Štědrý den se u nás nesl, alespoň pokud šlo o víno, ve znamení různých bublin. Ale došlo i na sherry, červené a nějaký ten destilát a likér, s velmi silným zastoupením Španělska ve všech kategoriích. Dnes odhrnu dvě lahve, které už jsem si nějaký ten pátek šetřil a právě na tento slavnostní den je konečně zbavil korku. Agustí Torelló Mata Kripta 2008 Cava Gran Reserva Brut Nature je jedním z „legendárních“ (trochu se tenhle výraz nadužívá) španělských šumivých vín a představitelem ne úplně bohatě zastoupené kategorie prémiové cavy (rozuměj tyhle bubliny nemají bohužel takové jméno jaké si zaslouží, především díky obludné masové produkci základních levných šumivek, a lidé za cavu nechtějí platit… paradoxně má pro mnohé větší zvuk prosecco) a vlastně jedním z jejích prvních představitelů. Jde o výběr z nejlepších vinic a starých výsadeb, dnes vedených v organice, pouze tradiční odrůdy 45 % Macabeo, 20 % Xarel·lo a 35 % Parellada. Na kalech v lahvi vyzrává dlouho, nejméně pět let a někdy i déle (zde by mělo jít o odstřel v roce 2015), navíc ne pod dnes obvyklým korunkovým uzávěrem ale pod korkem, a po odstřelu je bez dozáže. Omezená produkce, byť dnes už o něco vyšších zhruba 24 tisíc lahví.
Samozřejmě to, co u Kripty poutá největší pozornost, je láhev samotná. Bývá téměř pravidlem, že různé vyloženě atypické tvary lahví, krom toho že jsou extrémně otravné při skládání v chladničce či sklepě, značí nepříliš zajímavý obsah. Zde to naštěstí neplatí, přestože láhev je připravena podle původní římské nádoby nalezené ve vinicích, amfory. A jde do takového extrému, že je dole kulatá a samostatně nestojí! Takže ideálně na stole v chladící nádobě. Nebo, tip pro nadšence do naturálních vín, ji skvěle udrží takové ty kartonové roury, co se dodávají k Movia Puro na setřesení kalů :-) Barva vína citronová žlutá, mírně tmavší, s pěkným byť nijak intenzivním perlením menších bublinek. Zralejší, bohatší vůně, s tóny květového medu, sušené ovoce, citrusová kůry a lehce citronová linka, sušené květy a bylinky, pečené listové těsto, jemně minerální linka. Chuť pěkně kopíruje vůni, je suchá, s jemně medovou linkou, příjemnou kyselinou, sušeným ovocem a bylinkami a jemnou nahořklostí citrusové kůry v závěru. Jemnější, poměrně elegantní. Hebčí, krémovější záležitost. Povedený a oproti většině cavy znatelně vybočující kousek.
S červeným vínem zaskočíme do španělské oblasti Bierzo a k tamní hvězdě z největších. Descendientes de J. Palacios a jejich San Martin 2003. Bierzo bylo ještě relativně nedávno oblastí trochu obskurní, známou jen pár nadšencům, ale byl to právě Alvaro Palacios (vinařství pojmenoval po svém otci, rodina je ve Španělsku každopádně vinně dost rozlezlá), kterému se podařilo ji výrazně pozvednout a některá tamní vína si získala, alespoň mezi milovníky charakterních španělských červených, kultovní statut. Tak nějak dost podobný příběh, navíc se stejným jménem v hlavní roli, jako u oblasti Priorat (viz nedávný zápisek). Jen nyní je další postavou Alvárův synovec Ricardo Perez. Podařilo se jim obnovit staré vinice, především v okolí města Corullón, ze kterých začali připravovat fantastická vína. Od základního Pétalos de Bierzo (pronajaté vinice v okolí, větší produkce ale stále výtečné víno) po špičkové Villa de Corullón (mix různých poloh v okolí města). A pak také, ve velmi limitovaných množstvích nižších jednotek tisíc lahví, čtyři samostatné polohy s velmi starými keři – Moncerbal, Las Lamas, Faraona a San Martin (ke kterým se později přidalo ještě Fontelas, specifický výběr ze San Martin).
San Martin, jihozápadní břidlicový svah s trochou křídy, není z těchto poloh ani nejvyšší ani nejstrmější, byť se stále nachází mezi 400 až 550 metry nadmořské výšky. Staré výsadby, někde mezi 80 až 100 lety, vedené v biodynamice, nízké výnosy, ruční sběr (i všechny ostatní práce, vzhledem ke sklonu vinic, ale používají také muly), fermentace v otevřených dřevěných kádích s ponořováním matolinového klobouku, macerace nějakých 25 dní, zrání v nových francouzských barrique sudech. A ano, abych nezapomněl, stoprocentně odrůda Mencía. Burgundská láhev, silná kovová záklopka, kvalitní a prakticky nepoznamenaný celokorek. Hodně tmavá barva, již decentně nazrálá, něco vysráženého depotu. Komplexní, především tmavě ovocná vůně, se šťavnatou pikantní čerstvou linkou a energií, k tomu toastované dřevo, kamenitá minerální linka a příjemná jemnější kořenitost. Suché, šťavnaté, tmavě peckovinově ovocné v chuti, středně plné, s parádní kyselinou a pitelností, třísloviny se již ohlazují, šťavnatá ovocnost, delší dochuť. Dřevo poměrně znatelné ale nerušivé. Parádní kombinace zralé ovocnosti, ale pocitově ovoce kyselejší, zralé ale přitom ne úplně sladké. Živost, energie, zábavnost a zajímavost. Velké víno, které po čtrnácti letech neprojevuje větší známky toho, že by mělo začít sestupovat. Dostal jsem ho kdysi za nějakou práci, coby plnění v naturáliích místo peněz, a jsem tomu fakt rád. Protože sám bych do něj tenkrát určitě neinvestoval :-)
Štědrý den se u nás nesl, alespoň pokud šlo o víno, ve znamení různých bublin. Ale došlo i na sherry, červené a nějaký ten destilát a likér, s velmi silným zastoupením Španělska ve všech kategoriích. Dnes odhrnu dvě lahve, které už jsem si nějaký ten pátek šetřil a právě na tento slavnostní den je konečně zbavil korku. Agustí Torelló Mata Kripta 2008 Cava Gran Reserva Brut Nature je jedním z „legendárních“ (trochu se tenhle výraz nadužívá) španělských šumivých vín a představitelem ne úplně bohatě zastoupené kategorie prémiové cavy (rozuměj tyhle bubliny nemají bohužel takové jméno jaké si zaslouží, především díky obludné masové produkci základních levných šumivek, a lidé za cavu nechtějí platit… paradoxně má pro mnohé větší zvuk prosecco) a vlastně jedním z jejích prvních představitelů. Jde o výběr z nejlepších vinic a starých výsadeb, dnes vedených v organice, pouze tradiční odrůdy 45 % Macabeo, 20 % Xarel·lo a 35 % Parellada. Na kalech v lahvi vyzrává dlouho, nejméně pět let a někdy i déle (zde by mělo jít o odstřel v roce 2015), navíc ne pod dnes obvyklým korunkovým uzávěrem ale pod korkem, a po odstřelu je bez dozáže. Omezená produkce, byť dnes už o něco vyšších zhruba 24 tisíc lahví.
Samozřejmě to, co u Kripty poutá největší pozornost, je láhev samotná. Bývá téměř pravidlem, že různé vyloženě atypické tvary lahví, krom toho že jsou extrémně otravné při skládání v chladničce či sklepě, značí nepříliš zajímavý obsah. Zde to naštěstí neplatí, přestože láhev je připravena podle původní římské nádoby nalezené ve vinicích, amfory. A jde do takového extrému, že je dole kulatá a samostatně nestojí! Takže ideálně na stole v chladící nádobě. Nebo, tip pro nadšence do naturálních vín, ji skvěle udrží takové ty kartonové roury, co se dodávají k Movia Puro na setřesení kalů :-) Barva vína citronová žlutá, mírně tmavší, s pěkným byť nijak intenzivním perlením menších bublinek. Zralejší, bohatší vůně, s tóny květového medu, sušené ovoce, citrusová kůry a lehce citronová linka, sušené květy a bylinky, pečené listové těsto, jemně minerální linka. Chuť pěkně kopíruje vůni, je suchá, s jemně medovou linkou, příjemnou kyselinou, sušeným ovocem a bylinkami a jemnou nahořklostí citrusové kůry v závěru. Jemnější, poměrně elegantní. Hebčí, krémovější záležitost. Povedený a oproti většině cavy znatelně vybočující kousek.
S červeným vínem zaskočíme do španělské oblasti Bierzo a k tamní hvězdě z největších. Descendientes de J. Palacios a jejich San Martin 2003. Bierzo bylo ještě relativně nedávno oblastí trochu obskurní, známou jen pár nadšencům, ale byl to právě Alvaro Palacios (vinařství pojmenoval po svém otci, rodina je ve Španělsku každopádně vinně dost rozlezlá), kterému se podařilo ji výrazně pozvednout a některá tamní vína si získala, alespoň mezi milovníky charakterních španělských červených, kultovní statut. Tak nějak dost podobný příběh, navíc se stejným jménem v hlavní roli, jako u oblasti Priorat (viz nedávný zápisek). Jen nyní je další postavou Alvárův synovec Ricardo Perez. Podařilo se jim obnovit staré vinice, především v okolí města Corullón, ze kterých začali připravovat fantastická vína. Od základního Pétalos de Bierzo (pronajaté vinice v okolí, větší produkce ale stále výtečné víno) po špičkové Villa de Corullón (mix různých poloh v okolí města). A pak také, ve velmi limitovaných množstvích nižších jednotek tisíc lahví, čtyři samostatné polohy s velmi starými keři – Moncerbal, Las Lamas, Faraona a San Martin (ke kterým se později přidalo ještě Fontelas, specifický výběr ze San Martin).
San Martin, jihozápadní břidlicový svah s trochou křídy, není z těchto poloh ani nejvyšší ani nejstrmější, byť se stále nachází mezi 400 až 550 metry nadmořské výšky. Staré výsadby, někde mezi 80 až 100 lety, vedené v biodynamice, nízké výnosy, ruční sběr (i všechny ostatní práce, vzhledem ke sklonu vinic, ale používají také muly), fermentace v otevřených dřevěných kádích s ponořováním matolinového klobouku, macerace nějakých 25 dní, zrání v nových francouzských barrique sudech. A ano, abych nezapomněl, stoprocentně odrůda Mencía. Burgundská láhev, silná kovová záklopka, kvalitní a prakticky nepoznamenaný celokorek. Hodně tmavá barva, již decentně nazrálá, něco vysráženého depotu. Komplexní, především tmavě ovocná vůně, se šťavnatou pikantní čerstvou linkou a energií, k tomu toastované dřevo, kamenitá minerální linka a příjemná jemnější kořenitost. Suché, šťavnaté, tmavě peckovinově ovocné v chuti, středně plné, s parádní kyselinou a pitelností, třísloviny se již ohlazují, šťavnatá ovocnost, delší dochuť. Dřevo poměrně znatelné ale nerušivé. Parádní kombinace zralé ovocnosti, ale pocitově ovoce kyselejší, zralé ale přitom ne úplně sladké. Živost, energie, zábavnost a zajímavost. Velké víno, které po čtrnácti letech neprojevuje větší známky toho, že by mělo začít sestupovat. Dostal jsem ho kdysi za nějakou práci, coby plnění v naturáliích místo peněz, a jsem tomu fakt rád. Protože sám bych do něj tenkrát určitě neinvestoval :-)
Sergio Germano z vinařství Ettore Germano používá šroubovací uzávěry u svých bílých vín, ale i Barbery a ostatně i Langhe Nebbiolo, již více...
Kalendář degustací
Pokusím se na tomto místě udržovat zhruba měsíc dopředu kalendář degustací a podobných akcí především v Praze (ale i jinde), uvítám Vaše tipy na zapomenuté události!
