Vyrazili jsme prozkoumat krásy jednoho evropského velkoměsta, a také, jak to tak sleduji, prověřit díky kočárku jeho bezbariérovost. První den jsme vzali klidně a relaxačně, vinně a gastronomicky k reportování jen pár drobností (a navíc nemám sebou čtečku paměťových karet, takže fotky maximálně z mobilu). Vtipně nazvaný suchý základní a parádně pitelný ryzlink na rozlévání (z vinařství Josef Leitz) Eins-2-DRY v jedné punkrockové putyce, kde dělají dost fajn burgery z hovězího i třeba s čouhající chobotnicí, potěšil. A dva objevy ve vinotéce, kam jsem vyrazil pro saké (jeden z mála zdrojů slušného to měl být), ještě víc.
Odlovil jsem ve Francii oblíbené ale u nás v podstatě nedostupné FRV100 vinařství Jean-Paul Brun aka Domaine Terres Dorées (o kterém jsem tu už psal). Tohle víno je růžová šumivka (nezapadající do apelačních předpisů Beaujolais a navíc s vtipnou vinětou; plus název vyslovený francouzsky trochu přibližuje obsah lahve) vyrobená metodou ancestrale. Ne úplně dokvašené víno (spontánně, z odrůdy Gamay pěstované ekologicky), když má někde okolo šesti alkoholu, jde do lahví. Tam v kvašení pokračuje, nepřidávají se žádné cukry ani další kvasinky, vše ve víně již je. Postupně dojede zhruba k osmi procentům alkoholu, šumí a je trochu sladké. A výtečné! Barva jahodová. A taková i vůně. Sladší, čerstvá, jahodový kompot a třešně, takové letně zahradní, ovocně salátové, přirozeně sympatické lákající k napití. V chuti šťavnaté, moc fajn kyselina, perlí, čerstvé, sladkost, krásná pitelnost. Pocitově takový hroznovo-jahodový „cider“, asi díky nižšímu alkoholu, trochu zábavnost jako Moscato. Prostě moc fajn letní jen tak pití.
Objevil jsem láhev Blanc de Blancs PURO 2003 z legendárního vinařství MOVIA, od Aleše Kristančiče, stojící hrdlem dolů ve vlastním jednoduchém stojánku. V obchodě mi tohle víno nechtěli prodat, protože „se k němu pronajímá příslušenství“, které bych měl problém vrátit. Ale vysvětlil jsem jim, že vše zvládnu svépomocí. Tenhle sekt totiž nemá odstřelené kaly, jsou setřeseny do hrdla a každý se o ně musí postarat sám :-) Už se těším!
Další zásadní objev byla prodejna specializovaná na LEGO. Zajímavá ani ne tak sortimentem k filmům jako Pán prstenů či Star Wars, to mají leckde, ale širokou nabídkou starých dobrých řad Technics a hlavně jednotlivých dílků. Stejně jako v obchodech s oříšky či sladkostmi tam bylo mnoho desítek nádob, ze kterých šlo nabírat kostičky „na váhu“ (resp.jimi naplnit krabičku s fixní cenou). A mají tam stojan s tisícovkami dílků různých panáčků, můžete si sestavit přesně takové jaké potřebujete a platit je po kuse. Uáááá! To chci v Praze... nebo raději ne %-)
