středa 14. února 2018

Píše nesmysly, takhle to víno vůbec nechutná!!!

cavaVždy, když nějaké víno nesplní velká očekávání, tak přemýšlím nad tím, kolik faktorů vlastně výsledný dojem ovlivňuje a zda je problém uvnitř lahve nebo někde venku. A taky si říkám, ať už o víně napíšu cokoliv, jak výrazně se asi bude zážitek někoho dalšího se „stejným“ vínem lišit. Některé věci mají na zážitek vyšší vliv než jiné, bohužel ty s vlivem největším jsou také ty nejméně exaktní :-) Pro dnešek si dovolím na tomto svém blogísku sepsat seznam, ne úplně vyčerpávající ale dostatečně obsáhlý, na téma „proč máte z vína XYZ úplně jiný dojem než já v recenzi“… :-) V zásadě jde ale použít i na dotazy „proč chutná úplně jinak než na dovolené, kde jsem ho nadšeně koupil dvě krabice“ ;-) A klidně přidejte do komentářů své vlastní poznatky a doplnění, určitě jsem na něco zásadního zapomněl.

Jak dlouho je láhev otevřena? Snažili jste se nechat víno „nadechnout“ otevřením lahve předem? Půl hodiny? Čtyřiadvacet hodin? Nebo snad šlo víno dokonce na desítky minut či celé hodiny do dekantační karafy? Nebo jste jej prostě vytáhli z chladničky, otevřeli a nalili si? Dobrovolně přiznávám, že první sklenku (byť třebas jen s troškou vína) mám vždy právě takhle, drsně hned po vytažení korku, a poslední (pokud víno nezmizne nezvykle rychle, typický případ u bublin) klidně druhý či třetí den z již odpité nijak nekonzervované lahve. Takže dojem je spojením pocitů z různých fází vývoje a úrovní provzdušnění.

Jaký tvar sklenice byl použit? (viz má doporučení…) Příznivci Riedelu se postaví do jednoho rohu, fanoušci Zalto do druhého, těch pár nadšenců do značek Schott Zwiesel, Spiegelau, Gabriel Glass, Crystalex, Rona, Luigi Bormioli a dalších se rozestaví okolo. A můžete si dát navzájem přes hubu ;-) Debaty „co je nejlepší na…“ jsou evergreenem sociální sítí, vinných webů i degustací, vedou se stále dokola a bezvýsledně. A nalít jedno víno do pěti různých tvarů sklenice je možná bezva experiment a zábava na vinnou párty, ale ze zkušenosti vím, že fajn atmosféře večera se špičkovou lahví nijak neprospívá.

Při jaké teplotě víno konzumujete? I stupeň nahoru či dolů může mít docela znatelný vliv, po pravdě. Ze zkušenosti vím, že většina běžných konzumentů pije červená moc teplá a bílá naopak moc studená. Odborníci a nadšenci si teploty ohlídají, ale stejně se bude váš ideál dost možná lišit od toho mého.

V jakém stavu je vaše láhev? Z jakého zdroje? Jak dlouho a v jakých podmínkách ležela? Kdy jste si ji přivezli domů a kolik času měla srovnat se po cestě?

O kolik se liší věk? Nezdá se to, ale hlavně u mladších lahví může pár týdnů rozdílu zrání / doby od lahvování udělat s vínem veletoče. Každá láhev se přeci jen vyvíjí o malinko jinak a u starých vín už se zase těžko vyhnout fenoménu zvanému „bottle variations“, i když otevřete najednou několik lahví jednoho vína z jedné bedny uložené celou dobu na stejném místě, tak mezi nimi drobné i větší rozdíly najdete.

Zkušenosti a vkus? Můj a váš „práh bolesti“ bude úplně jinde, co mně přijde jako super řízná kyselina vám může připadat jako příliš ostrý nepříjemný projev. Co vám jako zajímavá živočišnost může být pro mne už projev na hranici neakceptovatelné brett vady. Víno, které vám přijde jako parádně marmeládově ovocné a vanilkové, já budu třeba vnímat jako přezrále a přebarikované. A nejde jen o subjektivitu senzorického hodnocení, ale i prostou zkušenost s určitými styly vín. Někdo zhnuseně odloží fino sherry či klasické víno z Jury jako nejspíš zkažené, protože ho dříve ještě nepil. Stejně jako já mohu považovat za rušivý nějaký projev terroir, o kterém nemám dost informací.

Teplota okolí, vlhkost vzduchu, tlak… Tyhle podmínky prostě na projev vína mají vliv, ať chcete nebo ne. Nemusí být úplně zásadní, ale když se sejdou proti sobě dva extrémy, tak dojem z vína mohou posunout výrazně. A do problematiky kořenových a květových dnů, tolik oblíbených při debatách o biodynamických vínech, raději ani nebudeme zabrušovat… :-)

Zdravotní stav & senzorické schopnosti… Jasně že s ucpaným nosem je projev vína značně ošizen. Ale někdy jste prostě jen unavení a hlava ani tělo to prostě „už nedávají“. A i pokud je zdravotně vše v pohodě a kondice bezvadná, tak každý máme jiní senzorické schopnosti. Něco se dá natrénovat, ale někdo je prostě třeba na hořké chutě znatelně citlivější a s tím nic neuděláte. Takže pro mne bude mít víno lehkou nerušivou hořčinu v závěru a pro jiného bude dochuť tak nepříjemně hořká, že ho víno prostě nebude bavit.

Je to opravdu stejné víno? Nejen u neročníkových šumivých vín, kde může jít o naprosto odlišné ročníky (či alespoň odstřel kalů lišící se klidně o mnoho měsíců), nemusí stejná přední viněta znamenat stejné víno. Různé šarže lahvování jsou naprosto běžné a rozdíl může být jen v tom, že víno bylo stočeno třeba o tři měsíce později, ale také v tom, že jednou bylo lahvováno bez filtrace po roce zrání v sudech a podruhé s lehkou filtrací za další tři roky (skutečný případ, bohužel). A případů, kdy vinař pustí část jednoho na trh po kratším zrání, protože už nemá co prodávat, a zbytek ještě doškolí do ideální podoby, je více než by mi bylo milé.

Nemá vadu? Jen lehký a skoro neznatelný korek… a hned víno to chutná a voní úplně jinak. Bohužel často, pokud s konkrétním vínem nemáte opakovanou zkušenost, je odhalit drobně ujeté lahve a identifikovat konkrétní problém docela obtížné.

Očekávání. A zklamání. K vínu často přistupujeme s tím, že bude takové či onaké. Vidíme vinětu, víme co jsme kupovali. Můžeme si snadno vsugerovat věci, které v něm objektivně vůbec nejsou. Stává se to i těm nejlepším, věřte mi, sejmout degustátorskou špičku na slepé degustaci není tak těžké. O nadšených amatérech jako jsem já ani nemluvě.

Párujete s jídlem? Pak srovnáváme nesrovnatelné, protože vaše jídlo dost možná skryje nebo zvýrazní některé chuťové projevy oproti mému dojmu.

Blbá nálada! Někdy si to ani neuvědomujeme, ale v jaké jsme náladě se na víně podepíše možná více než všechny ty ostatní faktory výše. A nejde nutně o extrémy typu otevření lahve v den oznámení výsledků voleb či rozchodu s dlouholetým partnerem, ale prostě stačí nějaká nakumulovaná špatná energie po náročném dni v práci a tak nějak… to tam prostě není. Slavnostní příležitost je zase opačný případ, někdy je víno lepší prostě díky příležitosti, ke které bylo vypito. A „objektivně“ průměrné šampaňské působí jako mana nebeská, když je otevřeno u příležitosti narození potomka nebo tak něco :-) Stejně jako víno někde na dovolené, v pohodě a klídku, s místní gastronomií která se tem k němu pije už desítky či stovky let, chutná tak nějak lépe než totéž v zasmušilém podzimní dny po celém dni v práci.

Experimenty dokazují, že vnímání vůně a především chuti vína je ovlivněno okolním prostředím, stejné víno je hodnoceno jinak pokud se výrazně změní barva stěn a světel (třeba v červeném prostředí působí sladším dojmem) či to, jaká hudba hraje. Stejné bílé konzumované v rudém západu slunce a s kapelou Rammstein vyřvávající z beden bude působit jinak při ostrém zimním slunci za doprovodu Měsíční sonáty od Beethovena… :-)

Vivat subjektivní hodnocení! Nejsme roboti! A tomu vínu, co mám zrovna ve sklence, dávám naprosto objektivních (teď, tady a čistě pro mne) 93 bodů!

P.S. Pijte víno při takové teplotě, která vám vyhovuje, a ze sklenek přesně toho tvaru, který se vám líbí. Klidně z čerstvě otevřené lahve a k jídlu, ke kterému se podle běžných pouček spíše nehodí. Hlavně ale s dobrou náladou! :-)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails