Bio Riesling, naturální bordó směska a Kopanice

Nestíhám, nestíhám, ale alespoň se podělím o pár lahví, co jsem v poslední době pil s chutí. Tak třeba Weingut Lucashof (web, nejvíc jsem se rozepisoval tu) a jejich bio Riesling Wachenheimer Goldbächel 2021. Většinu vinic mají v okolí Forstu, ale pár i u dalších obcí, třeba právě u Wachenheimu ale i Deidesheimu či Bad Dürkheim. Goldbächel (do roku 1837 jen Bächel od původního Bach aka potůček, jméno proměnil podle všeho nález zlatých mincí nebo dle další zdrojů kočičího zlata, další zdroje pak odkazují i k mnohem starším záznamům a že se poloha nachází „na sever od zlatého potoka“) je zhruba čtyřhektarový jižní dobře exponovaný mírný svah stoupající od obce k lesu, hlinito-písčitá poloha s červeným a žlutým pískovcem a vrstvou říčních naplavenin asi ve dvou metrech hloubky. Sice u VDP Erste Lage, ale nějak zásadní jméno nemá. Někteří vinaři vám řeknou, že v dobrých letech dokáže dávat vína na úrovní slavných jmen z Forstu a Deidesheimu a Dr. Bürklin-Wolf (který vlastní drtivou většinu polohy a také nejstarší keře) nebo Georg Mosbacher odtamtud rozhodně umí špičková vína. A v letech ostatních minimálně velmi chutná, výrazně ovocná a dříve přístupná. Tenhle konkrétní kousek od Lucashofu, školený částečně ve velkých sudech a uzavřený do klasické pistole s kovovou záklopkou a aglomerovaným korkem, je rozhodně velmi povedený. Jen 12% alkoholu. Citronová barva. Stále docela čerstvé a energické, ale už jasně nazrávající. Vlastně docela hlubší, žluté ovoce, zralé peckoviny a florální linka, trochu exotiky evokující kokos, krémovost. Suché, čisté, středně plné, super kyseliny a dotyk cukru, moc pěkná struktura a fajn délka, minerální dozvuk. Jemnější komplexní odbočky, hodně slušné! U Weinschmeckera bylo okolo pětistovky.

Výborný Müller a jedna Rioja ze staré školy

V poslední době doma i u přátel otevírám spíše osvědčené kousky a lahve, kterých mám větší zásobu, ale občas se vyskytne i nějaká novinka. Nebo alespoň nový ročník něčeho, o čem už jsem třeba psal dřív. S velkou chutí jsem kupříkladu vdechnul mladičký Escherndorfer Müller-Thurgau trocken 2024 z Weingut Horst Sauer (web, poprvé jsem tu o nich psal v souvislosti se sylvánem a pak ještě několikrát). Takže Německo, Franky a VDP.Ortswein z vinic v okolí domovské obce vinařství, Escherndorfu. Ještě mají řadu pod tímhle + hlavně pro gastro i veskrze chutné litrovky, ale zde se dostáváme řekněme k těm už opravdu charakterním kouskům a navíc v tamní tradiční lahvi. Ke které, ale to se opakuju, mám hodně ambivalentní vztah. V momentě, kdy ji v chladničce kombinuji s dalšími tvary, každopádně převažuje čirá nenávist :-) Zde jsme klasickém muschelkalku, podstatná část hroznů bude pocházet z trati Fürstenberg, a se zpracováním čistě v nerezu s nějakým tím ležením na jemných kalech. Barva světlá, zelenkavá, a ve víně ještě decentní perlička. Čerstvé, mladičké ve vůni, čisté, zelené jablko a trocha citrusových tónů, florální linka, hodně příjemné. Suché, čisté, s dobrou kyselinou a šťavnatostí ale zároveň dotykem cukru o trochu výraznějším než v předchozích letech, ovšem veskrze vyvážené, opět malvice a šťavnaté peckoviny, slušně dlouhé, skvěle pitelné, zábavné… Není to velký Müller, ale zároveň za mne bezesporu víno, které by pro mnohé mohlo tuhle odrůdu rehabilitovat :-)

Nejen s veltlíny od Taubenschuss

Z letošního ročníku festivalu Praha pije víno mám jedinou fotku a není z těch nejlichotivějších :-) Je od stolku Weingut Taubenschuss (web) z rakouské oblasti Weinviertel, konkrétně z Poysdorfu a tedy z důležitých vinařských obcí vinorodé Moravě (společně třeba s Retzem) těch nejbližších. S mladou generací v podobě Markuse a Thomase Taubenschuss jsem se viděl opakovaně a jejich vína chutnám rád, ale vlastně jsem tu o nich – s výjimkou vína na kterém spolupracovali společně s vinařstvím Baláž z Dolních Dunajovic – nic nepsal. Jelikož jsem právě doplnil pár lahví do domácích zásob, tak je tu dobrá příležitost opomenutí napravit.

Tři Cru Beaujolais 2020 v magnum lahvi

Na posezení s přáteli jsem si nedávno udělal radost a otevřel vedle sebe horizontálu tří Cru Beaujolais z nejslavnějších, v jednom ročníku a jednoho producenta, ve formátu magnum. Konkrétně šlo Château des Jacques (web, o vinařství jsem toho sepsal už hodně, dováží je Kupmeto) a jejich „základní“ Morgon, Fleurie a Moulin-à-Vent ročníku 2020. Ještě mám doma v magnumce i nějaké ty specifické vinice v Moulin-à-Vent, ale to už by bylo moc a navíc je na ně ještě brzy. Což, upřímně, u těchto velkých lahví platí i o teď otevřených vínech. Sedmičky už začínají být přístupné. Roli hraje nejen formát, ale i přístup vinařství a samozřejmě též covidový a poněkud extrémní ročník. Šlo o ten vůbec nejteplejší od počátku 20. století a nutno dodat, že toto tvrzení bohužel připomene jeden oblíbený simpsonovský meme. Na Château des Jacques sbírali vůbec nejdříve co pamatují, už od 21. srpna, nakolik se pozdní srpen / začátek září začíná stávat normou. Je dobré si uvědomit, že třeba ve špičkovém a za teplý považovaném ročníku 2005 se sbíralo od 13. září a „tenkrát“ jim to přišlo hodně brzo.