Když tak koukám na kupu degustačních poznámek z poslední doby, tak popisy vín jsou si leckdy hodně podobné, ale přitom některé z vín mne bavilo výrazně více než jiné, kupa dojmu z celku je těžko přenosná. Vlastně je to jeden z důvodů, proč jsem se dobu nedokopal psát report z jedné z nejlepších ochutnávek, které jsem se letos účastnil. Se společností Rare Wine jsem se podíval na několik vzorků z okolí legendární burgundské obce Chambolle-Musigny, především vín už trochu vyzrálejších. Nějak mi přišlo líto shrnovat zážitek na kyseliny, peckoviny a jiné blbiny. Ale v rámci kompletace svého webového poznámkového aparátu se nakonec přeci jen podělím. Třeba to někoho zaujme. Pro mne jsou podobné ochutnávky, byť jich absolvuji méně než bych si přál, hodně důležité. Podobná vína si domů pořizuji spíše výjimečně, ale je prostě dobré mít tu zkušenost, tušit jak si oblíbený pinot za tři stovky stojí proti legendárním vinicím a slavným producentům :-) Vína byla otevřena dostatečně dlouho dopředu, tedy až na náhradní vzorek a nejstarší vzorky, ideálně temperována, pila se z vhodného skla… prostě tak jak to má být. Nejen u vín téhle kategorie, zaslouží si to i ta docela obyčejná.
Jean-Jacques Confuron Chambolle Musigny 1er Cru 2002 má původ v polohách Les Chatelots a Les Feusselottes. Nejmladší vzorek degustace (na zavínění totiž posloužilo základní Bourgogne 1999 od Maison Leroy) je víno barvy spíše světlé, se zralejším terakotovým okrajem. S již nazrálými sušenými tóny v projevu, ale docela sevřené jak ve vůni tak chuti, ve sklence se docela měnilo a postupně získalo jemnější elegantní ovocný projev. Ale prostě potřebuje čas :-)
Joseph Drouhin Chambolle Musigny 1er Cru 1996 je opět mix více poloh (Les Noirots, Les Hauts Doix, Les Borniques, Les Plantes, Les Combottes) a vyloženě nádherný kousek. Komplexní, bohatší aromatika, sladší peckovinová ovocnost, kamenitá mineralita, suché, šťavnaté, výrazná kyselina, struktura, délka, pikantní červená ovocnost, pěkná dlouhá dochuť. Klasické, vyvážené, rozvíjí se ve sklence, nádherný elegantní projev, potenciál se dál vyvíjet. Mhmmmmm!!!
Bruno Clavelier Chambolle Musigny 1er Cru „La Combe d´Orveaux“ 1995 (viz dřívější report z degustace tohoto vinařství, s ročníky 2012, 2009 a 1989) bohužel mělo korek v takové té nejsadističtější podobě. Tedy že víno úplně nezničí, stále toho jde poznat kupu a hlavně jak by víno bývalo bylo dobré, kdyby korkovou vadu nemělo. Ale je tam a otravuje život. Bohužel další láhev nebyla k dispozici a Rostislav Kuneš operativně otevřel ročník 1996. Světlejší, již znatelněji nazrálá barva. A taková i vůně, zralejší, trochu divočejší, pikantnější, kouřové, lehce herbální a zároveň sladké třešně, trocha zemitosti. Dost se mění ve sklence. Šťavnaté, hodně výrazná kyselina a svíravost, delší, tvrdší, hranatější struktura, takové až trochu nepřístupně strohé a přitom zajímavé, potenciálně výborné. Ale mělo nevýhodu čerstvě otevřené lahve.
Následovala sada legendárních Grand Cru poloh, především zásadní Musigny hned několika vinařství. M. Doudet-Naudin Musigny Grand Cru 1966 nazrálá rudá, na úvod znatelná jablíčková oxidace, divočejší kořenitý projev, se vzduchem ale ožilo a nabídlo jemnější tóny, stále ještě dotyky sladší ovocnosti. V chuti suché, čisté, poměrně elegantní se stále ještě stopami ovocnosti, jemnost, trochu kratší, čisté, na svůj věk velmi solidní.
Ets.Saint Ferdinand Mercurey Musigny Grand Cru 1967 bylo víno na úvod krásně zralé a příjemné, ovšem s přesně opačným efektem než předchozí vzorek. Ten se nadechl a z původního „to je oxnuté“ dojmu krásně ožil, tohle efektně sladce vydechlo a začalo prudce padat. Lehčí a tenčí v chuti, krvavě kovově železité, prudce se měnící, ale na svém vrcholu asi pěkně postavené a dobré víno. Nyní hlavně zajímavý zážitek.
Vincent Girardin Bonnes Mares Grand Cru 1999 je víno o poznání důraznější než všechna předchozí, tmavě peckovinové, s o hodně výraznějším projevem dřeva, kouřové, koncentrované. V chuti šťavnaté, velmi pěkně postavené, struktura, vyvážené, komplexní, dlouhé. Určitá důraznější elegance. Fajn, energické víno. Zajímalo by mne, kolik v tomto konkrétním případě dělá vinice a kolik vinařova snaha to k podobnému stylu posunout.
Danilel Moine-Hudelot Musigny Grand Cru 1990 na úvod trochu zvláštní zastřenější projev, postupně se otevíralo. Překvapivě hutnější, tmavě ovocné, minerální. Suché, plnější výrazné v chuti, ale zároveň jemnost a elegance, celé v trošku rozházenější podobě a potřebuje čas. Železitost, tmavé ovoce, káva, délka, kupa dalších věcí, ale přitom z toho nemám tak komplexní dojem jako třeba z 1er Cru od Drouhina.
Louis Jadot Musigny Grand Cru 1990 bylo víno stále hodně mladistvě působící, s tmavou pikantnější ovocností, od vůně s výraznější kyselinou, vrstevnaté a složitější. V chuti suché, plné, s páteří kyseliny, strukturované, dlouhé, docela koncentrované, šťavnatě ovocné, otevírající se do jemnějších komplexních odboček. Moc, moc pěkné víno.
Kdybych si měl vybrat jedno víno, a bylo na prodej, tak odejdu s lahví od Drouhina. Už v minulosti jsem od nich pil skvělá vína z Chambolle-Musigny, vlastně měl možnost ochutnat vše co zde připravují v několika ročnících, od vesnického vína přes 1er Cru Les Amoureuses či Baudes až po Bonnes-Mares a Musigny, a prostě umí. Praktický případ, že i veliká firma produkující vína po celém Burgundsku může být špičková.
