středa 7. listopadu 2012

Cupano, Brunello s dotykem Francie

Lionel_Cousin-CupanoVinná část mého srdce leží někde úplně jinde než v Itálii, přesto tamním vínům (nutno podotknout, že v poslední době trochu častěji) občas rád podléhám. A určité charakteristiky vinařství touhu jej ochutnat jen usnadní. Cupano (web) je relativně malé a nové vinařství na jihozápadě Montalcina, za kterým stojí Lionel Cousin a Ornella Tondini. Francouz, původem z míst kde vzniká Cognac, a Italka… to musí být napínavý vztah :-) Pokud jde o víno, tak ideálem pro Lionela je Burgundsko. Tam žil, studoval i vinařil. Vzhlíží k Henri Jayerovi, což byl v Burgundsku tak trochu „modernista“ (přišel se studenou macerací a podobně, ale jeho vína jsou kultovní a kdyby mi někdo fakt chtěl udělat obrovskou radost, tak mne prosím pozvěte na ochutnávku Cros Parantoux), cílem je dělat dokonalá terroirová vína s potenciálem zrát. Sangiovese sice nikdy nedá tak komplexní víno jako Pinot Noir (to nejsou moje slova, to pravil Lionel… a také říkal, že chce být „vigneron“ a ne „winemaker“, prostě Francouz…) a je nutno k němu přistupovat trochu jinak, přesto některé „burgundské“ metody aplikuje.

Lionel_Cousin-Ornella_Tondini-CupanoSnaha o trochu vyšší hustotu výsadby (6250 keřů na hektar), velmi omezené výnosy do kila na keř (redukce již ve fázi květu), pečlivé třídění hroznů, spontánní fermentace hroznů v otevřených tancích (takový ten lehce kónický typ), zrání a ležení na jemných kalech v dubových burgundských barrique sudech (228l). Jo a jako bonus jsou to biodynamici, tedy bez chemie ve vinici a tak. Ke statku vlastní 34 ha pozemků, ale vinice jsou jen na jednom ideálním místě, necelých 3.7 ha hektarech (ze kterých vzniká 13-14 tisíc lahví) velmi kamenité polohy (prý trochu připomíná až Châteauneuf) s výhledem na místní řeku Ombrone. Na tomhle místě réva roste poprvé, vinice nikdy nepoznala chemii, výsadby jsou z roku 1997. A tedy velmi mladé, zatím asi jejich jediný „problém“ (krom divočáků, kteří chodí žrát hrozny… občas nějaké prase zastřelí a k Brunellu se dost hodí). Ale po pravdě ta vína jako z mladých výsadeb zrovna nevypadala…

cupano_rossoZačali jsem srovnáním dvou ročníku Rosso di Montalcino, kde v podstatě není moc rozdíl oproti Brunellu pokud jde o vinice a pečlivost zpracování, volí až ve sklepě konkrétní sudy a jen pouští víno na trh dříve. Ročník 2010 krásná jiskřivá barva, efektní mladě ovocitá vůně, sevřenější (víno otevřeno asi 6 hodin, ale nestačilo to) s lehkým náznakem těkavky a divokosti. Suché, šťavnatě ovocité v chuti, červené peckoviny včetně pecky, decentní svíravost, taková puristická stavba s až „německy ryzlinkově“ precizním zapracováním všech složek, včetně parádní kyseliny. Mladé, živé krásné delší víno, které má ještě hodně před sebou. Ročník 2009 je oproti tomu uleželejší a také očividně teplejší, s tmavším ovocem až do džemových tónů a kořenitostí, výraznější, efektní. Suché, silnější, s výraznějším alkoholem a tříslem, dobrá kyselina a struktura. Ta desítka mi přišla taková víc fresh a asi bude i v budoucnu, tohle trochu serióznější.

I Brunello di Montalcino jelo vždy v párech na srovnání dvou různých ročníků, šlo o vertikálu téměř kompletní jejich produkce. Ročník 2007 krásně šťavnatě peckovinově ovocitý, tmavé i červené peckoviny, mladistvě svěží, elegantní a složitější, s trochu divočejšími tóny k tomu a decentním jablíčkovým štychem. Suché, mladistvé a ještě poněkud syrové, výraznější třísloviny, parádní délka. Strukturované, výtečné víno. Oproti tomu ročník 2006 ve sklence nabídl ovoce spíše tmavé a znatelnější vliv dřeva do čokolády až lehce kokosu, hutnější, postupně se rozvíjelo do dalších vrstev a elegantnějších tónů, ale bylo spíš dost důrazné. Suché, silné a plné v chuti, koncentrované velké víno, bohatě ovocité doplněné dřevem, nutně ještě potřebuje ležet. I přes tu ránu všeho možného nabízelo v chuti i elegantnější jemnější odbočky, krásné. „Objektivně“ je šestka asi lepší víno, ale ta sedmička mne svou svěžejší hravostí bavila v současné podobě o trochu více.

cupano_lahve

Brunello di Montalcino 2005 opět spíše tmavá ovocitost, vypálené dřevo, živočišnost, hutnější… ten první dojem byl tak trochu Bordeaux. Poměrně bohaté, komplexní, hodně povedené. Silné, krásné strukturované, šťavnatě ovocité v chuti. Delší, divočejší a trochu zemitější, s výraznější kyselinou a trochu tvrdším projevem. Hodně zajímavé, takové starosvětské, byť bych to naslepo asi poslal do Francie. Ročník 2004 aromaticky mnohem uleželejší, s tóny až kořenitého likérového ovoce, ale zároveň zatím s nejvýrazněji minerálním projevem, postupně se otevírá a proměňuje (a to byla láhev otevřena nějakých 18 hodin), vrstevnaté, komplexní, elegantní. Krásně nazrálé, výtečné. V chuti suché, strukturované víno, stále šťavnatě ovocité, delší, složitější, vše v prakticky dokonalé harmonii. Velké červené, které se již blíží vrcholu a ideálu pití. Nabízí velký zážitek, ale zároveň touhu to prostě klopit po velkých sklenicích. Fantazie.

temne

Brunello di Montalcino 2003 je víno temné, silné, s ovocitostí tmavých peckovin a výraznějším alkoholem, působí poněkud sevřeně. Silné a hutnější v chuti, dlouhé, se stále hodně výraznou tříslovnou a až nečekaně (vzhledem k ročníku) šťavnatou kyselinou, vyšší alkohol. Strukturované, s lehce připálenou horčinkou, zajímavé. Ale po té čtyřce to mělo hodně těžké a v kontextu ostatních vzorků Brunella asi „nejslabší“. Hodně jsem se těšil na ročník 2002, který byl v případě Brunella (ale platí to obecně pro Itálii) v podstatě tragický a většina vín nedopadla zrovna dobře. V případě Cupano tomu bylo jinak, i proto že chodili po vinici s nůžkami na nehty a vystřihávali nahnilé bobulky, i výsledné třídění a redukce byla obrovská. Bohužel víno nás o tom nemohlo přesvědčit, mělo lehký korek a tak jej hodnotit nebudu. Jak lehký dokazuje i to, že se nakonec stejně vypilo… :-)

cupano_brunelloBrunello di Montalcino 2001 je teprve druhým ročníkem, který Cupano připravilo. Mráz na jaře způsobil opět přirozenou redukci úrody, vzniklo jen 4000 lahví. Aromaticky uleželé, ale stále s pocitem, že i při téhle nazrálosti je tam prostor jít dál. Divočejší až živočišné tóny společně s tmavým ovocem, podhoubí, hřiby, vrstevnaté, efektní, jde v tom hledat stále něco nového. Fantasticky harmonické v chuti, s krásným poměrem uleželé ovocitosti, třísla, kyselin. Ovocné marmelády, lehce káva, délka, velmi sympatické, krásně vyzrálé víno. Mňam. Společně s ročníkem 2004 určitě vrchol degustace.

cupano_sada

Na závěr se chutnala ještě dvě vína „mezinárodního stylu“, Ombrone Sant'Antimo Rosso, postavená na Cabernetu, Merlotu a Sangiovese (v různých ročnících odlišně). Dobrovolně ale přiznávám, že jsem s ostatními popíjel/dopíjel ta skvělá Brunella a na Ombrone již byl trochu ovíněn, plivání se totiž nekonalo. Ombrone 2007 (půl napůl Cabernet Sauvignon a Merlot) hutnější, ovocité, minerální. Silné strukturované moderní červené s výbornou kyselinou, delší, se zajímavým listnatě zelenějším tónem trochu připomínajícím Cabernet Franc od Loiry (ale ten tam není). Povedené, poslal bych to asi někam směrem Bordeaux, zase. Ročník 2006 (půlka Sangiovese, ten rok totiž nedělali Rosso di Montalcino, a po čtvrtinách Cabernet a Merlot) divočejší, sevřenější a mladistvě působící, více směrem předchozího Brunella, se zajímavými uleželejšími podzimními tóny. Suché, silné, intenzivní v chuti, kyseliny, délka, parádní struktura, ovocitost až lehce do džemových tónů, velmi dobrá délka. Povedený kousek.

Lionel_Cousin-Ornella_Tondini-Cupano_1

A taky se na závěr pil ještě jejich fortifikát ve stylu klasiky z Cognacu, Pineau de Charantes, tedy mošt doplněný destilátem a to celé v sudu. V tomto případě mošt z Merlotu fortifikovaný jejich vlastní grappou. A bylo to sladké, voňavé, se zvláštními tóny až chlebové kůrky, silné, dlouhé a tak. Prostě umí. S vinařem jsme se bavili o ideálech vína a pinotech hlavně, měl jsem sebou knížku In Search of Pinot Noir a zapůjčil, zálibně si v ní listoval, následně předal manželce a ta půl hodiny dělala výpisky :-) Jsou to moc sympatičtí lidé a ta vína připravena s cílem dělat špičku bez kompromisů. Bohužel tak nějak tuší, že se jim to docela daří (a teď je chce koupit, ne vína ale komplet produkci i s vinařstvím, nějaký investor v Hong Kongu… zatím se brání), takže mladé ročníky Brunella stojí někde od 70€ a starší z archivních zásob v klidu letí na dvojnásobek. Nu což… alespoň jsem si je ochutnal, díky RWC za organizaci tohoto setkání :-)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails