Dnes odhrnu poznámky k části (malé, díky návštěvám se toho protočilo celkem hodně) lahví otevřených v posledních pár dnech. Začneme tím, co jsem si fakt užil :-) O Weingut Wimmer-Czerny Wagramterrassen 2011 Grüner Veltliner Hefeabstich jsem tu už psal, je to pro mne momentálně ideální letní pití, v podstatě bezchybné. Čisté, lehčí, svěží, přírodní a přirozeně „vinně hroznově“ působící, lahvováno bez filtrace jen stočením z tanku, lehce kvasnicové, s jemnou perličkou, osvěžující, s linkou minerality, sympatické ovocitosti a u téhle lahví i s decentní pepřnatostí. Láhev zmizí ani nevíte jak, zvedne náladu aniž by unavila (vlastně mám chuť otevřít hnedka ještě něco) a vůbec mne to strašně baví.
Z trhu na Jiřáku (ale nějaké speciální středomořské variace) se mi do rukou dostalo Aglianico 2009 z Agriturismo Parmenide Castelnuovo Cilento ze Salerna, taková reklama na výlet na italskou farmu :-) Sídlí více méně v národním parku a jsou členy sdružení Con(senso) wine, které si klade za cíl ekologické postupy ve vinicích a omezení „sypání“ ve sklepě, včetně minimalizace síry. Konkrétně tohle víno, primárně odrůda Aglianico s trochou Montepulciana, má do 30mg/l celkové síry. Zkosená těžší láhev, fajn viněta, kovová záklopka a slušný celokorek. Velmi temná barva, vůně hodně do borůvek a tmavých lesních plodů, lehce živočišnost a kořenité tóny do mírně „maggi“ projevu, jižně teplejší. Oproti tomu, co jsem chutnal na trhu, byl můj vzorek jakoby s lehkou perličkou, až bych řekl „rozkvašený“. Ale po pár hodinách tenhle projev prakticky zmizel. V chuti ovšem stále dost živé, výrazné kyseliny, šťavnaté ovoce, delší, tmavé, výraznější třísloviny, znát alkohol v teplejší dochuti, přezrálé černé třešně. Je tam i minerální linka a celkově mne to zaujalo. Obzvláště, když na tom trhu stálo asi sto osmdesát korun…
Otevřel jsem také chilský Pinot Noir 2009 Estate z vinařství Errazuriz. Barva spíše bledší, pinotová :-) Opravdu velmi aromatické, až poněkud přestřeleně, sladší ovocné do kompotovaných jahod a třešní, trochu uzených tónů. V chuti suché, vyšší alkohol v kombinaci se sladkou ovocitostí, slušná délka, ale působilo poněkud vlezle. Ovšem o den později, rozdýchané a především podchlazené z ledničky na teplotu nevhodnou ani pro bílá, fungovalo mnohem lépe. Aromatika se utlumila a chuť působila o dost svěžeji :-)
Z chladničky padla poslední láhev Ribota Moscato d'Asti DOCG 2011 z podniku Boeri Alfonso (psal jsem tu), tedy vinného stylu, který momentálně slaví naprosto neuvěřitelné úspěchy v USA, až takové, že hromady místních vinařství začínají připravovat vlastní Moscato variace. Dostává se to do bizarních rozměrů víny jako „White Zinfandel Moscato“ %-) Každopádně tohle popisované je pravé, italské :-) Víno aromatické, muškátové s citrusovými tóny, výraznější v chuti, sladké, s nízkým alkoholem. Oproti stavu čerstvě po nalahvování není kyselina již tak výrazná a cukr začíná poněkud dominovat, stále je to dostatečně svěží, ale už trochu sune směrem k lepivějšímu projevu. A jasně tak naznačuje, že se blíží nový ročník, protože Moscato d’Asti je v naprosté většině případů nejlepší vyloženě čerstvé.
