Dostala se mi do rukou, díky dovozci panu Skleničkovi, tři vína od vinařství Panizzi (web) ze San Gimignana, od producenta jehož historie a největší úspěchy jsou spojeny především s odrůdou Vernaccia, ale který dnes připravuje i další zajímavá vína v rámci oblasti a také v Chianti Colli Senesi. Vinice postupně převedli do certifikovaného bio, od ročníku 2020 by tak mělo být komplet jejich téměř osmdesát hektarů a veškerá produkce. Odrůdově jedou v oblasti klasiku, ale zároveň tak trochu experimentují třeba se Sauvignonem blanc nebo Semillonem. A momentálně jsou jedni z mála (nebo možná dokonce jediní, kdo výsledky běžně prodává, už více než dekádu), kteří v San Gimignanu produkují Pinot Nero. Ale o tom na závěr, začneme Vernacciou :-)
Vernaccia di San Gimignano „Vigna Santa Margherita“ 2020 je jejich „střední třída“, mají ještě variantu z mixu více poloh a do které přichází i pár procent dalších odrůd (Manzoni a Trebbiano), tohle je stoprocentní Vernaccia di San Gimignano z jediného a jejich původního cru, odkud byl navíc v průběhu let namnožen materiál pro osázení všech dalších jejich poloh. Kvašeno půl na půl v nerezu a barrique sudech a stejně tak i zhruba půlroční zrání. Pěkná citronová barva. Příjemná, lehce hutnější vůně, s fajn mixem citrusů do grepu a florální linky, lehká krémovost a kouřovost. Středně plné, suché, poměrně důrazné, slušná kyselina ale zaoblenější, v chuti spíše žluté malvice, vyvážené, dobrá délka s lehce mandlově nahořklou linkou v závěru, která víc než co jiného pobízí k dalšímu doušku. Vůbec ne špatné. Pro mne víno, u který bych byl strašně rád, kdyby mi ho někdo znalejší perfektně napároval k jídlu :-)
Vernaccia di San Gimignano Riserva 2016 je jejich vrcholná podoba odrůdy, i když upřímně pro mne spíš stylisticky odlišná a netvrdil bych hutně lepší než Santa Margherita. Ale jasně, tři skleničky Gambero Rosso a takový ty věci to má :-) Selekce hroznů z jedné výše položené vinice, kvašeno i vyzráváno rok v sudech. Tmavší žlutá, lehounce nazlátlá. Výrazná, bohatší, efektní aromatika. Víno se vyplatí dát do větší širší sklenky. Opět citrusovost do grepu ale tentokrát méně florálnosti a více minerality a kamenitosti, lehce citronové crème brûlée, trocha vanilky a obecně poměrně výrazný projev dřeva aniž by byl vulgární. Suché, čisté, šťavnaté, středně plné až plnější s teplejší delší dochutí, citrusy a žlutá zralá ovocnost, lehká nahořklost a karamel v závěru. Bohatší, klasické „nadubované“ bílé.
No a teď už ten Pinot :-) San Gimignano Pinot Nero 2018 je jejich „základní“ verze odrůdy, ještě mají selekci, ale obě vína pocházejí ze stejné vinice La Ventola a primárně se jedná o výsadby jednoho z klasických „Dijonských“ klonů, 777. Lisovány celé hrozny, macerace zastudena před fermentací, kvašení a macerace v nerezu a následně zrání 10 měsíců v malých dubových barrique sudech. Tmavší rubínová barva. Mladé a potřebuju vzduch, vyplatí se dekantace nebo počkat do druhého dne. Spíše tmavší červená ovocnost, poměrně intenzivní a teplejší a evokující sladkost, ale odrůdu nezapře. Také s poměrně výrazným projevem dřeva. Suché, středně plné až plnější, s moc pěknou kyselinou a sladší ale šťavnatou červenou ovocností, vyvážené, slušná stavba, jemnozrnné třísloviny a teplejší delší dochuť. A opět poměrně výrazné, sladší, vanilkové dřevo. Přišlo mi, že na mne vykukuje až příliš, ale třeba se za pár let srovná. Nejen na neobvyklou lokalitu docela solidní pinot, byť mé srdce leží trochu jinde :-)
