úterý 26. ledna 2016

Xinomavro a degustace Kir-Yianni

Xinomavro. Odrůda, které jsem se tu zatím příliš nevěnoval, ale nejspíš o ní uslyšíte v následujících letech o něco více. Ode mne určitě, ale zdaleka nebudu jediný. Jméno jde přímo přeložit jako „kyselé černé“ a zásadní vlastnost odrůdy, výrazné kyseliny, ilustruje dobře. Naopak barva bývá mnohdy spíše světlejší, s časem do cihlova. Možná i proto, ale ostatně i díky výrazným tříslovinám a potenciálu zrání (leckdy spíše nutnosti nechat víno pár let ležet, mladá vína mohou být poněkud hranatá a tříslo brutální), je Xinomavro zhusta přirovnáváno k odrůdě Nebbiolo (a sem tam i k Pinot Noir). A je fakt, že vína mohou být trochu podobná a nějaké ty kousky z Piemontu evokovat. Ale příbuzné, alespoň tedy geneticky, tyhle dvě odrůdy nejsou. Každopádně vína umí být výborná a z toho, co jsem měl možnost v poslední době chutnat, mne vlastně docela baví. A ceny jsou zatím snesitelné :-)

Naposledy jsem doma otevíral láhev z vinařství Kir-Yianni, již trochu většího ale zajímavého producenta s vinicemi v nejvyšší části oblasti Naoussa (pro nadšence do zkoumání informací o vinicích nabízí docela dost detailů, podobné se zrovna často nevidí) a také v oblasti Amyndeon (se samostatným vinařstvím). V Kir-Yianni probíhá už přes patnáct let, v rámci jejich vlastního programu, ve spolupráci s dalšími soukromými subjekty a také s univerzitou, výzkum právě odrůdy Xinomavro. Klony, podnože, vliv hustých výsadeb a různých způsobů vedení, zavlažování a hnojení… prostě zajímavé. Takže v nabídce nebo alespoň na ochutnání mají odrůdu v různých variacích, jako oblastní směsky i z různých specifických vinic. Ramnista 2010 je stoprocentní Xinomavro ze starých keřů, původ Naoussa  a přesněji vlastní vinice vinařství v Yianakohori, konkrétně bloky s chudšími lehčími půdami. Několik dní studené macerace, částečně fermentace v otevřených kádích s ponořováním matolinového klobouku, školení v 225 litrových (3/4) a 500 litrových (1/4) sudech z francouzského a amerického dubu, čtvrtina nových, celkem zhruba 16 měsíců. Zelená burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavší trochu nazrálejší rubínová barva. Již nazrálejší vůně, višně, pikantnější a divočejší tónů, trochu kořenitost, trochu marmeláda, dotyk živočišnosti, dřevo. Suché, čisté, středně plné, svíravé s docela výraznou a trochu vysušující tříslovinou, výrazné kyseliny, dobrá struktura a délka, opět višně, lesní tóny (podhoubí). Seriózní, s potenciálem dále zrát, dost zajímavé víno. Za tři stovky po lahvi maloobchodně (Olympos) fakt nemám problém, byť o něco starší a něco málo dražší Grande Reserve Naoussa Boutari 2008 ze stejného obchodu mne asi bavilo o trochu více.

Z vinařství Kir-Yianni jsem měl před asi třemi měsíci možnost prochutnat průřez sortimentem. Základní šumivé růžové Sinomavro bylo bohužel demíčko a spíš nasládlá líbivka, ze stejné suroviny tiché růžové ovocné, libivé, slušné. O kus lepší ovšem bylo Akakies rosé 2014 (Xinomavro, oblast Amyndeon), intenzivní, šťavnaté, jahodově ovocné, sice takové dost „techno moderní“ ale dobře pitelné. Bílá Paranga 2014 jednoduché, přímočaré muškátové bílé. Samaropetra 2014 (Roditis a Sauvignon Blanc) čerstvé, zelenější, rajčatový list, šťavnaté, pitelné, opět trochu techno ale solidní osvěžující bílé. Tesseris Limnes 2014 (Chardonnay ve dřevě a k tomu Gewurztraminer) dost zajímavé, voňavější, dřevo, uměřenější květinový tramín, suché, čisté, středně plné, zajímavé netradiční. Drumo 2012 je stoprocentní Sauvignon blanc z jediné vinice, zralejší bohatší ovocná aromatika se zelenou linkou, suché, šťavnaté, velmi pěkně postavené, delší, hodně dobré. Paranga 2014 (Merlot, Xinomavro, Syrah) mladé, čerstvé, ovocné, kořenitější, přímočaré nerezové červené, ale dobře udělané. Yianakohori Hills 2012 směs postavená na Xinomavro, hodně margotkové (americké) dřevo, suché, čisté, svíravé, tuna třísla, dobrá stavba, mladistvé, delší, dřevo mne rušilo. Dyo Elies 2014 (Syrah, Merlot, Xinomavro) oxidativnější projev, pěkná tmavší lesní ovocnost, kořenitost, suché, poměrně silné, vyvážené, solidní červené, dobrá délka, pěkně postavené, tuna třísla.

Kali Riza 2013 je čisté Xinomavro, vybrané pronajaté vinice v oblasti Amyndeon, z vyšší nadmořské výšky, chudých písčitých půd a starších (60-80 let) keřů, použity starší francouzské sudy a školeno 14 měsíců. Spíše světlounká barva, ve vůni sladké, výrazné, až likérové ovoce. Suché, čisté, ovocné, šťavnaté, menší červené plody, pitelnost, voňavost, zajímavé charakterní červené. Chutnal jsem i Ramnista 2012, barva o něco tmavší, hutnější vůně, sladší ovocnost peckovinová, lehce kořenité. Suché, ovocné, výraznější tříslo, svíravost, pěkně udělané, dobrá délka, seriózní, přišlo mi uhlazenější než teď desítka. Diaporos 2011 je ze speciální svažitější jílovitější polohy, ke Xinomavru je tu kapka Syrahu, školeno 22 měsíců převážně v nových 225l francouzských sudech, navíc z ročníku který považují za výjimečný. Takže těžší burgundská láhev, efektní ambaláž, vlajková loď a vyšší cena (maloobchod okolo sedmi stovek). Světlejší barva, vyzrálejší, sladší vůně, bohatší, trochu hutnější, peckoviny, zajímavé odbočky, drahé dřevo, vrstevnatost. Suché, šťavnaté, výrazné ale pěkné třísloviny, kyseliny, velmi dobrá stavba, strukturované seriózní delší červené s potenciálem dále zrát. Pěkné.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails