V některé dny na zajímavou degustaci nenarazíte a v jiné se jich sejde hned několik. Zvolil jsem výlet do centra a po dlouhé době se rozhodl navštívit Dům vína u Závoje. Degustace z řady “jak se vám líbí“ (slepá ochutnávka s tipováním vína) byla bohužel pro nezájem zrušena. Další varianta v řadě, testování skleniček Riedel, odpadla pro nemoc. Ochutnávku průřezu sortimentem dovozce Milana Krále jsem nestíhal. Nakonec tedy zvolil až poslední možnost v podobě zajímavě vypadající degustace 13 vzorků ze sortimentu vinařství Livi Dubňany (mnou opomíjená firma, v minulosti jsem se párkrát spálil a od té doby je nezkoušel, navíc se Livi namočilo do aféry dovážených vín s padělaným dokladem původu) ve Viničním altánu. V sortimentu jsou ale ryzlinky i modré rulandy, proč tedy váhat…
… a je po degustaci a já datlím poznámky. Nebudu to protahovat, ve sklence mám něco na spravení chuti (po pravdě jsem z výsledku ochutnávky tak trochu naštván a chuť si spravuji „hodně“, takže je to uzený kolomazový desetiletý Talisker). Původní plán napsat informace o vinařství, o integrované (ekologičtější) produkci a tak podobně se rozpadá vniveč, svůj čas a energii mohu investovat lépe. Odkáži vás tedy přímo na stránky vinařství – http://www.livi-dubnany.cz – a pustím se do krátkého popisu ochutnávky a vín.
V překvapivě poloprázdném Viničním altánu prezentovala vína obchodní zástupkyně po Prahu, paní Michaela Platzerová. Elegantní dáma ve vojenské zelené promluvila o vínech, viničních tratích, technologii – docela kvalitně, bez větších problémů. Vína prodává, naprosto „mimo“ popisy vín jsem se už naučil u těchto lidí přecházet s úsměvem. Slovy hlavního hrdiny filmu „Děkujeme, že kouříte“ – každý musíme platit hypotéku. Vinařství pojalo degustaci zajímavým způsobem – proti sobě skoro vždy stálo víno z běžné produkce (2000+ lahví) a maličké šarže (400 - 600 lahví) z nové hypermoderní produkce z vinných sklepů Šidleny. V tomto sklepě se testují nové technologie, stejná surovina je zpracovávána v několika šaržích (pomletí hroznů, lisování celých, různé typy kvasinek atp.) a výsledkem má být nalezení optimálního postupu pro nasazení do „velké“ produkce. Proč ne.
Na zavínění posloužilo Veltlínské zelené v pozdním sběru ročníku 2006. S příliš vysokou kyselinkou a bez výrazu, skutečně jen na úvod (byť já si poctivě dávám sklenku bílého před každou degustací, abych oním syndromem „prvního vzorku“, který většinou dopadne špatně, tolik netrpěl). První duel „vyšší produkce“ versus „experimentální šarže“ obstarala odrůda Ryzlink rýnský. V běžné Bordeaux lahvi s barevnou vinětou stál pozdní sběr 2006 proti pozdnímu sběru 2005 „LV 212“ (katastrální číslo Šidlen) v elegantní lahvi burgundské, z experimentální šarže „A“, s pomletím celých hroznů (pokud se nepletu, byl v tom lehce chaos). Běžný ryzlink se prezentuje neuhlazenou aromatikou do muškátových tónů, snad lehce lipovinou, víno se musí ještě srovnat na lahvi. V chuti naprosto obyčejné, s příliš výraznou kyselinou, trochou kořenitosti v závěru. Experimentální ryzlink je jiná kategorie – vůně je krásná, klasičtěji ryzlinková, kompaktní blok medovosti, lehce petrolejových tónů a květin. Jakým obrovským zklamáním je lehká, tenká (až vodovatá) chuť, vlastně „obsahově“ v pořádku, až na ten zředěný dojem. Zvláštní, nepochopitelné.
Druhé kolo souboje měl obstarat experimentální zemský Hibernal 2005 proti sladšímu Hibernalu 2006 ve výběru z hroznů. Bohužel celá šarže (350 lahví) onoho zemského kousku se před degustací vyprodala do nějakého hotelu, takže zůstal „pouze“ výběr. Zlatavější barva, trochu „zelenější“ a sauvignonová (tedy jak si domácí Sauvignon spousta konzumentů představí) aromatika následovaná hrubší a přecukřenou chutí, kterou kyselinky nemají šanci srovnat. Květinovo-medová dochuť se táhne docela dlouho, ale základ chuti je prostě jen sladkost. Škoda. Rychle k Sauvignonu. Pozdní sběr 2005 „LV 212“ proti výběru z hroznů 2006 z běžné produkce. Není co řešit, výběr je opět (byť docela pikantní) cukrová voda a nemá šanci. Pozdní sběr je naopak na Sauvignon aromaticky celkem decentní, projevuje se tóny hluchavky a zeleného jablka, nevlezle a příjemně. V chuti je krásně suchý, pikantní, svěží s velmi zajímavým závěrem, docela povedené suché bílé jaké bych si klidně koupil domů – kdyby za něj výrobce nechtěl 260,- korun, to se poohlédnu jinde a pořídím lépe.
Rychlým tempem jedeme dál, čeká nás šest vín červených, konečně slušný počet, já je mám nějak raději. Jakostní Cabernet Moravia 2004 „LV 212“ proti pozdnímu sběru 2006 nemá vítěze. Experiment, technologicky jistě zajímavý, totiž totálně zhatilo nesprávné použití barikového sudu. Nacpat morávii v této kvalitě (s méně výrazným tělem na 12% alkoholu) do asi dost čerstvého bariku je zvrhlost, odrůda nemá šanci se projevit a výsledkem je vanilkovo-kávové cosi, v čem by odborník možná poznal konkrétní místo původu dubů na sud (mimochodem francouzské, výrobce Mercier), ale odrůda je zahrabána kdesi daleko vzadu. Výlevka, na podobné pokusy nemám náladu. Cena 345,- Kč působí jako totální výsměch. Jistě, ten sud stál spoustu peněz, to chápu. A na něčem se vinař musí naučit jej používat, ale ať se to nesnaží prodávat jako „exkluzivně naceněné špičkové víno“. Za tyhle peníze koupím třeba Château Beaumont (v letošní en-primeur kampani 244,- Kč s DPH a stejný ročník jako morávie, tedy 2004, aktuálně na našem trhu za 375,- Kč) a budu mít jistotu, že dostávám kvalitně barikované více než slušné konzumní červené. Z Bordeaux, s maržemi dovozců a vůbec vším tím okolo. Bez nálepky „exkluzivity malé šarže“, ale kvalitativně řádově jinde. Vřele doporučuji našim výrobcům, ať přestanou blbnout a zaměří se na vína, která zde mají šanci obstát. Podobné pokusy se možná budou nějakou dobu prodávat, ale pak zákazníci prohlédnout a začnou nakupovat jinde. Uf, jsem se nějak rozjel, zpět k degustaci a druhému účastníku souboje. Běžný pozdní sběr morávie zavoní na odrůdu klasicky, mladá divoká vůně jak ji mám rád, možná s trochou „víka od sudu se zelím“, hezká (ale kdo má rád vyzrálé „makové“ morávie, ten bude zklamán). V chuti středně plné, příjemné a … zakončené až odporně hořkým ocasem. Co to? Inu jdeme dál, čeká nás Frankovka. Pozdní sběr 2005 „LV 212“ je na tom stejně jako jeho sestřička morávie, totální zabití sudem, v tomto případě možná aromaticky více do čerstvě mleté kávy. Kde jsou hrozny? V jiných vínech, bych si tak tipoval. Třeba ve výběru z hroznů téže odrůdy ročníku 2006? Vínu s velmi vysokou barvou, výraznou aromatikou kvasících hroznů a obecně „přešlého“ ovoce (višně), v chuti středně plné a takové selské, drsnější a delší, prostě červené z Moravy v takovém tom klasickém domáckém štychu. A ono je to docela dobré, na nic si nehraje! Ale stojí 290,- Kč, takže je opět ze hry, konkurence nespí.
A na závěr má milovaná odrůda – Rulandské modré. V případě experimentální šarže „A“ řady „LV 212“ označeno jako Pinot Noir (důvod dvojího pojmenováni v rámci jedné firmy mi nebyl sdělen), výběr z hroznů 2005. Nižší, celkem tradiční barva, lehce nazrálá. Aromatika jemná a odrůdová (14 měsíců v sudu se nepodepsalo tragicky, dřevo bylo očividně již někdy použité a navíc surovina měla sílu s ním bojovat), krom ovocných a dřevitých tónů se objevuje i aroma lehce živočišné, Gary Vaynerchuk by jej možná přirovnal k jeho oblíbeným „zpoceným ponožkám“. Chuť nejprve nastupuje příjemně, odrůdově… aby se následně neharmonicky rozložila a atakovala ústa hořčinou. Ležení asi moc nepomůže. Vysoký přívlastek výběr z bobulí ročníku 2006 již očekávám s velkou skepsí a nemýlím se. Barva opět nižší, ale v rámci odrůdy naprosto v pořádku, je následována aromatikou spíše nalézanou v rosé – jahodovým kompotem. Vůně je jemná, ale upřímně na vyzrálé červené nijak typická. Chuť je nezajímavá, příliš sladká (ze všeho nejvíce připomíná přeslazený ovocný čaj „lesní směs“), delší, ale to asi i díky výraznému alkoholu a tříslovině. Nechápu, neocením, nechci…
Degustace Livi mne nenadchla. Ba naopak. Vína šla až tragicky mimo mé chuťové preference (i to, co považuji za „objektivní“ ukazatele kvality, byť taková vína třeba nevyhledávám). Nejspíš budu muset tenhle článek uveřejnit hned potom, jak ho dopíšu, protože s čistou myslí po ránu bych ho nejspíše celých přepsal a odstranil „konfliktní“ části… takže bych ho neuveřejnil vůbec. Nevím, možná mne naštvalo několik drobností a pak už se to vezlo. Třeba holedbat se tím, jak nějaký proces výroby vína dokonale řídí počítače, tím si mne nikdo nezíská. Vývojem počítačových aplikací se živím a ve víně hledám něco jiného. Ona „technologická přesnost“, která má za následek často unifikovaná a pouze „korektní“ vína, je přesně to, co se mi příčí. Ta jistá nevypočitatelnost, zavilost na tisíci různých faktorů, odlišnost jednotlivých vinařů je to, co čím dál více lidí vyhledává. Je jistě záslužné dělat hromady šarží a pokusů s kvasinkami, ale upřímně pokud je ta prvotní surovina o ničem, špičková technologie ji nezachrání. Měla by si to uvědomit i paní Platzerová a větší důraz dát právě na onu integrovanou produkci, kterou vinařství aplikuje, spíše než na technologické experimenty (pokud to tak dělá i vinař). A vůbec.
Vína z Livi dostávají hromady medailí. Ta, která jsem chutnal a zde poněkud „strhal“, se honosí oceněními z časopisů, velkým zlatým pohárem z Víno a Destiláty… názor na řádcích výše tedy berte tak, jak píšu v patičce. Jako čistě můj amatérský pohled, který nemá s „objektivním“ bodováním nic společného. Můžete si přečíst i značně kladnější názor na jinou degustaci této firmy na O Víně (včetně popisu stejných vín). A až budete pít sladké rulandské modré, udělejte si vlastní názor a dejte mi vědět…
Rozloučím se zopakováním poučky „nebarikuj, co nemá smysl barikovat, víno tím nezlepšíš“, nalitím další sklenky Taliskeru, a textem básničky, která visela na stěně Altánu pod fotografií pořezaného dřeva.
„Kosti stromů,
paměť ukrytá do dřeva,
tiše naslouchám.“
(Werk Soltan)
