Přemýšlím, kolikrát jsem tu už pěl ódy na ryzlink ve všech jeho možných podobách, a se kterou jinou odrůdou jsem tu tolik experimentoval. No nebude to malé číslo a zájemci se jistě bez problémů k článkům proklikají či si je vyhledají. Svět je momentálně nadšen z německých rýňáků ročníku 2009 a v The Telegraph jsem narazil na báječný článek, specielně úvod jednoho odstavce je naprosto přesný a krásně vystihuje, jak to s ryzlinkem funguje: „Riesling není základem jen pro mne, patří do běžných potravin prakticky pro všechny, kdo se pohybují ve vinařském byznyse. Obracíme ho do sebe tak, jako ostatní pijí Sauvignon blanc nebo Rulandské šedé, a vzdycháme nad ním.“ Ano, dobrý ryzlink je základní potravina, ale ať dělají výrobci a nadšenci co chtějí, ať jej opěvují jako královskou a tu nejlepší odrůdu do zblbnutí, stejně se na výsluní mezi běžné konzumenty nedostává a neustále jej v oblibě předstihují odrůdy jiné. Je to nějaká spravedlnost? :o)
O vinařství Reichsrat von Buhl (web) jsem se tu už zmiňoval v článku Německý ryzlink osmkrát jinak, tenkrát mne opravdu zaujal jejich základní suchý kousek. A teď otevřel Riesling Brut 2008, jedno z jejich mnoha šumivých vín. Postaveno čistě na rýňáku, vyrobeno klasickou šampaňskou metodou druhotného kvašení v lahvi, v tomto případě si takto poleží ve sklepě zhruba rok. Těžká láhev. Fajn zlatavá barva a bohaté perlení spíše větších bublin, víno tvoří docela výraznou pevnou pěnu. Čisté svěží aroma, květinové a citrusové, příjemné a osvěžující, trochu medu, jemně barvy a laky, mineralita, hodně ryzlinkové. Suché, svěží, čisté, spíše lehčí a aperitivně snadno pitelné. Bezva kyseliny dodávající šťavnatost, vyvážené. Nic složitého na dlouhé přemýšlení, ale výborně udělané mladé bubliny, které je radost pít a rád bych to dělal častěji. Za láhev jsem dal 13€ ve Wine & Co. ve Vídni, u nás tohle vinařství vozí Domaine R&W a za sekt chtěji něco přes čtyři stovky.
