Dnes odpoledne začínají dvě poměrně zásadní společenské akce. Aniž bych chtěl jejich význam jakkoliv srovnávat, shrnu je do dnešního zápisku. Nejdříve tedy volební vinotéka. Letos to vypadá dramaticky, zuří souboj plný podpásovek, temných odhalení skoro na úrovni glykolového skandálu v Rakousku, směr vyšších zbytkových cukrů se rve do krve s těmi, kdož raději vína trochu vhodnější k běžnému jídlu a s pěknou kyselinou. Lidé si navzájem trhají viněty, přemlouvají báby, dědky i přátele, co je pro ně nejvhodnější. Po velké televizní debatě dvou nejvýznamnějších vinařů jsem ovšem k volebním menu potřeboval sklenku něčeho ostřejšího, Stavekgnac se ukázal jako dobrá volba, podobně posloužila i whisky Caol Ila z „prvního svobodného“ ročníku 1990. Ale teď je to zatím ještě o víně, zda přejdeme na destiláty trvale, ukáže až sobota. O přízeň se, s reklamou o nových technologiích a větší čistotě v provozu, letos ucházejí vína, která v ročnících minulých nepřesvědčila a zhusta měla opravdu ošklivou vadu. Viněty lákají na kupu ambiciózních „nových“ projektů, za kterými ovšem stojí staří známí vinaři a hrozny nakoupené z poloh, které se dříve moc nepředvedly. Na zdravější život láká produkce z ekologického zemědělství. Kdo nás přesvědčí nejvíce? Kolik zákazníků znovu zvolí nejlepší přátele dělnického lidu, staré dobré řídké víno odrůdy Müller-Thurgau z nesmyslně vysokých výnosů?
Nevšiml jsem si, že by nějaká strana nabízela „vždy už jen dobré ročníky“ či „na Sovici vína jak z Cortonu“, takže holt budu muset volit dle jiných parametrů. No což. Každopádně druhá víkendová událost lidi více spojuje než rozděluje, už tradiční Prague Food Festival se jistě stane dostaveníčkem obrovské spousty těch, co si rádi užijí propracované jídlo. Možná to bude naposledy před tím, než nám někdo takové „buržoazní přežitky“ zatrhne ;-) Tentokrát se sejdeme v hodně nadějně působících zahradách Pražského hradu. Po loňských třídenních „maratonech“ a živých reportážích to vypadá, že i všemožní foodbloggeři letos dají spíše jen jeden vybraný den. Já vyrazím hned dnes a později odpoledne (či spíše navečer) sem přihodím pár fotek, poznámek a tipů na jídla, které by byla škoda vynechat v dalších dnech (pokud tam stále budou). Prozatím alespoň odkazy na mé reporty z let minulých, od loňska po první ročník. Nejvíce mne bavil (vyloženě nadchl) ročník 2008. Uvidíme, zda se mu ten letošní přiblíží, nebo bude tak trochu zklamáním jako festival loňský…
Ročník 2009
- Plusy a mínusy Prague Food Festivalu 2009 (report)
- Prague Food Festival pod vodou (report)
Ročník 2008
Ročník 2007
- Prague Food Festival – dějství první (report)
- Prague Food Festival 2007 (pozvánka)
Tak jsem zpět z letošního PFF a dojmy veskrze pozitivní! Prostředí zahrad Pražského hradu má neuvěřitelnou atmosféru, ten výhled vás prostě semele. Skvělé! Navíc je tam dost místa, takže žádné zásadní tlačenice, úzkých sardinkovacích prostor je jen pár. Je to celé ale hodně členité, takže rodiny s kočárky trochu trpí (stejně jako dámy s podpatky na pískové cestě, viz fotka), ale zvládnout se to dá. Příbory plastové, sklo bez zálohy, ceny ne úplně lidové (hlavně tedy některé koktejly či třebas šampaňské jsou cenově nesmyslné), ale úroveň jídel letos hodně vysoko. K tomu nový partner na pivo, takže základem je Stella Artois (osobně mi Plzeň vyhovovala víc), ovšem zároveň mají i Hoegaarden a především Leffe Bruin, zde naopak třetinku za jediný Grand (25,- Kč), čímž jsem totálně zazdil víno (kde je navíc sortiment dost úzký a zklamáním, na nabídku PFF 2008 to ani náhodou nemá). Teď už ale k jídlu, co se vyplatí ochutnat a nevynechat…
Naprosto zásadní záležitostí celé akce je šedesát dní vyzrálé české hovězí u Ambiente Group. Perfektní! Vyberte si trochu prorostlejší :o) I přes pořádný frmol reagovali na náš požadavek trochu krvavějšího. Bezchybné. O tomhle se bude ještě hodně mluvit…
Klidně několikrát znovu bych dal hovězí líčka glazírovaná v pepřové omáčce s restovanou zeleninou u Mandarin Oriental, na stejném místě je i chutný zámotek s krevetami a omáčkou, která je vlastně k dokonalosti dotaženým okurkovým salátem (navíc s koriandrem, římským kmínem a tak). Štift na místě a vše řídí :o)
Ceviche ze Svatojakubských mušlí u restaurace Le Grill hotelu Kempinsky… chuťový orgasmus!
Restaurace Como předvedla několik moc fajn poctivě udělaných jídel (nadívané telecí hrudí podávané se štouchaným bramborem, pomalu pečený jehněčí předeček s bramborovou tortillou), ale mám obavu, že si je stejně všichni budou pamatovat kvůli „smažáku“ – obaleným kuličkám kozího sýra s akátovým medem. To mne nadchlo už při večeři přímo u nich.
Celé menu u Aromi je velmi slušné, ale „zásadní“ je jejich dezert. Zauzená panna cotta s omáčkou z lékořice má nápad a výsledek ve vás rozhodně zanechá silný dojem.
U Alcronu opět dohlíží přímo šéfkuchař (Roman Paulus) a menu zaujalo. I „obyčejný“ lososový tatarák je výborný, zprudka pečená mušle Svatého Jakuba, květákový cous-cous a květáková espuma jsou delikátní záležitost, doporučuji. Vanilková kaše s jasmínovou rýží a višněmi prý bylo to první, co jim došlo. Možná je to tím, že Alcron má vybudován velký dětský koutek. Navíc jsou úplně nejníž, takže když už se tam maminky s dětmi (a kočárky) dostanou, tak rovnou zůstanou :o)
Velkou pozornost poutala restaurace Bellevue s dančím carpaccimi marinovaným se zeleným pepřem a zeleninkou Brunoise + Créme Fraîche a lanýžový olej. Povedená taškařice! Prostě toho je spousta! Počasí zatím drží a zásoby do areálu stále proudí. Pár výborných akčních nabídek, třeba ústřice po jednom Grandu. Super chladný sklepní prostor provizorní Potrefené husy, pokud by bylo nějak vedro. Záchodky využity ty v hradních prostorách, takže to má úroveň. A vůbec… zajděte, letos PFF za pozornost rozhodně stojí.
