 Mé první setkání s firmou Lahofer, v té době ještě  pod názvem „První znojemská vinařská“, proběhlo na konci roku 2005. Chutnal  jsem tenkrát jejich první ročníky 2003 a 2004 z tratí Babičák a U Hájku a  celou dobu mne napadalo jediné – že ta vína chutnají stejně jako Znovín  s mírně nedotaženou technologií. Jistě, právě Znovín před založením PZV  hrozny z těchto tratí vykupoval, ale nebyl to jen vliv „terroir“. Vína tehdy  prezentoval, stejně jako na dnešní ochutnávce, manažer odbytu Jaroslav  Chaloupecký, se kterým se i dobře povídalo. A na toto mé malé „znovínské  obvinění“ jen s úsměvem dodal, že to určitě není tím, že pro Znovín třicet let  pracoval. Zkušenosti PZV přebrala i například ve volbě firmy/rozhraní pro  zpracování webových stránek, opět totožné se Znovínem s lehce upraveným  vzhledem. O pár měsíců později „marketingově málo vhodný“ název První znojemská  vinařská mizí a je nahrazen jménem Lahofer. Firma buduje na zelené louce novou  budovu vinařství s moderní technologií, navíc vyloženě kousek od vinic  v Dobšicích. Mění se i design lahví a vinět, tentokrát zase pociťuji více  než silnou inspiraci Novým vinařstvím, když dáte vedle sebe ryzlink od Lahoferu  a Nového vinařství… ale to ať si posoudí každý sám. Pro mne je v tuto  chvíli důležitý obsah lahví.
Mé první setkání s firmou Lahofer, v té době ještě  pod názvem „První znojemská vinařská“, proběhlo na konci roku 2005. Chutnal  jsem tenkrát jejich první ročníky 2003 a 2004 z tratí Babičák a U Hájku a  celou dobu mne napadalo jediné – že ta vína chutnají stejně jako Znovín  s mírně nedotaženou technologií. Jistě, právě Znovín před založením PZV  hrozny z těchto tratí vykupoval, ale nebyl to jen vliv „terroir“. Vína tehdy  prezentoval, stejně jako na dnešní ochutnávce, manažer odbytu Jaroslav  Chaloupecký, se kterým se i dobře povídalo. A na toto mé malé „znovínské  obvinění“ jen s úsměvem dodal, že to určitě není tím, že pro Znovín třicet let  pracoval. Zkušenosti PZV přebrala i například ve volbě firmy/rozhraní pro  zpracování webových stránek, opět totožné se Znovínem s lehce upraveným  vzhledem. O pár měsíců později „marketingově málo vhodný“ název První znojemská  vinařská mizí a je nahrazen jménem Lahofer. Firma buduje na zelené louce novou  budovu vinařství s moderní technologií, navíc vyloženě kousek od vinic  v Dobšicích. Mění se i design lahví a vinět, tentokrát zase pociťuji více  než silnou inspiraci Novým vinařstvím, když dáte vedle sebe ryzlink od Lahoferu  a Nového vinařství… ale to ať si posoudí každý sám. Pro mne je v tuto  chvíli důležitý obsah lahví.
 Ochutnávka 12 vzorků ze sortimentu vinařství probíhala ve  Viničním altánu v Gröbovce. Budova je na krásném místě nad vinicí a mám to  kousek pěšky, což se počítá, ale degustace na tomto místě mají i několik  nevýhod, o kterých jsem se zmiňoval v jednom z dřívějších článků.  Obvyklá cena 150,- Kč je skvělá, což mimo jiné znamená, že ochutnávky jsou  obvykle plně obsazeny, prostor narván k prasknutí, vzduch vydýchaný a celkově  je to poněkud nepohodlné. Zářivkové osvětlení nepřidává na zkoumání barvy vína  a všudypřítomný hluk „takymilovníků“ vína soustředění na vzorky neprospívá,  občas navíc zatáhne zápach cigaret z baru. U ochutnávky Lahoferu naštěstí  obsluha (částečně z Altánu a pozornější přímo z vinařství) nalévala  správné degustační dávky a hluk byl menší než obvykle. Pan Chaloupecký navíc  prezentoval vína opravdu kvalitně – v době, kdy jsem si v klidu  přechutával a psal poznámky, vyprávěl postupně o všem důležitém. Jakmile jsem  měl všechny poznámku, popsal víno včetně kompletních analytických hodnot  (Lahofer vše uvádí na lahvi), navíc se nebál poukázat i některé nedostatky  degustovaných vín, zmínil se o vyšším zbytkovém cukru v běžných vínek jako  něčem, co mu příliš nevyhovuje (snad tedy Lahofer půjde sušší cestou) a celkově  zajistil velmi profesionální úroveň celé akce. Mimochodem Viniční altán má nové  OIV sklenky s velkým logem „vinobraní“ (možná až zbytečně výrazným).
Ochutnávka 12 vzorků ze sortimentu vinařství probíhala ve  Viničním altánu v Gröbovce. Budova je na krásném místě nad vinicí a mám to  kousek pěšky, což se počítá, ale degustace na tomto místě mají i několik  nevýhod, o kterých jsem se zmiňoval v jednom z dřívějších článků.  Obvyklá cena 150,- Kč je skvělá, což mimo jiné znamená, že ochutnávky jsou  obvykle plně obsazeny, prostor narván k prasknutí, vzduch vydýchaný a celkově  je to poněkud nepohodlné. Zářivkové osvětlení nepřidává na zkoumání barvy vína  a všudypřítomný hluk „takymilovníků“ vína soustředění na vzorky neprospívá,  občas navíc zatáhne zápach cigaret z baru. U ochutnávky Lahoferu naštěstí  obsluha (částečně z Altánu a pozornější přímo z vinařství) nalévala  správné degustační dávky a hluk byl menší než obvykle. Pan Chaloupecký navíc  prezentoval vína opravdu kvalitně – v době, kdy jsem si v klidu  přechutával a psal poznámky, vyprávěl postupně o všem důležitém. Jakmile jsem  měl všechny poznámku, popsal víno včetně kompletních analytických hodnot  (Lahofer vše uvádí na lahvi), navíc se nebál poukázat i některé nedostatky  degustovaných vín, zmínil se o vyšším zbytkovém cukru v běžných vínek jako  něčem, co mu příliš nevyhovuje (snad tedy Lahofer půjde sušší cestou) a celkově  zajistil velmi profesionální úroveň celé akce. Mimochodem Viniční altán má nové  OIV sklenky s velkým logem „vinobraní“ (možná až zbytečně výrazným).
 K Lahoferu mám z degustace spoustu poznámek, ale  zde pouze shrnu ty nejdůležitější poznatky. V budoucnu se budeme setkávat  s víny pouze v lahvích „pistole“ (na znojemsku tradiční tvar, až  v 80. letech minulého století nahrazován tvarem bordeaux který je dnes  nejčastější) a pod pravým korkem. Odrůdové složení se moc nezmění, stejně jako  i nadále bude důraz kladen na dvě vlastní tratě – U Hájku a Babičák. Vinařství  si trochu hraje se zráním v sudech (zatím spíše pokusně), ale každopádně  specielně u červených je hodlá do budoucna nějakou dobu (do tří let) nechat  zrát ve vinařství a teprve pak pouštět na trh, čehož si cením. Lahofer díky  překotnému vývoji provádí dost „experimentů“ v podobě různých šarží  jednoho vína, je tedy dobré být opatrný, aby když vám něco chutná další nákup  stejné lahve neskončil třeba lehce sudově zralou variantou téhož vína nebo  něčím podobným. Případné další informace najdete na webu www.lahofer.cz (zatím trochu nedotažená a ne  stoprocentně funkční úprava původního webu, do měsíce by měl být nový, ale i  zde je info o tratích a kompletní katalog vín včetně analytik, které sem tedy krom  pár vín nebudu přepisovat) a případně se můžete zkusit zeptat  v komentářích. Nyní už k vínům…
K Lahoferu mám z degustace spoustu poznámek, ale  zde pouze shrnu ty nejdůležitější poznatky. V budoucnu se budeme setkávat  s víny pouze v lahvích „pistole“ (na znojemsku tradiční tvar, až  v 80. letech minulého století nahrazován tvarem bordeaux který je dnes  nejčastější) a pod pravým korkem. Odrůdové složení se moc nezmění, stejně jako  i nadále bude důraz kladen na dvě vlastní tratě – U Hájku a Babičák. Vinařství  si trochu hraje se zráním v sudech (zatím spíše pokusně), ale každopádně  specielně u červených je hodlá do budoucna nějakou dobu (do tří let) nechat  zrát ve vinařství a teprve pak pouštět na trh, čehož si cením. Lahofer díky  překotnému vývoji provádí dost „experimentů“ v podobě různých šarží  jednoho vína, je tedy dobré být opatrný, aby když vám něco chutná další nákup  stejné lahve neskončil třeba lehce sudově zralou variantou téhož vína nebo  něčím podobným. Případné další informace najdete na webu www.lahofer.cz (zatím trochu nedotažená a ne  stoprocentně funkční úprava původního webu, do měsíce by měl být nový, ale i  zde je info o tratích a kompletní katalog vín včetně analytik, které sem tedy krom  pár vín nebudu přepisovat) a případně se můžete zkusit zeptat  v komentářích. Nyní už k vínům…
Degustaci zahájilo kabinetní  Veltlínské zelené 2005 (Babičák, 130,- Kč), bez stigmatu „zavíňovacího  vzorku“ naplnilo mou představu obyčejného lehkého vína na dlouhé posezení a  k jídlu. Výrazná vůně do medovo-kořenitých tónů, čistá výraznější a  poměrně dlouhá chuť, byť víno je v ústech spíše lehčí, znát je kyselinka a  trochu typické mandle v závěru. Jednoduché, nádherně pitelné. Proč jsou na  trhu skoro jen supermarketové jakostky nebo zase vysoké přívlastky a kabinetní vína  tohoto typu dělá málokdo? Ale pokračujme druhým vzorkem, jímž je dnes trochu  (dost) opomíjené Neuburské 2004 jakostní z panenské sklizně (U Hájku, 95,- Kč). Zlatavá barva se zelenějšími  odlesky, hodně výrazná a nazrálá aromatika s tóny medu, citrusů, trochou  exotického ovoce, kořenitostí a dotykem „likérovosti“ či „vanilky“, snad až dojem  jako kdyby víno lehce pobylo ve dřevě, byť tento technologický postup pan Chaloupecký  popřel, jde o nedoslazený nerez. V chuti plnější, primárně citrusové tóny  a nazrálost, trocha pikantní hořčinky v delším závěru a hezký představitel  naleželého neuburku. Vína mělo při sběru 20.8°NM, ale firma jej úmyslně  deklasovala do kategorie jakostní, protože se jim „nezdálo úplně v pořádku“.  Ležením se z toho ale stalo hodně příjemné pití.
 Před plnějšími bílými přívlastky si degustace odskočila  k několika červeným vzorkům, byť ty nikdy nebudou dominantou společnosti.  Jako první máme ve sklenkách Zweigeltrebe  2004 jakostní (Babičák, 115,- Kč), víno hodně světlé a již naleželé barvy  s výraznou vůni jahodového kompotu. Zde jsem skutečně necítil nic jiného,  prostě ukázkový jahodový kompot. V chuti je víno lehké, tenčí, jahodové  s docela slušným tříslem ale poměrně nízkou kyselinou, takové „miloučké“,  ale upřímně moc neoslovuje. Svatovavřinecké  2005 pozdní sběr (Babičák, 150,- Kč) je jiné kafe, barva je mnohem vyšší  byť i zde již s nazrálými tóny, vůně těžší, primárně nasládlost a „zpocená  kůže“ (to bych u vavřince moc nečekal) kombinovaná se sušenou švestkou, tmavým  ovocem a dalšími jemnými tóny, překvapivě zajímavé. V chuti je víno lehčí  až středně plné, odrůdové, pikantnější se slušnou tříslovinou, poměrně dlouhé,  krásně pitelné a dost zaujalo. Ovšem nejvíce jsem se těšil na Rulandské modré 2005 výběr z hroznů (panenská sklizeň, U Hájku, 260,- Kč). Barva je nižší, silně posunuta hlavně na  okrajích do nazrálých tónů. Ve vůni ovocnost, sušené ovoce, snad třešně, ale  vše zastřeno barikovým sudem. Lahofer zde použil čerstvě repasovaný sud  (vyškrabaný a nově vypálený) po dobu deseti měsíců a dle mého toto víno vliv  dřeva nepřebilo, škoda že jsem nestačil ochutnat nebarikovanou variantu.  V chuti je víno docela plné, s hodně výrazným tříslem i kyselinkou,  s ovocnými tóny, projevem vyššího alkoholu a poměrně dlouhé. Víno je to  svým způsobem dost efektní, ale dle mého soudu panenská surovina  v kombinaci s čerstvým sudem nezvládla situaci a odrůdově je to blíže  dřevu než pinotu. V prázdné sklence se později uvolňuje docela příjemná  odrůdovější aromatika, takže je jistá šance, že po dvou či třech letech na  lahvi se to zlepší, já tento experiment ovšem neprovedu. Vyplachuji sklenku a  přichází poslední z „červených“ vzorků, jedná se o rosé Zweigeltrebe 2006 pozdní sběr (Babičák, 150,- Kč). Nizoučká barva,  svěží vůně s primárně tóny „jahodovo-jugurtovými“ a rybízovým listím a  angreštem. V chuti trochu nasládlé, opět angrešt, rybíz a příjemná  osvěžující kyselinka. Letní pohodové pití, v růžácích spíše obyčejný  průměr (ale jde o první rosé z Lahoferu, další ročníky třeba budou  zajímavější).
Před plnějšími bílými přívlastky si degustace odskočila  k několika červeným vzorkům, byť ty nikdy nebudou dominantou společnosti.  Jako první máme ve sklenkách Zweigeltrebe  2004 jakostní (Babičák, 115,- Kč), víno hodně světlé a již naleželé barvy  s výraznou vůni jahodového kompotu. Zde jsem skutečně necítil nic jiného,  prostě ukázkový jahodový kompot. V chuti je víno lehké, tenčí, jahodové  s docela slušným tříslem ale poměrně nízkou kyselinou, takové „miloučké“,  ale upřímně moc neoslovuje. Svatovavřinecké  2005 pozdní sběr (Babičák, 150,- Kč) je jiné kafe, barva je mnohem vyšší  byť i zde již s nazrálými tóny, vůně těžší, primárně nasládlost a „zpocená  kůže“ (to bych u vavřince moc nečekal) kombinovaná se sušenou švestkou, tmavým  ovocem a dalšími jemnými tóny, překvapivě zajímavé. V chuti je víno lehčí  až středně plné, odrůdové, pikantnější se slušnou tříslovinou, poměrně dlouhé,  krásně pitelné a dost zaujalo. Ovšem nejvíce jsem se těšil na Rulandské modré 2005 výběr z hroznů (panenská sklizeň, U Hájku, 260,- Kč). Barva je nižší, silně posunuta hlavně na  okrajích do nazrálých tónů. Ve vůni ovocnost, sušené ovoce, snad třešně, ale  vše zastřeno barikovým sudem. Lahofer zde použil čerstvě repasovaný sud  (vyškrabaný a nově vypálený) po dobu deseti měsíců a dle mého toto víno vliv  dřeva nepřebilo, škoda že jsem nestačil ochutnat nebarikovanou variantu.  V chuti je víno docela plné, s hodně výrazným tříslem i kyselinkou,  s ovocnými tóny, projevem vyššího alkoholu a poměrně dlouhé. Víno je to  svým způsobem dost efektní, ale dle mého soudu panenská surovina  v kombinaci s čerstvým sudem nezvládla situaci a odrůdově je to blíže  dřevu než pinotu. V prázdné sklence se později uvolňuje docela příjemná  odrůdovější aromatika, takže je jistá šance, že po dvou či třech letech na  lahvi se to zlepší, já tento experiment ovšem neprovedu. Vyplachuji sklenku a  přichází poslední z „červených“ vzorků, jedná se o rosé Zweigeltrebe 2006 pozdní sběr (Babičák, 150,- Kč). Nizoučká barva,  svěží vůně s primárně tóny „jahodovo-jugurtovými“ a rybízovým listím a  angreštem. V chuti trochu nasládlé, opět angrešt, rybíz a příjemná  osvěžující kyselinka. Letní pohodové pití, v růžácích spíše obyčejný  průměr (ale jde o první rosé z Lahoferu, další ročníky třeba budou  zajímavější).
O přechod k vínům bílým se postaralo zemské Müller-Thurgau 2005 (U Hájku,  95,- Kč). Barva odpovídající, ve vůni hodně výrazné – především muškátové tóny,  květiny, trocha citrusů. Chuť příjemná, s trochu vyšším cukrem (na hranici  4 g/l) i kyselinkou, muškátové tóny a kořenitost, ale celek ne úplně  harmonický. Mošt bych lehce docukřen, jako u jediného z ochutnávaných vín.  Celkově lehčí jídelní víno pro nenáročné. Na vypláchnutí úst před Ryzlinkem rýnským 2005 výběr z hroznů (U Hájku, 180,- Kč) ideální. Barva tohoto vína je spíše nižší, aromaticky mi  klasické ryzlinky moc nepřipomíná – vůně je jemná, mísí se v ní lehce  muškátové tóny, mineralita, snad i ten petrolej vykoukne. Ovšem chuť je jiná třída,  plnější, mírně zvýšený cukr je atakován hezkou svěží kyselinou, medovost a  mineralita provázejí v delší dochuti. Víno by si mohlo ještě chvilku  poležet a před konzumací by stálo za to nechat jej chvilku rozdýchat. Zajímavý  kousek, byť ryzlinky z Babičáku mi přijdou výraznější a možná i zajímavější.
 A pomalu se dostáváme do zóny vín se zbytkovým cukrem. Rulandské šedé 2006 pozdní sběr (U  Hájku, 150,- Kč) má hezkou barvu, pikantní ovocně-květinovou vůni, trochu vůni  květinového medu a sune se až do „candy“ tónů (pytlík bonparů). V chuti  plnější, ovocné opět s candy nádechem a zajímavou dřevitostí v závěru,  cukřík znát a kyselina jej nevyvažuje úplně, víno je sice čistě udělané, ale  trochu únavné a pro mne trochu nuda. Veltlínské  zelené 2006 výběr z hroznů (Babičák, 165,- Kč) má slušnou barvu,  výraznou muškátovo-citrusovo-kořenitou aromatiku, hodně slušná a zajímavá. V chuti  je víno kořenité, plnější, cukr je znát ale kyselina mu kvalitně sekunduje,  v delším závěru se projeví mandlová hořčinka a výraznější alkohol.  Povedené, chce trochu uležet a bude výborné. Sauvignon 2005 výběr z hroznů (U Hájku, 170,- Kč za 0.5l) se  prezentuje zlatavou barvu a již trochu „olejnatou“ konzistencí. Vůně je hodně  zvláštní, až bych řekl „ujetá“ nějakým ne úplně ideálním směrem, trochu  rozpoznávám snad hrušku (kompot), ale jinak je spíše jen divná než zajímavá. Chuť  je díky alkoholu a cukru plnější, delší, ale tupší a nijak harmonická. Upřímně  tohle víno to už má za sebou, mladé muselo být docela fajn. O závěrečnou trochu  sladší tečku se postaral Tramín červený  2005 výběr z hroznů (U Hájku, 160,- Kč za 0.5l). Slušná barva,  tradičně pikantní výrazná květinová vůně, rozpoznáte třeba růže. Chuť opět díky  alkoholu a cukru (13.2 g/l) plnější, kyselinka se hlásí o slovo a víno není  tupé, v delším závěru tóny osmaženého cukru, karamelu. Docela zajímavé,  ale nijak zvlášť nezasáhlo. Panenka z ročníku 2004 v pozdním sběru  byla mnohem zajímavější.
A pomalu se dostáváme do zóny vín se zbytkovým cukrem. Rulandské šedé 2006 pozdní sběr (U  Hájku, 150,- Kč) má hezkou barvu, pikantní ovocně-květinovou vůni, trochu vůni  květinového medu a sune se až do „candy“ tónů (pytlík bonparů). V chuti  plnější, ovocné opět s candy nádechem a zajímavou dřevitostí v závěru,  cukřík znát a kyselina jej nevyvažuje úplně, víno je sice čistě udělané, ale  trochu únavné a pro mne trochu nuda. Veltlínské  zelené 2006 výběr z hroznů (Babičák, 165,- Kč) má slušnou barvu,  výraznou muškátovo-citrusovo-kořenitou aromatiku, hodně slušná a zajímavá. V chuti  je víno kořenité, plnější, cukr je znát ale kyselina mu kvalitně sekunduje,  v delším závěru se projeví mandlová hořčinka a výraznější alkohol.  Povedené, chce trochu uležet a bude výborné. Sauvignon 2005 výběr z hroznů (U Hájku, 170,- Kč za 0.5l) se  prezentuje zlatavou barvu a již trochu „olejnatou“ konzistencí. Vůně je hodně  zvláštní, až bych řekl „ujetá“ nějakým ne úplně ideálním směrem, trochu  rozpoznávám snad hrušku (kompot), ale jinak je spíše jen divná než zajímavá. Chuť  je díky alkoholu a cukru plnější, delší, ale tupší a nijak harmonická. Upřímně  tohle víno to už má za sebou, mladé muselo být docela fajn. O závěrečnou trochu  sladší tečku se postaral Tramín červený  2005 výběr z hroznů (U Hájku, 160,- Kč za 0.5l). Slušná barva,  tradičně pikantní výrazná květinová vůně, rozpoznáte třeba růže. Chuť opět díky  alkoholu a cukru (13.2 g/l) plnější, kyselinka se hlásí o slovo a víno není  tupé, v delším závěru tóny osmaženého cukru, karamelu. Docela zajímavé,  ale nijak zvlášť nezasáhlo. Panenka z ročníku 2004 v pozdním sběru  byla mnohem zajímavější.
Co dodat? Představený sortiment mne potěšil a po dlouhé době jsem z degustace odešel s kartónem (po dvou kusech základního veltlínu, neuburku a pro uložení ryzlink). Vinařství dodá na trh mladá vína ročníku 2007 (nejspíš Mullerka), pokouší se o ledovky a má našlápnuto stát se rozhodně zajímavým domácím hráčem. Držím palce!
 
 
