čtvrtek 13. listopadu 2008

Decanter v ČR podruhé

Na stáncích je již druhé číslo časopisu Decanter, o jehož příchodu na trh jsem psal před měsícem. V průběhu toho měsíce jsem měl možnost si osobně popovídat jak s šéfredaktorem Jiřím Trapkem, tak (mnohem déle a velmi detailně) s redaktorem Michalem Šetkou. A nyní mám před sebou osmdesát stránek, které se snaží dokázat, že od prvního čísla došlo k pozitivním změnám. Hned v úvodníku šéfredaktor reaguje na některé ze vznesených výtek (to, jak pan primátor Bém „bez uvedení zdroje převzal“ část cizího článku je opominuto) a tak trochu si posteskne, že měl v úvodníku minulém poprosit nejen o kritiku, ale i o pochvalu, pokud se něco bude líbit. Změny od prvního čísla považuji za dobrý důvod k malému článku, od příště už bude zkoumání časopisu spíše jen na vás (o každém novém čísle Víno Revue taky nepíšu, z pochopitelných důvodů skoro úplně mlčím o Víno & Styl, které posledních pár čísel ani nekupuji, jen občas prolistuji v nějaké vinotéce). A poznámky mám i k dalším částem časopisu. Tak hurá na ně.

Úroveň překladů se zvedla, díky za to. Sice Broadbentův článek o degustacích zdaleka není tak zajímavý (spíš je z něj člověku smutno, jak se doba změnila) jako překladem zmršené sloupky v čísle minulém a ani profil Emmanuela Cruse mne nezaujal tolik, jako ten Jean-Michela Deisse, ale jazykově jsou na tom přeci jen lépe. Byť cesta ke zlepšení tu stále je :o)

Minule jsem si stěžoval na to, že vedle sebe je velmi zjednodušený článek pro úplné začátečníky a pro odborníky a nadšence (obojí Burgundsko). Bylo mi vysvětleno, že jde o „záměr“. Zasáhnou úplného začátečníky, kteří se zároveň pokusí porozumět odbornějšímu textu a snáz si uvědomí, jak široké spektrum informací ještě neví a třeba je začnou dohledávat :o) Takže je prostě záměrem, aby se zde mixovala skupina článků velmi rozdílného zaměření. Inu dobře, každý si pak snáz něco najde. Ale osobně bych očekával v základu „odbornější“ úroveň, spíše než některé lifestylové články, které najdu i na kupě další míst. Kupříkladu minule mne vyloženě nadchnul špičkově zpracovaný článek o kávě, přesně v tom stylu, co bych od tohoto časopisu očekával. V druhém čísle je článek o čokoládě, ale je to vyložené PR (byť tak neoznačené) Lindtu. A článek o lanýžích či grappě také klouže jen po povrchu. Ale když tedy říkají, že to tak má být, už na to nebudu poukazovat. Ale rozhodně se mi to nelíbí.

Na obálce tentokrát není překlep, ale rozhodně nepůsobí dvakrát lákavě, spíš jako cosi dost podivně splácaného s nesprávně vyváženou bílou u fotky. Neznám všechna typografická pravidla, ale počet různých namíchaných fontů na mne nepůsobí ani zdaleka profesionálním dojmem. Jestliže vnitřek je přesně dle grafického manuálů originálního Decanteru, pak u obálky podle mne někdo dost ustřelil. Trochu mimo je také sekce „novinek“, kde jsou často zprávy poněkud staršího data. Zarazilo mne i třeba to, že informaci o ověřování pravosti starých vín jsem nejen četl už dříve v jiném časopise, ale tam (ač rozhodně není specializován na víno, ale je to normální týdeník) byla popsána přesněji a detailněji.

Z rozhovoru s panem Šetkou jsem pochopil, že sekce Vína měsíce by mohla být potenciálně velmi zajímavou, protože systém výběru a hodnocení vín je rozhodně (v kontextu toho, jak se to tu běžně dělá) pozoruhodný. Bohužel v časopise to opět není popsáno a čtenář prostě vidí dvojstranu s šestnácti ohvězdičkovanými lahvemi, která vypadá napůl jako reklama. Informace o způsobu zařazení vín tam citelně chybí!

Rozhodně velmi zajímavé bylo první hodnocení českého Decanteru, které se týkalo Champagne na českém trhu, navíc přímo srovnané s hodnocením odborníků z Velké Británie. Oceňuji, že pro hodnocení bylo vybráno několik opravdových odborníků na Champagne a lidí, kteří mají tuto oblast napitu. Navíc je zde vidět něco celkem výjimečného na našem trhu a to krásný rozptyl od bodů velmi vysokých po velmi nízké. Hodnotitelé se nebojí udělit výjimečně vysoké body ani víno srazit. Tleskám! Na druhou stranu mne trochu zaráží, že část hodnotitelů je zároveň prodejci a dovozci vína (či konkrétně právě Champagne). Chápu, že jsme malý trh a mimo obchod s těmito víny těch nezávislých odborníků zas tolik není, ale nejlépe to tedy nevypadá.

Pobavil článek o „nejlepším vinaři mezi básníky a nejlepším básníkovi mezi vinaři“, tady si skoro říkám, jak se bude líbit dalším vinařícím básníkům. Narozdíl od pana Ctirada Králíka minimálně ještě o jednom vím :o) Vůbec článků o „osobnostech a jejich vztahu k vínu“ je v tomto Decanteru nějak víc, než mi přijde smysluplné. Ale kdo ví, třeba se to píše snáz než jiné texty.

Na celkový počet stran časopisu je tu zajímavých textů myslím docela hodně. Ne každý zaujme, ale skoro každý si něco najde. Jestli to bude umění na vinětách, profil méně známe části Toskánska či přehled největších vín Itálie už je vedlejší. Stále jsem poněkud na rozpacích z toho, jaké typy textů se zde kombinují. Ten mix mi nepřijde smysluplný. Další číslo si zase koupím, za vyhozené peníze to rozhodně nepovažuji, ale očekávání stoprocentně naplněna nejsou. Ale kdo ví, třeba pokud bude dost inzerce, tak se i počet stran a množství opravdu zajímavých článků rozroste na podobnou úroveň, jako má ten originál. Tak držím palce, kupa článku z originální verze časopisu by si překlad zasloužila. A upřímně se do Decanteru hodí víc, než rozhovor s Karlem Holasem, ze kterého jsem se toho o víně dozvěděl pramálo.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails