení 1729 chlubí a nikdo starší údaj neuvádí, krom domu Gosset a tam je to složitější pokud jde o produkci bublin) a specialisty právě na Chardonnay. Možná se časem rozepíšu víc, přeci jen je to šampaňská legenda, jeden z plakátů jim mimochodem dělal Alfons Mucha. Vína zbylo i na půlnoční přípitek, ale primárně jsme ho popíjeli už k chlebíčkům v průběhu večera. Nebyl jsem si úplně jist, zda do půlnoci vůbec vydržím, nakonec se (s krátkým selháním a půlhodinou spánku u speciálu Top Gearu z Patagonie) zadařilo. Víno je vždy spojením aktuálního ročníku se zhruba čtvrtinou rezervních vín předchozích dvou let, fermentováno v nerezu, plná malolaktika, zrání na kalech okolo tří let a dozáž někde k 9 g/l. Původ hroznů uvádí především Premiers Crus z Côte des Blancs a Montagne de Reims, k tomu něco z Coteaux du Sézannais a něco málo z údolí Vesle.

Víno je v čiré lahvi připomínající tvarem historické kousky z osmnáctého století. Tmavší citronová žlutá barva a pěkné jemné perlení malých bublinek. Výrazná nazrálejší vůně, hodně toastová, minerální, bílé ovoce, květinové tóny, dotyk citrusu a lískový oříšek. Relativně plné v chuti, výrazné až hutnější v chuti, minerální, toastové až lehce připečené ke konci, velmi dobrá délka, efektní, bohaté. Nabušené, vrstevnaté, Moc dobré! Ovšem zároveň drobátko netypické, vůbec mi přijde, že jejich Blanc de Blancs v projevu dost lítá. Tipnul bych si teplejší ročník a také láhev, která už měla možnost nějaký ten pátek vyzrávat. A to mne přivádí k dnešní stížnosti.

Champagne_Ruinart-MuchaMožná už tušíte… datum degoržování, odstřelení kalů, speciálně u neročníkových vín. Ale jak já nesnáším, když ho vinař neuvádí! V zásadě naprosto netušíte, zda je víno s odstřelenými kaly tři měsíce a ještě by stálo za to nechat ho chvilku ležet, nebo je takhle v lahvi už pět let. Kupa vín je nejlepší poměrně čerstvá, ale zároveň existuje mnoho neročníkovek, kterým zrání v lahvi více než sluší a v jejich mladistvé podobě zdaleka nenabízí tolik. Nemáte příliš šanci zjistit, na jakém ročníku je vaše aktuální láhev postavena, což je údaj dost zajímavý pokud se o bubliny zajímáte víc, a z data degoržování jde odhadnout. Nevíte, jak dlouho mohlo víno ležet v obchodě / restauraci. Jste ponechání v temnotě. Přitom neročníkovky tvoří možná devadesát procent trhu se Champagne a údaj o degoržování neuvádí ani desetina producentů. Většině konzumentů, kteří bouchnou láhev na oslavě či přiopilí o půlnoci na Silvestra, je to asi jedno. Pokud ale pijete Champagne jako víno a baví vás, jedno vám to není.

Frédéric Panaïotis, sklepmistr Ruinartu, se odvolává na přílišnou komplikovanost uvádění podobných údajů a že zákazníci stejně moc neví co takové degoržování je a celé to má smysl jen u „sběratelských“ vín (tj. na ročníkovky už to dávat začali a snad i pro Dom Ruinart). A alibisticky si píše na vlastní uskladněné lahve NV vín ze kdy jsou, aby věděl, kdy je ideální je otevřít. Fuj! Dalším častým argumentem je, že datum zákazníka zmate, bude ho brát jako ročník, datum doporučené spotřeby nebo tak něco. Tomu se moc nechce věřit, obzvláště proto, že vše jde snadno zařídit alespoň číslem šarže ve formátu, ze kterého datum degoržování nějak zjistíte (např. Bollinger nebo Deutz a další). Z LAF3WBV u Ruinartu, alespoň pokud nedostanu dekódovací tabulku, nevyčtu nic (u sherry jsem narazil na písmena odpovídající měsícům a podobně, je to tam podobný problém). Vlk (poučení vínomilci) se nažere a koza (žádný zmatek pro běžné konzumenty) zůstane celá. Vše jde taky zařídit kódem ve stylu Krugu, podle kterého si na telefonu či ve webovém prohlížeči všechny detaily zjistíte + je sestaven tak, aby alespoň rok a kvartál degoržování byl poznat. Případně rovnou QR kódem, který vám otevře odpovídající informace na webu.

datum_degorzovani

Ale blýská se na lepší časy a vypadá to, že datum degoržování brzy začnou uvádět nejen u ročníkových vín, kde přeci jen není potřeba tolik (i když se také hodí, výrobci rozhodně neodstřelují všechny lahve najednou), i velcí hráči. Momentálně ho najdete hlavně u různých specialit a vín z menších domů a od špičkových producentů. Ale už i Veuve Clicquot, nejen pro Cave Privée řadu pozdních degoržování, chce najet s tímto údajem u klasického „yellow label“. Zvládl to bez problémů velký hráč Lanson, díky vlivu Bruno Paillarda, ten byl ostatně jedním z vůbec prvních v uvádění data na svých vínech. A u ročníkovek už se pochlapil také Moët & Chandon a postupně snad zavede i u neročníkovek, takže třeba i Ruinart se postupně přidá, však je LVMH vlastní. Nazrál čas, asi, možná i díky publicitě, kterou svým ID získal Krug (kde paradoxně sklepmistr nevidí uvádění tohoto údaje jako zásadní; vzhledem k tomu, že jejich vína jdou na trh v bezva pitelné kondici a neuvěřitelně dobře zrají to celkem i chápu, ale stejně nesouhlasím). Eric Asimov, vinný kritik pro New York Times, dokonce oznámil, že nebude hodnotit žádná neročníková vína, u kterých nelze z lahve zjistit datum degoržování. Tedy taková, kde zákazník nemá možnost zjistit, zda pije to samé, co on hodnotí.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails