Pokaždé, když do degustačních poznámek píšu „káva“, říkám si, že vínomilci snad tuší o čem je řeč. Protože nadšencům do kafe to musí přijít úsměvné. Káva ve smyslu turek z jihlavanky, nebo snad čerstvě namletá terroirová arabica odrůdy Geisha od malého pěstitele ze západu kolumbijských And? :-) Když jsem o víkendu poprvé nalil do sklenky Virginie de Valandraud 2008 a přivoněl, tak první reakce byla, že s tím nejspíš zaskočím do Můj šálek kávy a nechám odborníky vůni zhruba zařadit. Prostě kávová bomba a kupa vypálených dubových sudů.
Château Valandraud, víno z produkce J.L. Thunevina, je slavnou garážovkou (a v tomto konkrétním případě skutečně ze začátku vznikající v garáži) ze Saint-Émilionu, v klasifikaci z roku 2012 zatříděné jako Premier grand cru classé B, a miláček Roberta Parkera. Vinařství funguje od roku 1989 a z původních 0.6ha se postupně rozrostlo na současných 10ha. Minimalizované výnosy koncentrovaných hroznů (pokoušeli se neúspěšně o bio, jedou alespoň bez herbicidů, když už ne bez pesticidů), jeden a půl až dva a půl roku v kompletně nových dubových sudech (dokonce prováděl 200% nové dřevo, víno přetočil po několika měsících do dalších nových sudů), konzultace z týmu Michela Rollanda. Nové sudy je třeba zdůraznit, nikdy nebere už použité s tím, že důvod pro jejich nižší cenu je jasný. A pokud dřevo z vína leze, je to vina vinaře, že ho nedokáže správně použít, ne hroznů. Po vinařově dceři pojmenovaná Virginie de Valandraud je druhým vínem, v sudech obvykle něco málo přes rok a půl, odrůdově 70/30 Merlot a Cabernet Franc (v malých množstvích se může vyskytnout Cabernet Sauvignon, Malbec či Carmenère). Ještě mají víno třetí, 3 de Valandraud, a pár dalších zajímavých kousků (bílé, košer či speciální „Bad Boy“ odkazující na přezdívku, kterou vinaři dal Parker).
Láhev s emblémem, kovová záklopka, kvalitní celokorek. Velmi temná barva. Pikantní intenzivní tmavě ovocné, švestka, rybíz, nabušené, toastové tóny, lékořice, čerstvě namletá káva. Suché, plnější, tmavě šťavnatě ovocité, bezva kyseliny, jemné strukturované tříslo, krásně postavené, mladé, energické. Je to nabušené, ale ne přestřelené, efektní, výrazné, bohaté, výborně udělané a přes všechno to (zatím) hodně výrazné dřevo se hodně dobře pije. Naprosto chápu nadšení, prostě skvěle připravený hollywoodský velkofilm :o) Vzhledem k tomu, že vinař bloguje i v čínštině, a Bordeaux je teď zásadním artiklem v obchodu s touto zemí, zkusil jsem jednu sklenku s pikantními nudlemi s kachním masem a čínským zelím… a teda ideální kombo to není. Tak snad to baští se stejky nebo tak něco :)
Druhé i třetí víno, do prvního prostě zainvestoval nebyl ochoten, jsem zakoupil po reklamním mailu Tomáše Domince v En Primeur kampani. Mail osvětlí, proč jsou v titulce článku Alpy :-)
„Vůči "garážovkám" jsem choval obdiv i respekt, ale k srdci mi svou opulentní mohutností nepřirostly. V posledních letech jsem ale zazanamenal určitou změnu v jejich stylu a nyní jsem definitivně nucen ohlásit bezpodmínečnou kapitulaci: to, co předvedly letos dvě z těch nejslavnějších - Ch. Valandraud a Marojallia (obojí z rukou věhlasného mága J.-L. Thunevina), je jednoduše lahvovaná nádhera. Civilnější, bližší elitním klasickým vínům (za to si to u americké kritiky odnesou), ale samozřejmě mocné, komplexní, dokonalé a dlouhověké. Už při degustaci třetího (!) vína ze Ch. Valandraud jsem měl pocit, že je to velmi vydařené Grand Cru, krásná Virginie přidala na hloubce i noblese (tady je řeč o 2. vínu - to jen pro jistotu, tyhle maily čte i moje žena), no, a pak přijde ten neuvěřitelný a nečekaný další horizont.... Jako když obdivujete Krkonoše a za nimi se náhle vynoří Alpy. A za Alpami - Himaláj. Ch. Valandraud je zde. Honba za tímto himalájským vrcholem nastala poprvé v roce 1995, kdy R. Parker předřadil Ch. Valandraud před Ch. Pétrus.„
