Pustý ostrov

Oblíbený dotaz… kdybyste si měli vybrat jedno jediné víno sebou na pustý ostrov, prostě se nadosmrti zaseknout na jediném typu / stylu / místu původu vína, co by to bylo? A proč? A ponechme stranou logistické a finanční nároky :-) Pokaždé, když jsem na degustaci nebo i doma popíjím červená z Burgundska, tak si říkám, že to je přesně ono! Jak bych si vystačil právě a jen s nimi. Pak se trochu zamyslím a… no… prostě uznám, že bych zvolil spíše Champagne. Pro tu svěžest, schopnost zrát i desítky let, obrovskou diverzitu projevů. Pro to, jak je komplexní a zároveň se dá tak snadno i jen chlastat a nabíjí energií. Jo, jen na Champagne bych asi dokázal žít. Někdy by se mi po červeném Burgundsku hodně zastesklo, ale to bych si dal vyzrálý Blanc de Noirs a hned by byl klid. Taky fino sherry by mi sem tam chybělo, ale to by zase nahradil některý ze současných experimentů vinařů-úleťáků. Takže tak. Co by to bylo u vás? :-)

Von Winning podruhé a zase skvěle

Loni v dubnu jsem tu poměrně dost nadšeně psal o degustaci falckého vinařství Von Winning. Po odkladech, způsobených nemocí v rodině, dorazil minulý týden Andreas Hütwohl do Prahy znovu a na degustaci, kterou pořádal dovozce Winegeek v salonku pražského domu pánů z Kunštátu a Poděbrad, představil produkci znovu, tentokrát již i s aktuálním ročníkem 2013 a pár staršími kousky. Opět to bylo bezva setkání s výbornou atmosférou, neformální a pohodové. O vinařství jsem psal minule, není nutno vysvětlovat věci jako že řada Dr. Deinhard je „klasika“ (nerez a selektované sic neutrální kvasinky) a Von Winning „tradice“ (dřevo, spontánně) a podobně, oboje bez kravin na vinicI. Sudy, typicky pětistovky, jen jemně toastované, nejdříve použité na Sauvignon, Pinot Noir a Chardonnay a teprve potom na Riesling, bez čiření, žádné přídavky jen síra (a díky ní i bez malolaktiky). Cílem suchá vína s 12 až 12.5 % alkoholu při fyziologické zralosti hroznů, vína vybalancovaná a s finesou. Takže tentokrát jen odhrnu své poznámky k vínům.

Velké Chile a božská Austrálie

Lidská dobrota ještě nevymizela. Tímto děkuji Zdeňkovi, který si utrhl od úst, otevřenou láhev nevypil a druhý den mi zanesl na ochutnání víno Seña 2006, protože měl dojem, že ji ocením. Čím je Seña? Jde o jedno z prvních „ikonických“ vín Chile a vín zaměřených na demonstrování plného vinného potenciálu země, společný projekt Roberta Mondaviho a Eduardo Chadwicka (z Viña Errázuriz, o jejich „Icons“ jsem tu už psal, zmiňoval se tam o tématice podobných vín obecně), po zásadních změnách v Mondaviho impériu dnes již plně v rukou právě Errázuriz / Eduardo Chadwicka. Dlouhodobě jedno z nejlépe hodnocených vín Chile. Pečlivě vybraná poloha ve Valle de Aconcagua, chladnější než je pro červená vína v Chile zvykem a s hrozny dozrávajícími typicky o dva týdny později než ve zbytku údolí, dobře odvodněný svah s různým podílem štěrku, jílu a tak. Na 42 ha obhospodařovaných biodynamicky pěstovány odrůdy Cabernet Sauvignon, Carménère, Merlot, Cabernet Franc, Petit Verdot, Malbec a Syrah. Ruční sběr do malých bedýnek v ranních hodinách, pečlivé třídění hroznů, fermentace v nerezu a malá část v nových sudech. Macerace 20-33 dní pro Cabernet Sauvignon, Merlot a Carmenére, jen okolo týdne pro Cabernet Franc a Petit Verdot. Zrání v nových francouzských dubových sudech 22 měsíců.

Čtyři švýcarské chrupky

Před svátky jsem doma s návštěvou otevřel čtyři vína odrůdy Fendant, jak jí říkají v místě s největším množstvím výsadeb a dost možná také jejím rodišti, ve Švýcarsku. Mezinárodně je ovšem nejznámější coby Chasselas a u nás jako Chrupka. Odrůda je to více než zajímavá, velmi stará, název nesoucí díky „chrupnutí“ hroznů při jejich rozkousnutí (ostatně i švýcarský fendant vychází z puknutí hroznů) a s hrozny velmi vhodnými i pro přímou konzumaci, ale vína z ní rozhodně nejsou bez zajímavosti. Dříve byla zásadní pro vinice na Moravě a častá i v Čechách, dnes u nás jde o naprosto okrajovou záležitost. Ve světě, hlavně tedy v již zmíněném Švýcarsku a výrazněji také ve Francii (Loira, Savojsko, trochu Alsasko) a v Německu (hlavně Bádensko), existuje mnoho různých variant a klonů chrupky, s výrazně odlišnými vlastnostmi. Ale to by bylo na obsáhlejší téma a myslím, že další chrupková ochutnávka s víny z různých zemí mne ještě čeká a bude rozhodně příležitost sepsat více. Dnes to budou čtyři, respektive bohužel jen tři, vína ze Švýcarska. Záležitosti povětšinou dostupné v běžné, pravda švýcarské, obchodní síti.

Novinky ze světa vína a čtení na víkend

Dneska pár novinek ze světa vína a čtení na víkend, tedy hlavně pokud vládnete angličtinou :-) Je „dobrá huba“, schopnost rozeznávat různé nuance ve vínu a díky tomu ho umět zařadit, něčím od boha, čistě otázka tréninku a něco, co se prostě naučíte? Na tohle téma se zamýšlí článek ve Wall Street Journal. Logicky zařadit víno při slepé degustaci správně do odrůdy, oblasti původu a určit jeho stáří vyžaduje znalosti, zkušenosti a tisíce nachutnaných vín, o tom není pochyb. Stejně tak jako schopnost víno popsat vyžaduje určitý trénink. Platí můj oblíbený citát „Nemusíte být geniální, abyste něco dokázali. Stačí pracovat 24 hodin denně a pít hodně kafe.“ a naučit se to může skoro každý, nebo je třeba mít obzvláště citlivý jazyk a nos?

Šumíme levně a kvalitně

Máme doma velkou spotřebu bublin. Poměr, v jakém o nich píšu zde na blogu, úplně neodpovídá zkonzumovanému množství. A jestli bych si fakt něco přál do nového roku, tak je to více domácích producentů, kteří se bublinám budou věnovat. Kde věnovat ≠ dodat nějaké víno firmě do Rakouska (jasně, jde to i u nás) a nechat si z něj udělat bubliny, abych jimi doplnil sortiment. Na trhu se v poslední době objevilo vícero domácích bublin, ale po pravdě málo z nich má nějaký zajímavější charakter a stojí za pozornost, obzvláště pokud do toho ještě započítáte poměr ceny a kvality. Jinak řečeno tyhle lahve, za nemalé peníze z vinoték, nenabízí o moc více než leckteré supermarketovky, snad jen podporu menšího producenta. Na „velká“ šumivá vína si budeme muset počkat. Na bubliny za rozumnou cenu na běžné pití, s trochu vyššími nároky, snad o něco kratší dobu. Co vybrat z relativně levných kousků?

Vinařské Monopoly a další hrátky

Pokud z titulku očekáváte zásadní téma vinařských obchodů a nenávratných investic, tak nic takového. Máte rádi deskové hry? Já docela jo, byť v poslední době na ně nějak nebyl čas. Každopádně mne potěšilo, když jsem narazil na další edici legendární hry „v průběhu se všichni pohádají a pak spolu zbytek večera nemluví“ Monopoly zvané La France Viticole. Základ hry je naprosto stejný, jak je u těchto edic běžné, jen místo železnic máte velké vinařské výstavy a místo hotelů do ulic pořizujete vinice ve slavných vinařských oblastech. Vínomilec jako já samozřejmě hned začne zkoumat, kterým vinařským oblastem se dostalo cti být mezi dvěma tmavě modrými, nejdražšími. Celkem dle očekávání je to Champagne a pak, mírně překvapivě, burgundské Grand Cru Corton Charlemagne. Burgundsko bych čekal, ale spíše Romanée-Conti, Montrachet nebo tak. Ale je fakt, že Corton Charlemagne zní dobře. I některá další jména na hrací ploše a jejich cenové pořadí jsou trochu překvapivá. „Nejtrapnější“ hnědá pole obsahují Côtes de Gascogne a Muscadet, skoro je mi Muscadetu líto. Co mne naopak potěšilo je vyšší cena vinic v Juře než v Bordeaux :o)

Chianti, Fetească Neagră, Chablis a Riesling

Dnes pár lahví z posledních (tý)dnů. Už je to přes půl roku co jsem si sedl na zadek ze sklenky Barone Ricasoli (web, dovozce) Castello di Brolio Chianti Classico 2001, top vína jedno z vůbec nejstarších italských vinařství a také největšího v Chianti. To se, po dvaceti letech (1972 – 1993) ve vlastnictví nápojového giganta Seagram, vrátilo do rukou rodiny a s tím přišlo i výrazné omezení produkce (z obludných 12 milionů lahví na méně než pětinu) a návrat ke kvalitě. Doma jsem ovšem neotevíral jejich prestižní víno, ale jen tak k pizze naopak naprostý základ, Barone Ricasoli Chianti 2013. Odrůdově samozřejmě převážně Sangiovese, připraveno z 90 % v nerezu a zbytek v barrique i velkých sudech. Světlejší rudá, pěkná jiskřivá barva. Čestvá, mladičká vůně, voňavé peckoviny, chladnější, od vůně tvrdší, lehce vápenitá vlhká zeď. Suché, šťavnaté, svěže ovocité, tvrdší, svíravé v chuti, solidní délka, vlastně spíše lehčí. Stylově potěší milovníky tvrdších frankovek :o) Na zapíjení pizzy mizelo rychle, ale nic zásadního. A upřímně požadovaná cena 265 Kč je za podobné víno z takhle velké produkce zbytečně vysoká.

Nádherná velká Frankovka

Na loňském prvním ročníku festivalu Praha pije víno (letos se mimochodem uskuteční opět a vyšlo to na přesně stejný termín) mne opravdu hodně zaujala vína malého uskupení Tőkések z maďarské oblasti Mátra. Bálint Losonci, Karner Gábor i Szecskő Tamás přivezli moc zajímavá charakterní vína, u každého bych si něco vybral. Bálint měl navíc unikátní víno s křížencem Magyarfrankos, tak trochu aromatická frankovka na steroidech to je, a bezva historku, že na testovacích vinicích byla opuštěna pro nevhodnost, příliš velkou náchylnost k chorobám a malý výnos, ale ve skutečnosti za to mohlo spíše rozkrádání postřiků (tj. byla ponechána napospas živlům) a je docela fajn :-) A on je teď prakticky jediný, kdo ji má pořádně k dispozici. Ze všech tří vinařů mne ovšem nejvíce oslovil Karner Gábor a u něj pak s velkým předstihem Boróka Vitézföldi Kékfrankos 2009. Loňskou výpravu do Mátry jsem logisticky nezvládl, snad to vyjde letos, ale tohle víno jsem si nedávno otevřel doma a nic ze své krásy od června neztratilo.

Datum na vinětě s lahví Ruinartu

V prvním letošním zápisku si budu stěžovat. Ale ne na víno, to totiž bylo výborné! Na Silvestra jsme otevřeli láhev Champagne Ruinart Blanc de Blancs Brut, víno od možná nejstaršího šampaňského domu (alespoň se dost rokem založení 1729 chlubí a nikdo starší údaj neuvádí, krom domu Gosset a tam je to složitější pokud jde o produkci bublin) a specialisty právě na Chardonnay. Možná se časem rozepíšu víc, přeci jen je to šampaňská legenda, jeden z plakátů jim mimochodem dělal Alfons Mucha. Vína zbylo i na půlnoční přípitek, ale primárně jsme ho popíjeli už k chlebíčkům v průběhu večera. Nebyl jsem si úplně jist, zda do půlnoci vůbec vydržím, nakonec se (s krátkým selháním a půlhodinou spánku u speciálu Top Gearu z Patagonie) zadařilo. Víno je vždy spojením aktuálního ročníku se zhruba čtvrtinou rezervních vín předchozích dvou let, fermentováno v nerezu, plná malolaktika, zrání na kalech okolo tří let a dozáž někde k 9 g/l. Původ hroznů uvádí především Premiers Crus z Côte des Blancs a Montagne de Reims, k tomu něco z Coteaux du Sézannais a něco málo z údolí Vesle.