středa 5. února 2014

O uměřenosti s výtečným Gavi

La-Raia-Gavi-2012Někdy mám pocit, že v mnoha moderních vínech chybí… uměřenost. Víc, dál, voňavěji, intenzivněji, tak nějak hlučněji, jen ať párty jede. Teda není to problém jen vín, že jo, kinematografie by mohla mluvit a na „neomezený“ rozpočet a přebujelost dojela, alespoň pro mne, třeba filmová adaptace Hobita. Ale to je téma na jiný web, zpět k vínu. Koncentrace a voňavost se na nás valí ze všech stran a pak, když dostanete v nějakém degustačním setu třeba přirozené suché jemnější sylvánské nebo neuburské, tak v té záplavě nabušenců „pár gramů cukru se schová a dle pravidel je to oficiálně stále suché“, vín intenzivně ovocných, alkoholických a hutných, působí zaraženě a nevýrazně. Doma a v klidu podobná vína přinesou často větší potěšení, byť i tam vyžadují něco pozornosti, zatímco tu modernu jde hltat a smát se u toho při nejlepších scénkách z Top Gearu. Netvrdím, že jsou tahle vína lepší než přímočaře přístupné kousky, jen přinášejí trochu jiný styl potěšení, prostě (trochu nepřesně a není nutno dávat všechny ty případy, kdy neplatí) jako rozdíl mezi knížkou a filmovou adaptací. Dnešní víno nebude ani z jedné z výše zmíněných odrůd, půjde o čistě italskou záležitost jménem Cortese, známější možná spíše díky apelaci Gavi.

Otevřel jsem totiž láhev úplně základního Gavi 2012 něco málo přes deset let fungujícího podniku La Raia (web, dováží Flemming Laugesen aka ViaDelVino a tedy v sortimentu Aromi/La Finestra). Záměrně píšu podniku a ne jen vinařství, protože tenhle biodynamický producent, od roku 2007 certifikovaný organizací Demeter, ještě chová krávy, pěstuje obilí a z mouky nechávají dělat těstoviny, taky mají zeleninu a sady a tak různě. Tohle konkrétní víno vzniká ve sklepě vlastně poměrně „konvenčně“, fermentuje v nerezu za kontrolované teploty a tamtéž leží na kalech asi 3-4 měsíce, po stabilizaci za studena je lahvováno a jde na trh jako mladistvá záležitost na relativně rychlé (3 roky) vypití. Čerstvá svěží jemná vůně, dotyky citrusů jako limetka, lehce zelené jablko, citronová tráva, herbální tóny a mineralita. Suché, čisté, s pěkné až lehce „ryzlinkovou“ kyselinou, opět ona decentní herbálnost, výborná pitelnost, živé, energické, pohodové. Nic složitého (a určitě bych si to dokázal představit levněji než běžné skoro čtyři stovky), ale mělo to přesně ten X faktor, který mi leckdy i u mnoha prestižních vín chybí, jakousi rafinovanou nenápadnost. A člověk si úplně dovedl představit, jak dokonalé tohle musí být přímo někde v místě vzniku s čerstvou jemnější mořskou rybou…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails