Minulý týden se konala pravidelná pražská přechutnávka ještě nehotových vín z Bordeaux, tedy „sudových vzorků“ ročníku 2011, pro účely posouzení jak to tentokrát dopadlo a případně co kupovat a co ne. Zrovna bylo fakt pěkně a výhled z Villy Richter na město (a vinici hned vedle) vínům dodával na pitelnosti :-) Protože někdy to bylo… náročnější. Do analýzy ročníku se pouštět nebudu, to udělali jiní a lépe – z domácích třeba Tomáš Dominec či Zlatko Míčka s komisí, ze zahraničí Wine Spectator, Decanter a další (ale tam je většina placená, ostatně i na tom Wine Spectatoru jsou detaily jen pro předplatitele). Na trhu se již objevují první vína a naznačují, že ceny půjdou proti loňsku dolů… žádný velký skok, jen nějaká ta procenta, aby se neřeklo :-) Teda třeba takový Lafite je o 25 % levnější než loni, to je dobrý, ale furt o 246 % dražší než v roce 2008 :-) A k tomu dorazila hodně zajímavá zpráva…
Jedna z absolutních hvězd Bordeaux, Château Latour, se přizpůsobuje stavu trhu a letoškem s kampaní En Primeur končí. Od příště už prý budou prodávat vína až v momentě, kdy jsou podle nich připravena k pití. Geniální způsob jak nyní vyšponovat ceny, mimo jiné! Zároveň to ale má logiku a kdo jiný, než tihle top hráči, si něco podobného může dovolit? Latour buduje nové špičkové skladovací kapacity a již nyní má velké zásoby starších ročníků (už hodně dlouho na trh zdaleka nešlo z nových ročníků vše), takže jim to krk nezlomí. Že by nás čekalo třeba 10 a více let bez nového Latouru? A já si zrovna říkal, jak bych ročník 2012 zakoupil… :-)
Zpět ale na Pražský hrad a k degustaci. Tomáš Dominec zde připravil přes stovku vín z ročníku 2011 a asi dvě desítky starších (ale ne příliš starých) na srovnání. Sám se postavil hned k prvnímu stolečku a prováděl zde, tak jak to opravdu umí, propagaci různých menších a málo známých producentů, vín co se podle něj opravdu povedla a přitom nemají slavné jméno, zajímavostí a tak podobně. Všichni milujeme dobrý nákup, takže dobrovolně přiznávám, že tam jsem přechutnal prakticky všechno a klidně si nechal ujít některá známější jména o stoleček dál. Vzhledem k tomu, že jde o nehotová vína a navíc ve stavu, kdy každých čtrnáct dní budou vypadat jinak, asi nemají smysl nějaké detailní poznámky. Tak jen ve zkratce.
Projel jsem všechna nabízená bílá a leckterá dost zaujala. Parádní, aromatický, strukturovaný a dřevem momentálně velmi ovlivněný byl Malartic-Lagraviere. V současném stavu dost dřevěný ale také velmi pěkný Fieuzal. Ze stejné apelace (Pessac-Léognan) zaujalo Ch. Chantegrive základním cuvée, které momentálně vonělo jak kdyby v něm byla kvanta muškátu či tramínu, sympatické ale velmi netypické (na směs půl na půl Sauvignon a Sémillon). Cuvée Carolie stejného vinařství byla ovšem minerální a fajn klasika. Krásně živý, ovocitý, strukturovaný a dost efektní byl Latour Martillac. Dost se mi líbilo Haut Nouchet, opět krásně voňavé, čerstvé, delší, suché, hodně dobré. Lurtonovo základní Marjosse je jednoduchá, lehká a skvěle pitelná směska s dominancí Sauvignonu v projevu, takové fajn letní pití. U jediného Sauternes, Lafaurie-Peyraguey, bylo ve vůni i chuti kupa úžasných věcí, ale po pravdě mi tam chybělo trochu víc kyseliny.
Největší zážitky u červených? Vray Croix de Gay z Pomerolu, úžasně postavená záležitost, krásná. Nedávný smutný zážitek s Clos Louie alespoň trochu napravilo mladé víno, výborně aromatické, živé, krásně postavené, úplně jsem ho měl chuť rovnou pít. Vůbec ty nabízené kousky z „okrajových“ apelací jako Côtes de Castillon či Puisseguin-Saint-Émilion jsem si docela užil a taky samotný Saint-Émilion mi seděl. Z něj byl parádní Figeac a dost se mi líbil (možná i víc) Rol Valentin. Projel jsem své oblíbence ze sklepů Jean-Philippe Janoueixe, La Croix St. Georges je tvrdá ale moc pěkná potvora, mé oblíbené „poměr cena/kvalita“ pití La Croix Mouton docela efektní záležitost, která ale fakt nešetřila tříslovinami a kyselinami, taky zatím dost nepřístupné. A Le Conseiller mi přišel v nějaké dost debilní fázi, možná nedokončená jablečnomléčná + hromada hodně vypáleného dřeva.
Z objevů u stolku Tomáše Domince zaujalo Château Guibot La Fourvieille, krásně udělaná hutnější zajímavá a dobře pitelná záležitost, uvidíme jak cena. Ze stejná apelace a úplně jiné bylo Château Clarisse ve variantě staré keře, strukturované, tvrdší, výrazné, pryskyřičné, taky výborné. Dost povedené pití je Domaine de l'A, aromaticky efektnější a bezva pitelné, jde o domácí usedlost jednoho z nejslavnějších bordeauxských konzultantů, Stéphane Derenoncourta. Krásné bylo Château Le Moulin z Pomerolu, které Dominec nabízel jako alternativu k Vray Croix de Gay za výrazně lepší cenu (na místě jsem získal dojem, že půjde o nějaký zlomek, ale několikrát levnější fakt není). Další Pomerol, mezi několika hodně slavnými jmény umístěné Château Prieure, bych si taky dal rád znovu. Bavilo mne druhé víno La Fleur Morange zvané Mathilde (Merlot z velmi starých, snad stoletých, výsadeb). Château Jean-Faure, umístěné hned vedle slavného Cheval Blanc a s těmi nejlepšími konzultanty co jen můžete mít, taky není vůbec blbé :-) Lepší nákup ale asi bude chutné Château de Pitray, fajn věc. A více času budu muset věnovat Clos Puy Arnaud, hodně zajímavé komplikovanější biodynamické záležitosti z Côtes de Castillon.
No asi moc přínosný dnešní zápisek nebyl, píšu si to ale i pro sebe :-) Jestli náhodou letos něco koupím, tak asi právě méně známé a levnější věci. Sice bych rád vzal starý dobrý Chasse-Spleen či Talbot (oboje ušlo, ale nic zásadního), abych měla doma postupku několika ročníků, o leckterých velkých vínech nemluvě, ale krom jiných finančních priorit to navíc není kam dávat… A co vy? Jak to s letos s nákupy vidíte? Ostatně můžete i hlasovat v anketě.
