 Vína z Chateauneuf-du-Pape a  obecně Rhôny nevyhledávám moc často, spíše je testuji na různých ochutnávkách. Takový  ten trochu přezrálý jižní projev mne totiž obvykle nechává chladným, nebo  alespoň jen málokdy vyloženě nadchne. Lze zde ovšem najít spoustu výborných vín  v kategoriích okolo deseti euro, která kvalitou překonávají mnohem dražší  kousky z jiných částí Francie. Dnes chutnané víno bohužel do této cenové  kategorie nespadá :o) Po sérii vín z Moravy, byť mnohdy výborných, jsem se rozhodl trochu rozmazlit jedním tradičně zpracovaným velkým vínem.
Vína z Chateauneuf-du-Pape a  obecně Rhôny nevyhledávám moc často, spíše je testuji na různých ochutnávkách. Takový  ten trochu přezrálý jižní projev mne totiž obvykle nechává chladným, nebo  alespoň jen málokdy vyloženě nadchne. Lze zde ovšem najít spoustu výborných vín  v kategoriích okolo deseti euro, která kvalitou překonávají mnohem dražší  kousky z jiných částí Francie. Dnes chutnané víno bohužel do této cenové  kategorie nespadá :o) Po sérii vín z Moravy, byť mnohdy výborných, jsem se rozhodl trochu rozmazlit jedním tradičně zpracovaným velkým vínem.
Cuvée Réserve je základem produkce Domaine du Pegau, vinařství  ze srdce Chateauneuf-du-Pape, který  si získává stále větší renomé. V  horkém ročníku se jim podařilo vyrobit víno, které Robert Parker zařadil někam  k 95 bodům a Wine Spectator mu dokonce udělil bodů 97 a postavil jej na pátou  příčku v TOP 100 „Year’s most exciting wines” pro rok 2006. Na číslech zas tak moc nezáleží, víno mne však nadchlo na  ochutnávce na konci roku 2006, aniž bych ty body znal. A láhev skončila  doma a čekala na vhodnou příležitost k vypití. A protože mne stále žádná  nenapadala, využil jsem schopnosti velkých vín být oslavou sami o sobě a  otevřel ho jen tak. A tak je to správně, alespoň  vám dojem z vína a vzpomínky na něj nepřehlušuje nějaká slavnostní událost, která by mu třeba přidávala něco navíc nad objektivní kvality. Možná by stálo za to poučit se u tuším New  York Times, které ve speciálním vinném sloupku vždy vyhlašují „den pro ono  speciální víno“, datum pro vinné nadšence, při kterém má každý otevřít láhev,  kterou už si syslí měsíce či spíše roky a stále se nemůže odhodlat ji zbavit  korku :o) Co třeba sobota 24. května?
 Domaine du Pegau (slovo  Pégau znamená ve starém jazyce Provence nádobu na víno, jež byla nalazena při  vykopávkách v papežském paláci ze 14. století v Avignonu; můžete ji  vidět na záklopce lahve) vzniklo v roce 1987, kdy navázalo na  předchozí rodinné pokusy s vinařstvím (Paul Feraud zúročil zemědělské  zkušenosti příbuzenstva sahající až do 17. století a vyráběl velmi dobré víno,  které se ovšem prodávalo jen jako sudové a do lahví šlo poprvé až v roce  1986). Za novou érou stojí především Laurence Feraud, která byla po svém  návratu z vinařských studií jakýmsi motorem, jež posunul podnikání jejího  otce Paula trochu dál. Vinařství momentálně hospodaří na zhruba 21 hektarech organicky  obdělávaných vinic, z toho je 17ha A.O.C.  Chateauneuf-du-Pape osázené modrými odrůdami, další hektar taktéž  v A.O.C.  osázen bílými, a tři  hektary jsou pro Vin de Table. Vinice se nacházejí  na 11 různých parcelách, jež jsou vinifikovány zvlášť a následně scelovány. Na stránkách  vinařství najdete detailní popis terroir jednotlivých vinic, moc zajímavé  čtení, tyhle rozdíly na tak malé ploše. Odrůdové složení vinic je klasické GSM,  dominuje ze 70% Grenache, 15% je pak Syrah a 10% Mourvèdre, zbylých 5% je  dalších 10 odrůd. Co se technologie zpracování týče, tak v případě  červených vín jsou hrozny lehce podrceny, macerace a alkoholická fermentace  probíhá bez odstopkování po dobu zhruba 15 dní v betonových nádržích. Následně  víno zraje minimálně 18 měsíců v použitých (tj. žádné moderní cpaní do  nových bariků) velkých oválných barelech i malých sudech, s minimálním  přetáčením a co nejmenším zasířením. Jednotlivé sudy jsou scelovány až před  lahvováním, které probíhá bez filtrace.
Domaine du Pegau (slovo  Pégau znamená ve starém jazyce Provence nádobu na víno, jež byla nalazena při  vykopávkách v papežském paláci ze 14. století v Avignonu; můžete ji  vidět na záklopce lahve) vzniklo v roce 1987, kdy navázalo na  předchozí rodinné pokusy s vinařstvím (Paul Feraud zúročil zemědělské  zkušenosti příbuzenstva sahající až do 17. století a vyráběl velmi dobré víno,  které se ovšem prodávalo jen jako sudové a do lahví šlo poprvé až v roce  1986). Za novou érou stojí především Laurence Feraud, která byla po svém  návratu z vinařských studií jakýmsi motorem, jež posunul podnikání jejího  otce Paula trochu dál. Vinařství momentálně hospodaří na zhruba 21 hektarech organicky  obdělávaných vinic, z toho je 17ha A.O.C.  Chateauneuf-du-Pape osázené modrými odrůdami, další hektar taktéž  v A.O.C.  osázen bílými, a tři  hektary jsou pro Vin de Table. Vinice se nacházejí  na 11 různých parcelách, jež jsou vinifikovány zvlášť a následně scelovány. Na stránkách  vinařství najdete detailní popis terroir jednotlivých vinic, moc zajímavé  čtení, tyhle rozdíly na tak malé ploše. Odrůdové složení vinic je klasické GSM,  dominuje ze 70% Grenache, 15% je pak Syrah a 10% Mourvèdre, zbylých 5% je  dalších 10 odrůd. Co se technologie zpracování týče, tak v případě  červených vín jsou hrozny lehce podrceny, macerace a alkoholická fermentace  probíhá bez odstopkování po dobu zhruba 15 dní v betonových nádržích. Následně  víno zraje minimálně 18 měsíců v použitých (tj. žádné moderní cpaní do  nových bariků) velkých oválných barelech i malých sudech, s minimálním  přetáčením a co nejmenším zasířením. Jednotlivé sudy jsou scelovány až před  lahvováním, které probíhá bez filtrace.
 Jak jsem již naznačil výše, základem produkce je Cuvée Réservée, jehož odrůdové složení  poměrně věrně kopíruje osázení vinic, v ročníku 2003 bylo 80% Grenache, 9%  Syrah, 6% Mourvèdre a zbylých 5% ostatní odrůdy. Ve velmi dobrých ročnících  vytvářejí ještě Cuvée Laurence,  která vzniká vyzráváním původního Réservée po dalších 18-24 měsíců  v sudech. Výjimečně je tvořeno ještě Cuvée  da Capo, technologicky stejně jako Cuvée Laurence, ale jde o výběr  z těch nejlepších a nejstarších vinic a nejlépe se vyvíjejících sudů.  Připravují také Plan Pegau, základní  stolní víno z vinic především mimo A.O.C. a deklasifikovaných hroznů. Víno  svěží, ovocné, kořenité a krásně pitelné, postavené především na Grenache a  Syrahu. Dvoustovková záležitost, která si zaslouží pozornost.
Jak jsem již naznačil výše, základem produkce je Cuvée Réservée, jehož odrůdové složení  poměrně věrně kopíruje osázení vinic, v ročníku 2003 bylo 80% Grenache, 9%  Syrah, 6% Mourvèdre a zbylých 5% ostatní odrůdy. Ve velmi dobrých ročnících  vytvářejí ještě Cuvée Laurence,  která vzniká vyzráváním původního Réservée po dalších 18-24 měsíců  v sudech. Výjimečně je tvořeno ještě Cuvée  da Capo, technologicky stejně jako Cuvée Laurence, ale jde o výběr  z těch nejlepších a nejstarších vinic a nejlépe se vyvíjejících sudů.  Připravují také Plan Pegau, základní  stolní víno z vinic především mimo A.O.C. a deklasifikovaných hroznů. Víno  svěží, ovocné, kořenité a krásně pitelné, postavené především na Grenache a  Syrahu. Dvoustovková záležitost, která si zaslouží pozornost.
 Chateauneuf-du-Pape Cuvée  Réservée 2003 je skryto v klasické lahvi apelace, pod tlustou kovovou  záklopkou uzavřeno plným korkem překvapivě spíše běžné délky, do dvou třetin  promáčeného. Z viněty nadšen nejsem, v rámci regionu celkem zapadá,  ale mně přijde poněkud kýčovitá, navíc je na ní použito hned několik druhů písma  a působí to trochu amatérsky. Ale vinětu nepijeme. Každopádně se z ní  ještě dozvíme překvapivý alkohol 14% (tohle víno může mít i mnohem víc,  obzvlášť v tak horkém ročníku) a přesné odrůdové složení. Barva vína je velmi hluboká švestková,  s nazrávajícím okrajem, ve sklence zanechává víno dlouhé pěkné mosty. Vůně hned po otevření exploduje mixem  hutného ovoce a živočišných tónů, doplněno ostřejším alkoholem a projevem sudu.  Po delším vydýchání se rozvíjí bohatost vína v celé jeho kráse,  živočišnost ustupuje delikátnějších květinovým vůním a vzácnému dřevu, tónům  kouřovým (grilovaná žebra), švestkám. Stále ovšem dominuje ona klasická,  přezrálá hutná ovocnost. O tolik jiná a tak nějak poctivější než v „klokanech“ a  dalších koncentrovaných vínech nového světa, přesto na můj vkus je to snad až  příliš. Velmi povedené, ale vyložení nadšení, které jsem pociťoval na  degustaci, se nedostavuje. A má zkušenost je taková, že chuť to obvykle nezachrání. V tomto případě se ovšem pletu. Plné,  zrale ovocné, je tu tříslo i dostatek kyselin v dokonalé harmonii,  sladkost z vyzrálé suroviny i alkoholu, víno je dlouhé, šťavnaté, komplexní  a provokuje představivost. Objevují se tóny domácího perníku, lískových oříšků  a kupa dalších věcí. Ale ze všeho nejúžasnější je celková struktura chuti,  skvělá od začátku do konce, v každém momentu. Dojem, který to celé  vyvolává, je neuvěřitelně „kompletní“. Jak řekl, pravda k trochu jinému  tématu, Antoine de Saint-Exupéry: „Konstrukční  dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už  nemůžete nic odebrat.“
Chateauneuf-du-Pape Cuvée  Réservée 2003 je skryto v klasické lahvi apelace, pod tlustou kovovou  záklopkou uzavřeno plným korkem překvapivě spíše běžné délky, do dvou třetin  promáčeného. Z viněty nadšen nejsem, v rámci regionu celkem zapadá,  ale mně přijde poněkud kýčovitá, navíc je na ní použito hned několik druhů písma  a působí to trochu amatérsky. Ale vinětu nepijeme. Každopádně se z ní  ještě dozvíme překvapivý alkohol 14% (tohle víno může mít i mnohem víc,  obzvlášť v tak horkém ročníku) a přesné odrůdové složení. Barva vína je velmi hluboká švestková,  s nazrávajícím okrajem, ve sklence zanechává víno dlouhé pěkné mosty. Vůně hned po otevření exploduje mixem  hutného ovoce a živočišných tónů, doplněno ostřejším alkoholem a projevem sudu.  Po delším vydýchání se rozvíjí bohatost vína v celé jeho kráse,  živočišnost ustupuje delikátnějších květinovým vůním a vzácnému dřevu, tónům  kouřovým (grilovaná žebra), švestkám. Stále ovšem dominuje ona klasická,  přezrálá hutná ovocnost. O tolik jiná a tak nějak poctivější než v „klokanech“ a  dalších koncentrovaných vínech nového světa, přesto na můj vkus je to snad až  příliš. Velmi povedené, ale vyložení nadšení, které jsem pociťoval na  degustaci, se nedostavuje. A má zkušenost je taková, že chuť to obvykle nezachrání. V tomto případě se ovšem pletu. Plné,  zrale ovocné, je tu tříslo i dostatek kyselin v dokonalé harmonii,  sladkost z vyzrálé suroviny i alkoholu, víno je dlouhé, šťavnaté, komplexní  a provokuje představivost. Objevují se tóny domácího perníku, lískových oříšků  a kupa dalších věcí. Ale ze všeho nejúžasnější je celková struktura chuti,  skvělá od začátku do konce, v každém momentu. Dojem, který to celé  vyvolává, je neuvěřitelně „kompletní“. Jak řekl, pravda k trochu jinému  tématu, Antoine de Saint-Exupéry: „Konstrukční  dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už  nemůžete nic odebrat.“
Závěr? Tohle víno je skvělé, jako ukázka špičkového zástupce Chateauneuf-du-Pape rozhodně poslouží bez nejmenších problémů :o) Především aromaticky si dovedu představit znatelně levnější vína, která mne nadchnou víc, ale podobně vyladěnou chuť jsem nezažil už dlouho. A za podobné zážitky se platí. V tomto případě něco přes jedenáct stovek u Domaine R&W. Zda koupit 12 vín asi spíše nudných, šest obyčejných či průměrných (při troše štěstí dobrých, ale znáte aktuální ceny…), tři skvělá nebo jedno výjimečné, to už je na vás. Někdy si člověk ale musí umět udělat radost a sám sebe trochu rozmazlit :o)
Pozn. fotografie keře převzata ze stránek vinařství, záběr Laurence Feraud se sudy pak z www.chateauneuf.dk.
 
 
