pátek 7. září 2007

Prague Food Festival – dějství první

A máme za sebou první návštěvu Prague Food Festivalu, v sobotu či neděli nás čeká další nášup! Na úvod reportku shrnu všechny zápory celé akce, aby bylo možné se následně věnovat jen těm kladům, tedy skvělému jídlu!

Záporů není moc, ale jsou tu. S počasím nikdo nic neudělá (teplota fajn, déšť zamrzí), ale nějak lépe navigovat účastníky k toaletám by jistě bylo v silách organizátora (možná jsem jen slepý, ale zoufale jsem bloudil a jednomu z účastníků ochotná slečna odemykala toaletu pro tělesně postižené, protože jiné nemohl najít, což mi přišlo poněkud.. „choré“; na mapce jsou toalety vidět a zítra již půjdu najisto :o). Je jistě potěšující, že v prostoru neustále kmitají sběračí špinavého nádobí, ale upřímně by bylo fajn vyhradit pár míst pro jejich odkládání, aby se nekupilo po stolečcích. Mít opravdu jasně viditelnou a „standartizovanou“ nabídku u všech restaurací, s jasně vyznačeným „co je k dispozici a za kolik grandů“, by mi též nevadilo. Někdy musíte trošku lovit, či se ptát. Areál je docela hezký, ale je zbytečné mít vedle stánků Mattoni hromady plastových beden s minerálkou, zas takový obrat jich nebyl a určitě by šlo nosit je operativně, vypadá to trochu divně. Jediné zklamání večera jsem zažil ve stánku domu vína U Závoje. Ze tří čtvrtin upité lahve mi bylo nalito jasně korkové víno (copak to nikdo jiný nepoznal?), které jsem sice obratem vrátil a dostal nové, ale upřímně, i v takto lehce chaotickém provozu by se to stát nemělo a sommeliér měl láhev očichat, víno bylo nepitelné. Náhradní láhev, sic vytažená z jednoho z temperovaných boxů, byla zase znažně podchlazená. Škoda, je jinak dost slušné, za dva grandy aka 50,- Kč dobrá koupě. No a to je tak vše, přejděme ke kladům celé akce.

JÍDLO! Skvělé, krásně upravené jídlo. Pravda, dělá se opravdu hromadně a určitě nejde dosáhnout stejně pečlivého výsledku jako v domácím prostředí restaurace, ale snaha byla vidět. Hodně mne potěšil sortiment nápojů. Krom minerálek tedy hlavně dobrého piva (Plzeň + jsem poprvé ochutnal jejich docela slušnou novinku Master) a především vína. Pravda, sice vše ze sortimentu Bohemia Sektu (nejen sektu, i tichá vína z jimi ovládaných vinařství), ale člověk si vybere. Obzvláště k rybím předkrmům je fajn jejich Prestige Brut a Château Radyně sekt, k dezertům standartní, ale příjemně hroznový a sladký červený sekt. Vybírat lze i U Závoje, sortiment je slušný včetně příjemného bílého od Lefleiva. A hvězdy večera? Pravda, šel jsem spíše po předkrmech, hlavní chody (navíc za osm až deset grandů) si spíše ozkouším někdy v klidu při večerním posezení v restauraci, tady by mne dvě grilovaná masa odrovnala na zbytek večera.

Thajský „fish cake“ se sladkokyselou omáčkou a nakládanými okurkami restaurace Essensia (hotel Mandarin Oriental) jsem postavil vedle kreveto-lososového kebabu na citrónové trávě se sladkou chili omáčkou z restaurace Mlýnec. Stylově trochu podobné chuťovky, obě více než chutné a pikantní, ale Mlýnec přeci jen (pro mne s převahou) zvítězil, opravdu skvělé! Dokonale „zacpávacím“ předkrmem pak byla domácí klasika v podobě dršťkové polévky v chlebu z restaurace Domov. Výborná polévka, fantasický chléb (jejich vlastní, dělají ho i ve variantě se škvarky) a příjemná obsluha. Z Domova zaujala i později jako „dezert“ další klasika v podobě ovocných tvarohových knedlíčků přelitých horkou malinovou omáčkou a vanilkovou esencí. Skupina Ambiente nabízela v sekci Brasilero možnost buď jednotlivých vzorků ve větší porci, nebo jakéhosi degustačního průřezu na jednom talířku. Sice jejich jídla znám, ale stejně jsem neodolal – kuřecí srdíčka, hovězí hrb a tučná kýta, fazolky… pochoutka! I další vzorek z Ambi, tentokrát z Pasta Fresca, chutnal – výborné tortelliny se sýrovou omáčkou s ořechy a hruškou. Jako „bonus“ k pastě byla malá bruscetta – tak jednoduché a přesto úžasné.

Maximální počet bodů ale dostává restaurace Ada hotelu Hoffmeister. I v podmínkách plastového stanu si udržela projev špičkového restauračního prostředí, vše bylo servírováno s bravurou až neuvěřitelnou a navíc chutnalo božsky. Taštička na růžičkové kapustě plněná Foie gras a přelitá lanýžovou omáčkou se přímo rozplývala. Dezert v podobě malinového sorbetu, před našimi zraky připraveného za pomoci tekutého dusíku (velmi efektní!) chutnal, asi to slovo nadužívám, božsky. Malinový a rybízový přeliv svou kyselostí dával ten správný kontrapunkt jemné sladkosti sorbetu, tyčinky z vaječného bílu dotvářely skvělou vzhledovou kompozici. Potlesk pro Hoffmeister!

A co dál? Citronový cheescake z La Provence sice chutnal moc dobře, ale spodní „sušenková“ vrstva byla příliš tuhá a v ústech zanechával lehce pachuť tuku, po sorbetu u kolegů o pár metrů vedle to byl skok do jiné kategorie. I tak ale chutné. (Trochu mi to připomnělo zaváhání národního kuchařského týmu U Závoje, kde prezentovali své soutěžní menu pro letošní klání v Chicagu. Čokoládový dortík, byť jinak fantastický, měl poněkud tužší mezivrstvu/keksík, takže po zakrojení lžičky se to celé nehezky rozblemclo :o) Ale to do finále určitě doladili.)

A to je z pátečních pochutnání asi tak vše… uf!

P.S. Jelikož úžasných fotografií jídel bude na Cuketce, oficiálním webu akce i v celostátních tištěných médiích určitě spousta, přikládám k tomuto článku netradiční set „vyjedených talířků“. Jděte ochutnat sami, z fotek stejně nic nevykoukáte! :o)

Odkazy: Pozvánka na PFF | Web Prague Food Festivalu

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails