České vydání Decanteru na stáncích! Vítat?

Na otázku z nadpisu odpovídám rovnou a rozhodně ANO! Do poněkud stojatých vod domácího tištěného vinného rybníčku přináší trochu čerstvého proudu, byť z Velké Británie importovaného. Pod šefrédaktorským dohledem Jiřího Trapka se v prvním čísle představila poměrně pestrá směsice článků přeložených z originálního Decanteru, článků o vínech z domácích luhů a hájů, ale i textů o vínech a vinařstvích ze zahraničí, ale z pera českých autorů. I rozsáhlý text o kávě tam najdete. A jelikož šéfredaktor ve svém úvodníku dává jasně najevo, že nevyžaduje hájení a věty „prvnímu číslu lze odpustit...“, ale očekává (konstruktivní) kritiku, vyhovím mu. A pojďme se tedy v bodech podívat, co se mi na novém časopise líbí a co už tolik ne. Na dojmy z pročtení prvního čísla „the world’s best wine magazine, české vydání“...

Tak nejdříve ty klady:

• Je to nové a je to Decanter s texty jeho kmenových autorů a slavných profíků :o)
• 80 stran je zaplněno texty v množství spíše nadprůměrném (byť velkých fotek je tam samozřejmě také dost, reklam nijak přehnaně)
• Domácí články (tj. ty nepřevzaté) zabírají překvapivě velkou část
• Může být a nejspíš i bude zajímavým zdrojem informací o aktuálním dění ve světě vína v češtině

No a teď ty více či méně drobné výhrady:

• Cena 99,- Kč je vyšší než u konkurence, byť stále nižší než láhev dobrého vína
• Čekal jsem o něco větší rozsah (vzhledem k počtu stran UK vydání), tohle mám přečteno za chvilku
• Grafika časopisu čistá a jednoduchá, ale taková nějaká „usedlá“ až nudná
• Úroveň převzatých a domácích článků je značně rozdílná a to ani ne tak kvalitou obsahu a formy (například Trapek píše opravdu hodně dobře), jako spíše cílením – ty přeložené jsou jakoby směrované na odbornější publikum, jsou ostřejší a jdou více do hloubky než ty domácí, jež se obrací spíše na začátečníky (ne všechny, ale tento pocit jsem z časopisu získal).
• Snadno narazíte na překlepy i v tak důležitých údajích, jako jsou jména vinařství. Objevují se i další chyby, divné formulace a nelogičnosti v překladu (v originále pravděpodobně„label“ může být nejen viněta/etiketa na lahvi, ale i „značka“, a vinař Randal Grahm tedy spíše prodal značku, řadu vín, než etiketu)
• Některé texty jsou přeloženy dost kostrbatě a nečtou se příliš dobře, ukázkově je to vidět na článku o ryzlincích z Washingtonu
• Přijde mi zvláštní na obálce propagovat článek „Burgundsko pro nepoučené“ s jakoby podtitulkem „Nové burgundské superstars“, když jedno je skutečně základní úvod do oblasti na dvou stránkách (s velkými fotkami) od Michala Šetky a to druhé čtyřstránkové představení trendů současného Burgundska a dvanácti špičkových domén od Clivea Coatese. Ale chápu, že „úvod“ do něčeho může prodat více z nákladu :) Hlavně když mnozí nadšenci ten Coatesův text už četli na internetu, v archivu Decanteru je nějaký ten pátek.
• Hned dvakrát „osobnost a víno“ v jednom čísle mi přijde zbytečně moc (byť dozvědět se o vinných libůstkách primátora Prahy nebylo nezajímavé :o)
• Web www.decanter-magazine.cz zatím neobsahuje moc aktuálních informací

A to bude asi tak vše. Snad ještě to, že na e-mail vydavateli (odeslán před 14 dny) mi do dneška nikdo neodpověděl, což vlastně už tolik nevadí, protože jsem se stejně ptal na takové ty blbosti jako „kdy už vyjde“ a „bude šéfredaktorem opravdu Trapek?“, což již očividně dnes vím :o)

Tohle nemá být nějaké hanění časopisu, opravdu to je pokus o konstruktivní kritiku :o) Doporučuji to první číslo zakoupit, je tam dost zajímavého čtení (třeba rozhovor s Michelem Deissem, legendou Alsaska). A uvidíte sami, jestli sáhnete i po tom dalším. Jen mi přišlo, že na tak dlouho připravovaný projekt je to trochu nedotažené, především na straně jazykové redakce. Uvidíme, jak to bude vypadat dál…

P.S. Omlouvám se, že tu dneska zase není ten slibovaný jídelní článek. Už je napsaný, ale tohle mi přeci jen přišlo jako trošku aktuálnější záležitost, načinčaná zážitková gastronomie počká :o)