Po víkendu v mém rodném městečku, které bohužel leží ve  vyloženě nevinorodém kraji (tuším nejblíže jsou vinice na Kuksu, pil jsem i  cosi z Hořic v Podkrkonoší ze zdejších červených půd, ale byla to  dost tragédie), přesto přináším dvě vyloženě kladné vinné zprávy. V jednom  místním restaurantu mají konečně více než přijatelný (a to i cenově) vinný  lístek a prakticky každou láhev nabízejí i po sklence. Takže slušná nabídka  (ovšem bez tradičního tragického předražení) už se dostává i mimo Prahu a další  největší města v ČR. Konečně! :o) Snad to nebyla jen nějaká úplná náhoda a  podobný trend lze pozorovat i jinde. No a druhou zprávou je, že jsem si trochu  poopravil negativní mínění o dvou našich vinařstvích…
Je zajímavé, že od obou jsem dříve pil jen jejich spíše vyšší řady nebo vysoké přívlastky, a obě příjemná překvapení  naopak reprezentují vína základní. Prvním je zemské Chardonnay ročníku 2005 od vinařství Krist. Z jeho elitních  vín jsem měl vždy „ulepený“ dojem a hlavně mi vadila jakási falešnost,  pouťovost, přetechnizované natlačení do nějaké podoby. Prostě na mne nepůsobila  poctivě. Tahle šardonka je naopak velmi čistě udělané víno, aromaticky výrazné  a odrůdu prozrazující, byť místo původu bych si neodvážil ani tipoval (působí  skutečně „internacionálně“). Ovocité, svěží, s vlastně dost pěkně  strukturovaným tělem, příjemně dlouhé, harmonické, skvěle pitelné. Za stovku je  to víno, které bych si dovedl skvěle představit do gastronomie a dá se pít i  jen tak, v tomhle horku na osvěžení. Nic, z čeho bych lezl po zdi,  ale dost dobře udělané víno.
Dvě špatné restaurační zkušenosti jsem měl před dvěma lety  s víny z „vinařského domu“ VINOHRAD  CZ a od té doby je nechutnal. Opět v restauraci se mi dostala do rukou  a sklenky jejich Frankovka 2007 ze základní řady „Flora Pálava“, u červeného  vína v raritně viděném přívlastku „kabinet“. V hezké lahvi, se sice  hodně barevnou, ale moderní a pěknou vinětou (obtáčí celou láhev, obsahuje  hromadu informací ale zamlčuje vinici, byť jinak původ hroznů na Pálavě  akcentuje hodně; naštěstí lze vinici dohledat na webu – jedná se o  hornověstickou Pod Martinkou). Víno jiskřivě rubínové barvy, s ovocitou vůni  především peckovin (švestky) a výraznými květinovými tóny, v chuti  šťavnaté, vyvážené, hebké s vyhlazeným tříslem a překvapivě plnější,  kabinet bych určitě netipoval. Krásně pitelné víno, které sice nemá žádné  komplexní sofistikované vůně či chutě navíc nad ten primární základ, ale opět  nejen do gastronomie výborné.  A  v restauraci bylo navíc cenově pod dvě stovky (na webu vinařství za 142,-  Kč), být takovéhle mile nízké navýšení cen běžné i jinde, chodím do restaurací  na víno mnohem častěji…
Tolik k dnešnímu dni uprostřed prázdnin a dovolených,  trochu více pocitově a vlastně bez pořádných poznámek a spíše co jsem si tak  pamatoval, ta vína jsem si jen tak užil a netrápil se škrábáním do notýsku.  Stejně mám pocit, že v tyhle dny bude zápisek číst málokdo a vlastně to  píšu spíš pro sebe, jako takový deníček :o)
pondělí 4. srpna 2008
Dvě příjemná letní překvapení
Komentáře používají Disqus
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
