čtvrtek 12. září 2013

Hora příjemných zážitků

Mount-Pleasant-Lovedale-Semillon-1998Dnešní zápisek tak trochu navazuje na Tolik vína a tak málo času – nové vinné obzory z ledna roku 2011, kterým můžete klidně začít. Opět dorazil kamarád žijící v Japonsku a přinesl další z tak trochu legendárních lahví. Tentokrát to byl McWilliam's Mount Pleasant Lovedale Hunter Valley Semillon 1998 Museum Release (web vinařství). Nerad píšu o vínech, která se prakticky nedají sehnat. Berte tenhle článek spíše jako doporučení, jaký styl vína by bylo bezva vyzkoušet, když na něj někde narazíte. Obzvláště pokud jste tak trochu odpůrci novosvětské produkce. Starší vyzrálý kvalitní Semillon z Hunter Valley je totiž naprosto unikátní věc.

Čistě nerezová a oproti běžné (nejen) Australské produkci spíše nízkoalkoholická, typicky jen s velmi krátkým kontaktem s kaly a hodně brzy lahvovaná, filtrovaná (někdy i sterilně), přesto s obrovským potenciálem zrání na 10+ let. Vína se v průběhu let přesunují od relativně přímočarého ovocitého citrusového projevu do neuvěřitelné komplexity, tónů připomínajících ležení v nových dubových sudech (jinde jsem to zažil jen jedinou v životě, šlo o loni otevřené Veltlínské červené rané 1999 od Richarda Stávka). Jde to proti všem možným teoretickým poučkám a stejně udělaný Semillon z jiných míst, ze stejných klonů a zakvašený stejnou kvasinkou, takhle nefunguje. Prostě ty terroiry v Hunter Valley dodávají něco neopakovatelného.

A to víno? Popíjeno bylo po degustačních dávkách v průběhu asi pěti hodin a zbytek dopit druhý den. Změna charakteru nebyla tak dramatická jako u VAT 1, víno rovnou začalo v rozvinutější podobě, přesto se ale měnilo dost (+ druhý den bylo znatelně tmavší). Prvotní projev byl intenzivní, minerální, citrus a trochu jakoby připečený toast s cukrem, něco medovosti. Lehčí (11.5 % alkoholu), suché, s parádní citrusovou šťavnatou kyselinou, velmi zajímavě strukturované a dlouhé. V aromatice se postupně objevovala máslovost až máslo jako když ho rychle přepálíte, kouřovost, zdůraznila mineralita, objevilo sladší ovoce a krémovost, vůně chvílemi připomínala i nadubovanější Meursault styl burgundského. Komplexní, velké víno, navíc na patnáct let věku živější a svěžejší než by člověk čekal. Chci víc takových!

Komentáře používají Disqus