úterý 11. března 2008

23x Rulandské modré 2003

Že byl ročník 2003 v celé Evropě poněkud netypický, o tom není jistě pochyb. Tropické počasí předvedlo, jak by mohla vypadat vína (pokud tedy globální oteplování opravdu existuje :o) Starého světa za pár desítek let úplně běžně. Upřímně doufám, že k tomu nedojde. V případě třeba mnohé Francie šlo o úplné„zklokanovatění“ (málo elegantní, přezrálý, nabušený styl Austrálie a dalších zemí), což mi moc nevyhovuje. Navíc kupa nulatrojek se v archivech hroutí neuvěřitelně rychle, přičemž jejich „zralá“ fáze vůbec nebyla tak zajímavá, jak může u stejných vín být v běžném ročníku. Ale to už je o vkusu. Každopádně neuvěřitelně vysoké teploty pomohly vytvořit zajímavá červená vína i v zemích, kde je to obvykle mnohem náročnější. Třeba v Čechách a na Moravě. Před pár dny proběhla ochutnávka, která zkoumala vývoj a podobu hned 23 vín odrůdy Rulandské modré z tohoto horkého ročníku. A že to bylo zajímavé porovnání!

Hned na úvod musím přiznat, že s ochutnávkou bylo něco špatně. Možná po několika nepříliš zářných vzorcích začala panovat „blbá nálada“ ve směru k vínům, možná jsem předem očekával vína spíše zlomená a taková viděl, při každém náznaku těkavek polevil v pozornosti. Prostě celková bilance se až nepříjemně blížila verdiktu „všechny nulatrojky vypít a už tak je pozdě“. Že bylo něco špatně a část vín si odsudek nezasloužila usuzuji z několika věcí. Nejméně tři vzorky jsem pil relativně nedávno a byl s nimi mnohem spokojenější, těch pár měsíců je nemohlo podobně odstřelit. A P.J., který ochutnávku organizoval a taktéž zajistil většinu vzorků, měl možnost lahve přechutnávat následujících několik dní a jeho verdikt bude myslím výrazně optimističtější. Článek se snad objeví časem na O Víně.

Každopádně o ročníku 2003 a Rulandském modrém přeci jen ochutnávka napověděla dost. Narozdíl od Frankovek o týden dříve bylo z každého vína prakticky jasné, o jakou odrůdu se jedná, což je nutno ocenit. Velmi zajímavý byl velmi častý výskyt „kmínového chleba“ a „přezrálých višní až griotky“ ve vůni. Vína též nebyla tak hustá, jak by se dalo snad z ročníku usuzovat. V několika případech, v jednom velmi silně, panovalo podezření na více než lehké dobarvení vína něčím jako Dornfelderem (mimochodem cuvée Pinot Noir + Dornfelder z Německa mám právě v chladničce, takže brzy ověřím, jak to vlastně voní a chutná). Vína měla dost často ještě neohlazené tříslo, ale zároveň jsem z nich měl pocit, že aromaticky a celkovým projevem už se sypou. Takže další zrání možná tříslo ohladí, ale za cenu rizika rozpadu vína jako takového. Ovšem právě tuhle teorii podle všeho vyvrátí to několikadenní pozorování P.J. Tady právě vzniká spor, co vlastně od archivace očekáváte a jaké víno za „archivní“ označit. Rád si počkám na příchod aromat z lahvového zrání, zabít víno v jeho mladičké fází jen s tou hlavní ovocnou aromatikou je obrovská škoda. Ale zároveň se raději vyrovnám s nějakou tou tříslovinou, než riskovat, že vrchol vína přestřelím.

To je ovšem problém stavu, kdy máte od každého vína jednu či dvě lahve. Chce to alespoň čtyři a více kousků. Jedno vypít brzy po lahvování, užít si jeho mladický stav, tu ovocitost, živost. A odhadnout, jaký je potenciál pro další zrání. Druhou láhev otevřít později, v době, kdy už by víno mělo nastupovat cestu ke své vyzrálé podobě. Možná se trefíte do „hloupé“ fáze, takové té zavřené podoby, ale nic se neděje, protože máte další lahve. Třetí určitě vypijete v té z nejlepších vývojových etap, čtvrté a další snad taktéž. Bohužel tohle je náročné cenově i kapacitně. Ale konec úvah, hurá na degustovaná vína.

Z těch 23 vzorků musím vyzdvihnout především výběr z hroznů z trati Krásná hora v Novém Podvorově, víno z produkce Milana Sůkala (sdružení Bonus Eventus). Víno vysoké barvy, výrazné až mohutné vůně, ale sofistikované a vrstevnaté, krásně ovocné a podtržené sudem. V chuti taktéž plnější, delší s ještě neohlazenou tříslovinou, opět pěkně ovocné, trochu líbivěji nasládlé, každopádně ještě s potenciálem dalšího vývoje a zrání.

Velmi zajímavé srovnání poskytla vína z Vinných sklepů Valtice, konkrétně pozdní sběr z trati Dunajovský kopec (Dolní Dunajovice) a výběr z hroznů z trati Za božími mukami (Novosedly). Dunajovský kopec jsem kupoval nedávno, přímo ve vinařství na základě ochutnávky, to víno mne velmi příjemně překvapilo. Na současné ochutnávce působilo zlomeně, nudně. Boží muka pak naopak nadchla. Výraznější, ale již znatelně nazrálá, barva. Ovocité až do takových přezrálých, lehce peprmintových tónů, švestky, nazrálé tóny, trocha něčeho jako „čerstvých pilin“. V chuti velmi hezké, nazrálé ale stále hodně ovocité, harmonické a příjemně dlouhé, dost pěkné pití a rozhodně povedený Pinot.

Zajímavé bylo víno od Vladimíra Tetura, barikovaný výběr z hroznů trati Haňby (Velké Bílovice). Vysoká fialková barva, výrazná ovocitá vůně, ale poněkud netypická. I v chuti koncentrovaně ovocité, masivně se projevují především švestky. Mám podezření na lehký zbytkový cukr, které to celé malinko otupuje a ohlazuje, trochu víc kyseliny by neškodilo. Každopádně zaujalo. Ostatně ty sladší tóny se vyskytují ve více vínech, za všechny třeba taktéž výběr z hroznů trati Ovčáry (Slaný) ze Zámeckého vinařství Roudnice. Zde alespoň barva byla více pinotová (byť stále hodně vysoká), vůně pěkně vyzrálá a zajímavá, elegantní a ušlechtilá, bohužel zároveň s trochou těkavek a pocitem „láme se“. V chuti plnější, ovocité, trochu zvláštní a rozhodně ne úplně typické, výše zmíněná sladkost, trocha třísla… dříve mi přišlo lepší.

Zajímavé bylo srovnání dvou výběrů z hroznů trati Růžová hora (Novosedly). Ten od Kovacse měl vysokou (ale ne nepřirozeně) barvu, opravdu silně nazrálou. V chuti dominoval kmínový chleba, těkavky, nějaké to ovoce a vše se opakovalo i v chuti, podivně nalomené to bylo. Výběr od Marcinčáka měl nepřirozenou, velmi vysokou fialkovou barvu a voněl jako borůvkový mošt. V chuti plnější, nasládlé, opět borůvky a nějaké to tříslo, ale spíše zvláštní než nějak zásadně dobré. U obou těchto vín jsem měl divný pocit, že rozhodně nejsou v kondici a není to jen ročníkem.

Pěkné srovnání se událo mezi výběrem z hroznů a jakostkou z trati U kamenů (Strachotice) od Znovínu. Výběr se chová v lahvi dost zvláštně, tahle konkrétní láhev byla z těch „podivnějších“, zato jakostka voněla klasicky, hutně ovocně se selskými a zemitými tóny, dost povedeně. V chuti bylo to víno možná trochu řidší, než bych býval čekal, ale na osmdesátikorunovou láhev hodně příjemné pití, které si kdykoliv rád zopakuji.

Chutnala se kupa dalších vín z různých koutů Čech a Moravy, ale blíže o nich napíše snad někdo jiný, časem doplním odkazy. Dalším hodnocením se raději vyhnu, prostě netuším, co se při té ochutnávce stalo. Statisticky bych čekal, že hodně těch vín bude za zenitem, ale ten večer mi spíš připomínal přehlídku zlomených vín a vad (korky jen dva, bohužel jeden z nich u velkého favorita na skvělé víno, Cuvée Barrique z trati Čtvrtě od Springerů). Možná jsem podlehl a následně i podpořil deklasování mnohých z chutnaných vín, byla to škoda. Docela závidím P.J., že měl dost času a klidu na to, aby si ta vína mohlo pořádně znovu přechutnat v čase a udělat pořádných názor, bez vlivu lidí okolo.

Ale i tom to je. Schopnost nepodlehnout náladě a okolní atmosféře, hodnotit bez předsudků. Někdy cítím, že jsem neobjektivní a hodnocení s poznámkami nemají valného smyslu. V kolika případech mi přišlo, že je všechno v pořádku a hodnotím objektivně, ale přesto jsem nějaká vína neprávem zkritizoval, to se asi nikdy nedozvím.

Doplněno: Na O Víně je již reportáž od organizátora ochutnávky

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails