Z piemontského vinařství Villa Felice (vozí VPV) jsem zatím znal jen passito, zajímavou slámovku z červené odrůdy Brachetto, a těšil se na ochutnání i jejich suchého červeného. Ani tentokrát to ale není úplně typická záležitost, Foglio 16 (pojmenováno podle vinice) ročníku 2011 je odrůda Albarossa, kříženec ze třicátých let odrůdy Barbera a Nebbiolo. Tedy Nebbiolo… ve skutečnosti to bylo Nebbiolo di Dronero, což je synonymum francouzské odrůdy Chatus z Ardèche (ke které je pár bezva příběhů, ale ty možná někdy příště) a se slavnou odrůdou Piemontu nemá moc společného. Albarossa je povolena od konce let sedmdesátých, ale nijak zvlášť rozšířená není, nejvíce jí najdete v oblasti Acqui. V posledních letech se rozšířila trochu více, svou roli možná hrálo i vytvoření apelace Piemonte Albarossa v roce 2010. Každopádně tahle konkrétní Albarossa má velmi temnou barvu s fialovým tónem, aromaticky je to víno hodně intenzivní, tmavě ovocné, borůvky, poměrně hodně výrazná živočišnost, toastované dřevo a tabák. V chuti suché, středně plné až plnější, s hodně výraznou kyselinou a šťavnatostí, opět tmavá lesní ovocnost a živočišná linka, výrazné, delší. Zajímavé, trochu agresivněji „tady mne máte a nejdu přehlédnout“ víno, spíš než nějaká jemnost a elegance, ale proč ne.
První víno byl klasický region ale nepříliš známá odrůda. To druhé je odrůda zásadní a slavná (nejlepší!), Riesling. Dokonce ze svahů u Mosely. Akorát ne víno německé, ale z části toku v Lucembursku, z vinice Fels u městečka Stadtbredimus :-) Riesling Stadtbredimus Fels 2014 Grand Premier Cru od docela velké Domaine Cep d`Or. Pistole, kvalitní korek. Nazlátlá žlutá barva. Velmi pěkná vůně, zralé hrozny, trochu medovost, mineralita, lehce exotičtější žlutá ovocnost. V chuti trocha cukříku ale dobrá kyselina, středně plné, fajn postavené byť nic složitého, solidní trochu teplejší a zakulacené, středně dlouhé. Celkem přímočarý ale slušný a dobře zařaditelný ryzlink, teď jen kolik stojí, že jo :-) Byl to dárek a netuším, po pravdě.
No a na závěr tradiční region i odrůda, ale poněkud netypické zpracování. Biodynamik Claus Preisinger z Burgenlandu a jeho Grüner Veltliner ErDELuftGRAsundreBEN 2014. Čistý veltlín z vinice na západ od Neziderského jezera, spontánní fermentace a 14 dní macerace na slupkách v kádích a malých amforách, následné zrání ve starých 600l sudech na kalech. Lahvováno bez filtrace a coby kompletně nesířené, teprve nedávno, do burgundské lahve s hrdlem zalitým voskem (ten zrovna nemusím, ale oslovuje mne minimalistická viněta). Tmavší nazlátlá trochu opalizující žlutá barva. Na úvod trochu divočejší, lehce bezsirně funky, trochu „prameny v Luhačovicích“ zaprděná vůně. Postupně se otevírá do výrazné minerální linky, sušených květin, dotyku medu, kouřovosti a nečekané linky sušeného ananasu. V chuti suché, mladistvé, energické, s pěknou kyselinou, strukturované k čemuž pomáhají i třísloviny, mírně slané, decentně nahořklé, delší, zajímavé víno. Možná ne přímo „meditační“, ale tak nějak si žádá u něj trochu přemýšlet. Sice se zároveň celkem snadno pije jen tak, ale byla by to škoda.
