Petr Nejedlík z Dobré vinice u svých vín rád mluví o tom, k jakému že jídlu je ideální, co (by) si k němu uvařil. O vinařství jsem tu psal už několikrát, tentokrát se mrkneme na degustaci minulý týden, kde vinař prezentoval průřez produkci v kombinaci s večeří, kterou připravila má oblíbená (ve snaze shodit pár kilo v poslední době, až teda na brutální dietní chybu viz níže, mnou málo navštěvovaná) restaurace Blue Wagon. Amouse bouche a šest chodů, sedm různých vín a večer, který se nakonec nad lahvemi (nejen) z Dobré vinice a při příjemném pokecu s vinařem protáhl snad do půl druhé do rána.
Trochu napěněného lososa na nabuzení smyslů doplnilo Cuvée Národní Park 2011. Víno přímočaré a přirozené, čerstvé, minerální, lehce oxidativní, živé, suché, s bezva kyselinou a slušně dlouhé. Převaha milerky, něco vlašáku a k tomu trošku rýňáku, to celé v nerezu. Sympatická záležitost na pití ve velkém, posloužila dobře i jako aperitiv.
Telecí brzlík v paštičce z máslového těsta doprovodilo Kambrium cuvée 2011, přes polovinu veltlín říznutý rýňákem a trochou sauvignonu, zde již školena ve starších sudech. Výraznější, plnější ovocnější záležitost, suchá, svěží, kyseliny, šťavnatost, mineralita. Velmi pěkně postavené, vyvážené, sympatické pití. Zajímavé je, že působí o něco méně hutně a přívětivěji než když jsem ho pil dříve, ale přitom jde o pozdější lahvování, které bylo ve dřevě a na kalech déle. Kombinace s brzlíkem parádní!
Smažené jehněčí ledvinky „Remoulad“ doplňoval Ryzlink rýnský 2010 (již řada Premium), víno u kterého se zastavilo kvašení a tak bylo ponecháno v polosuché podobě (a zasířeno je o něco více, než je u Dobré vinice zvykem). Parádní ryzlinková vůně, naleželejší, bylinková a minerální. Decentně nasládlé ale díky hodně vysoké kyselině vyvážené, šťavnaté, ovocné, moc fajn. Sladkost vnímána spíše v delší dochuti. S ledvinkami a hlavně remuládou bezva. Jinak ledvinky ponechány trochu divočejší, lehce „pavilon slonů“ projev, mně to teda dost bavilo, ale někdo s tím už bojoval.
Hřbet z mléčného selátka na černém pivu s máslovou vodnicí plněnou hříbky doprovodilo Velké dobré bílé 2011, směs přibližně Chardonnay 30 %, Pinot Blanc 30 %, Ryzlink rýnský 20 %, Sauvignon Blanc 20 % školená v nových francouzských sudech. Tmavší zlatá barva, čerstvá mladá vůně, žluté ovoce a krémovost, poněkud syrovější projev dřeva. Suché, plné, krásně strukturované, důrazné dlouhé v chuti, se skvělou kyselinou a velkým potenciálem. Ale teď ještě příliš mladé. A fungovalo nakonec lépe s přílohou než s vlastním masem, na něj bylo snad až příliš výrazné.
Burgundská hovězí pečeně se zapékaným štěrbákem šla hned se dvěma víny, přesunul se k ní původně k také k selátku určený Blanc de Pinot Noir 2009, víno z velkobílovických hroznů školené na 230 a 470l dubových sudech na kalech. Výraznější naoranžovělá (zlato-růžová) barva a efektní bohatá vůně, ve které se mísí trochu oxidativních tónů se sladkou ovocností, je tam pečené jablko, mineralita, v chuti je to poměrně plné, hutnější, ale s bezva kyselinou, délkou a pitelností. Vyžaduje čas a soustředění, tohle je hodně zajímavá záležitost. S pečení v pohodě, byť tedy nic zásadního navíc nepřineslo.
A pilo se také Trio cuvée 2011, což je zhruba Pinot Noir 55 %, Cabernet Sauvignon 30 % a Zweigeltrebe 15 %, tentokrát už normálně v červené podobě. Ještě poměrně znatelný vliv dřeva, ovocitost do peckovin až jakoby čokoláda a likér, představte si Mon Chéri. K tomu něco živočišnosti a zemitosti. Suché, dobrá kyselina, šťavnatá peckovinová ovocitost, dobrá délka, dřevo. Ještě je to takové roztrhané a chce čas. Ale s pečení šlo dobře.
Křehká husička se švestkami, červeným zelím a houskovým knedlíkem, takový „lehký chod“ již docela pozdě večer na závěr před dezertem (na který jsem se vrhnul asi tak nadšeně, že ho ani nevyfotil), si žádala něco pořádného červeného. Třeba Velké dobré červené 2006, minimálně sířenou a dlouho na dřevě školenou směs Zweigeltrebe 40 %, Pinot Noir 30 %, André 20 % a Frankovka 10 %. Trochu divočejší záležitost, s takovou až lascivní živočišnou naleželostí „v burgundském duchu“, ale stále i ovocem do peckovin a lesních plodů a decentní těkavostí. Suché a trochu tvrdší v chuti, delší, svíravost, třísloviny, stavba, složitější projev vyžadující soustředění a čas. Tohle bych po pravdě chtěl pít v klidu z déle otevřené či dekantované lahve, trochu jsem se v tom ztrácel. Pravda, parádně udělaná husa se zelím se tím zapíjela velmi dobře. A k dezertu v podobě karamelové hrušky se šlehanou smetanou jsem si s chutí zopakoval Blanc de Pinot noir a Ryzlink rýnský. Povedený večer, prostě.
