pátek 15. listopadu 2013

Na ochutnávce Leone de Castris

Leone-de-Castris-Adriano-SicuroJedním z nejvýznamnějších vinařství Apulie (Puglia), podnikem neoddělitelně spjatým s minulostí i současností této jihoitalské vinařské oblasti, je jistě Leone de Castris (web). Rodinný podnik sídlí v „podpatku“ Itálie, přímo v srdci městečka Salice Salentino, v ulici pojmenované právě po nich. Však zde vinaří již od roku  1665 a jde tak o jednoho z vůbec nejstarších zdejších producentů. Zasloužili se o vznik apelace Salice Salentino a formovali pohled na celou oblast v zahraničí, export u nich dlouhodobě tvoří alespoň polovinu produkce. Leone de Castris je také první italské vinařství, které začalo lahvovat růžové víno, během druhé světové války jako součást provizí pro americkou armádu. Nazváno bylo Five Roses, pět růží, a navazovalo na tradici, až téměř legendu, že každý z rodu Leone de Castris měl vždy pět dětí (současná generace to ale už nějak nevychytala…). I dnes je toto růžové v USA oblíbené a ocenění sbírá i v rodné Itálii, ostatně jako většina dalších jejich vín, některá se pyšní i třemi sklenkami v prestižním průvodci Gambero Rosso.

Vinařství disponuje téměř 500ha pozemků po celém poloostrově, z nich více než polovina jsou vinice, a širokým portfoliem vín. I přes produkci okolo 2.5 milionu lahví ročně jde o vína poměrně vysoké a stabilní kvality. Technologicky podnik disponuje tím nejmodernějším vybavením a některá vína dělá v dost „internacionálním stylu“ (exportu u nich představuje více než polovinu prodejů), u jiných ctí místní vinařské tradice a jede poměrně klasicky. Ve vinicích navíc pracující ekologickými postupy. Průřez svou produkcí nedávno představili, díky dovozci Vinostrada, i v Praze. Bohužel pro nemoc nemohl dorazit majitel a ředitel vinařství pan Piercolina Leone de Castris a nahradil jej exportní manažer Adriano Sicuro. Promluvil o mnoha zajímavých tématech, mimo jiné například o stále časnějších sběrech hroznů a neustávajícím boji s velkým horkem (= červená sbíraná o měsíc dřív než bývalo zvykem a přesto s vysokým alkoholem a někdy i zbytkovým cukrem), ale nejdůležitější bylo samozřejmě seznámení se s vlastními víny.

Leone-de-Castris-Fiano-Angio-2O12Fiano Angió 2O12 a Sauvignon Vigna Case Alte 2012 byla svěží, šťavnatá a výtečně pitelná bílá, s normálním alkoholem, až překvapivě pěknou kyselinou. V případě Fiano trochu mořsky minerálním štychem, Sauvignon trochu šablonovitý ale fajn. Bezva gastro vína. V podobném duchu se nesla i Maiana rosé 2O12 (Negroamaro s trochou Malvasia Nera), fresh nekomplikované růžové, jahody až ve smetaně, živost, fajn kyselina, pitelnost.

Leone-de-Castris-Primitivo-di-Manduria-Villa-Santera-2011Primitivo Il Medaglione 2012, je mladé základní červené, čerstvě tmavě ovocité, s kořenitými tóny, suché, plnější, ovocné, s výraznějšími tříslovinami. Primitivo di Manduria Villa Santera 2011 je víno výrazné, intenzivní ve vůni, tmavě sladce ovocné, lesní ovoce, borůvky. Plnější v chuti, zakulacené s dotykem zbytkového cukru, s dobrou kyselinou, tříslovinami a dobrou délkou. Efektní, líbivější, s potenciálem nadchnout velké množství konzumentů a skvělou cenou (lehce přes dvě stovky, psal jsem o něm nedávno samostatně). Negroamaro Elo Veni 2012 je opět základní červené čistě z nerezu a velmi mladé, které ještě potřebuje čas, s vůní čerstvě rozmačkaného tmavého ovoce a tabáku, suché, plnější, čerstvé, šťavnaté. Il Lemos 2008 je pohledem na odrůdu Syrah, školeno v nových dubových sudech. Již naleželé, jižní teplejší červené, sladší až likérová ovocitost, balzamiko a směs polévkového koření a bylinek. Suché, plné, intenzivní, ovocité víno s výraznějšími tříslovinami a vlivem dřeva, dlouhé.

Leone-de-Castris-Salice-Salentino-Riserva-2009Salice Salentino Riserva 2009, sestaveno z odrůd Negroamaro s trochou Malvasia Nera, představilo naleželejší, divočejší tradicionalistické víno, živočišné, vrstevnaté, suché, s výbornou kyselinou až tvrdší, ovocité v chuti, delší, výrazně se měnící ve sklence. Sofistikovanější, složitější a vyhraněné víno pro nadšence. Vzhledem k projevu cena skvělá, opět jen něco přes dvě stovky. Donna Lisa Riserva 2009 je odrůdově totožné víno školené rok a půl v nových francouzských dubových sudech. Komplikovaně zařaditelné do jasného místa a odrůd, oproti předchozímu „moderní styl“, víno velmi efektní, bohaté, důrazně ovocité ale s pěknými linkami bylinek a koření, s výrazným vlivem dřeva, suché, plné, dlouhé, koncentrované, s velkým potenciálem k vyzrávání. Špičkové červené, navíc určitě pochopitelnější a přístupnější širší veřejnosti. Přesto nelze než doporučit ochutnat obě podoby vedle sebe. Osobně mi „filozoficky“ víc sedí první vzorek, Donna Lisa je už navíc přes pět stovek a v podobném duchu najdete kupu jiných vín, ale trh myslím bude mít přesně opačný názor.

Článek byl původně psán pro Wine & Degustation, kde před nějakou dobou snad i vyšel. Tohle je mírně rozšířená a upravená verze.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails