Na jedné bezva degustaci toto úterý, určitě se ještě zmíním časem, jsem si projížděl i sérii burgundských pinotů a leckteré si opravdu užíval, ale… nesměl jsem se dívat na ceny. Je to děs. I běžnější apelace od slušných vinařů se začínají dostávat na úroveň, kterou prostě nejsem ochoten zaplatit, a vina mnohdy není na straně dovozců. Levnější běžnější burgundy mohou být opravdu příjemná červená, typická, skvěle pitelná, nádherná do gastronomie a vůbec, ale vyloženě za srdce mne chytí spíše málokdy a poměr ceny a zážitku je tam dost komplikovaný. Ale on ostatně jakýkoliv ambiciózní pinot odjinud ze světa má cenu napálenou, konzument si zvykl za odrůdu připlácet. Dneska se mrkneme na dva pinoty, které jsem doma v poslední době popíjel. Zda jde i o tip na nákup posuďte sami.
Víno z Champagne René Geoffroy (web), v pěkné buclaté lahvi a uzavřeno klasickým šampaňským korkem, je stoprocentní Pinot Noir, nefiltrovaný, připravený s minimem intervencí a z vinic obhospodařovaných bez pesticidů, herbicidů a další nadbytečné chemie (oficiálně ale jen integrovaná produkce). Jedná se o Cumières Rouge 2006, apelace Coteaux Champenois, a nečekejte tedy bubliny. Jde o normální červený tichý Pinot Noir, víno které vlastně Champagne proslavilo a dlouhodobě bojovalo v popularitě s Burgundskem, než se kvůli klimatu a díky dalším faktorům region přeorientoval na vína šumivá. Připraveno klasicky, rok strávilo v šestistovkách dubových sudech a další tři roky v nerezu. Světle červená barva. Višňová vůně, evokuje až trpčí ovocný likér, mandlovina. Pocitově poměrně mladistvé v chuti, osm let věku bych snad ani netipoval, opět višeň, lehčího střihu, výrazné kyseliny, šťavnatost, natrpklost, tvrdší, minerální linka. Příjemný kousek, mám tahle severská červená na pití dost rád, ale… stálo mne asi tisícovku (občas tyhle specialitky prostě nedokážu v obchodě nechat). Ve Francii by to bylo okolo 25-30€, což je sice méně, ale stále víc než báječné bubliny stejného vinaře. A za podobné peníze už očekávám přeci jen komplexnější zážitek.
Domaine Ferrey Montangerand je rodinné vinařství sídlící v Saules. Úplně mrňavý podnik to není, mají už šestnáct hektarů, i díky vinicím v Givry a Mercurey, se kterými pracují od roku 2005. Nedávno jsem otevřel Mercurey 2009 a docela si ho užil. Až překvapivě tmavá barva. Výraznější třešňově peckovinová vůně, dotyk švestek, nazrálejší kořenité tóny ale stále spíš poměrně čerstvě ovocné, dotyk minerality, poměrně výrazná aromatika, ne úplně přímočará ale ani nic komplikovaného. Suché, šťavnaté, na pomezí červených a tmavších peckovin, trochu svíravé, dobrá délka, pěkně pitelné. Prostě fajn vesnický pinot. Kartonová cena u Hrona nějakých 350 Kč myslím ujde, tohle si s chutí otevřu znovu.
K pinotu se to možná zrovna dvakrát nehodí, vzhledem k tomu co řepný projev na degustacích naznačuje, ale rovnou se tu podělím i o jeden recept. Obvykle sous vide připravuji hlavně maso a řepu mám nejraději pečenou, ale fungují i jiné varianty. Plátky řepy s trochou soli, olivového oleje a pár snítkami tymiánu šup zatavit do pytlíku a do lázně 85°C na dvě hodiny. Následně rychle zchladit a lze rovnou podávat, ale krásně vydrží i pár týdnů. Nejlepší na salátku, třeba s lístky rukoly, kousky kozího sýra a kapkou medu. Osvěžit trochou citronové šťávy a kůry. Fotka i aranžmá nic moc, ale chutná to moc dobře. A myslím bude i v případě, že místo sous vide tu řepu fakt upečete.
K pinotu by se spíš hodilo jídlo na fotce níže… taky sous vide, ale kachní prso (kachna česká, ty francouzské většinou vypadají i chutnají lépe, ale co už), jak je to dělané už jsem tu psal. K tomu rychle zapečené kroupové risotto s houbami a omáčka z kachního tuku, rozmarýnu, červeného vína a povidel… mmmm… :-) Jen teda na aranžmá na talíři musím ještě hodně zamakat.
