pondělí 21. ledna 2013

Champagne Déthune a lehké rosé z Jury

dethune_brutŠampaňské a bubliny obecně jsou bezva k jídlu, na zapití radosti při oslavě, ale i žalu nebo prostě jen tak. Lobuji tu za ně furt a nepřestanu, moc lepších vín než skvělou šumivku neznám :-) Po prvním kole prezidentských voleb (a jaký byl důvod si nechám pro sebe ;-) jsem večer vytáhl Champagne Paul Déthune Brut Grand Cru, základní víno sympatického menšího producenta z Ambonnay. Krom bio přístupu ve vinicích, a záležitostí jako sběr dešťové vody a solární panely pro část nároků na elektřinu, používají třeba sudy vyrobené ze dřeva pocházejícího ze Champagne a experimentují se zráním pod korkem místo korunkových uzávěrů a tak. Navíc jsou to ale fajn lidi, jde o rodinný podnik pěstitelů hroznů (momentálně na 7ha) jdoucí mnoho generací zpět, mají to prostě v krvi. Jejich základ je ze 70 % Pinot Noir a ze 30 % Chardonnay, které ale tvoří z třetiny až poloviny rezervní vína starších ročníků (v podstatě ze „solera“ systému založeného před třiceti lety).

Pěkná barva a poměrně výrazné perlení spíše menších bublinek. Čerstvá, výrazně ovocná vůně, živá, mírně kouřová, brioška, lehce kořenitost, vrstevnatá, zajímavá. Velmi suché, s řídící linkou kyseliny, důrazné, delší, minerální. Vyvážené, čerstvé, již srovnané a přitom s potenciálem dále zrát (toto je degoržováno v jednu 2011), strukturované skvělé Champagne se složitějšími odbočkami, zároveň snadno pitelné bez nutnosti řešit nějaké zvláštnosti. V kontextu kategorie „základní brut“ hodně velký nadprůměr a bez problémů úroveň ročníkových vín mnoha jiných domů, bavilo velmi. Maloobchodně i u nás bez problémů pod tisíc korun (pohybuje se typicky 800 – 900,- Kč, vozí Domaine R&W). Čímž apeluji na všechny ty, co to myslí s vínem trochu vážnější a hodlají zkusit i Champagne, ať se vykašlou na investici do základního Moëtu či Veuve Clicquot za podobné prachy a zváží jiné varianty… :-)

tissot_cremant_jura_rose_brutTo, že jsem začal ujíždět na vínech Stéphane Tissota (Domaine André et Mireille), už zde není tajemstvím. U bublin tu pak psal o Indigène a také o BBF. Pevně doufám, že je sem začne někdo konzistentně vozit. Postupně jsem vypil také tři lahve (ono při ceně něco okolo 10€ to svádí) Crémant du Jura Rosé  Brut. Při prvním setkání jsem si říkal „hurá, konečně nějaké Tissotovo víno co není perfektní, nebudu vypadat jako že mu dělám reklamu“, bohužel u dvou dalších byl zase dost nekritický :-) Asi napoprvé ujetější láhev či nějaké skvrny na slunci (kořenový den to nebyl). Nijak tmavá barva, hezky růžová, s výraznějším perlením spíše středně velkých bublin. Velmi čerstvá ovocitá vůně, nekomplikovaně příjemná, směrem do jahod a „masitějších“ (pinotových) tónů, přirozeně fajn. Suché, živé a hodně čerstvé v chuti, lehčí, řízné (na brut myslím na jeho nejnižší hranici), slušně dlouhé. Šťavnaté „zapíjecí“ víno, prostě ho klopíte a najednou je pryč. Při tom první setkání mi přišlo možná trochu tenké a s hořčinou v závěru, to jsem při dalších neidentifikoval a spíše mi ten lehčí projev (a ne tenký) seděl. Asi nejjednodušší z jeho bublin a vín obecně, přesto stále doporučeníhodné.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails