úterý 16. února 2016

Krása pěstitelského Champagne

Pěstitelská šampaňská, vína od vinařů a zároveň vinohradníků, z jejich vlastních hroznů. Ještě relativně nedávno vlastně docela okrajová záležitost, dnes zásadní trend ovlivňující i fungování tradičních velkých domů. A nejen tím, že najednou nedostávají tolik kvalitních hroznů ze super poloh co dříve, protože si je pěstitelé nechávají pro sebe. Jen se podívejte, co specialit z jedné konkrétní vinice, s důrazem že ji navíc vlastní, a dalších podobných kousků se začíná veřejně objevovat i v portofoliu obřích hráčů (těch stejných, kteří ještě nedávno trvali na tom, jak jedině směs z mnoha poloh je tím pravým vyjádřením podstaty Champagne). Pěstitelské Champagne (Grower Champagne, značka Récoltant-Manipulant, RM, na vinětě) může být samozřejmě naprosto průměrné víno, i podprůměrné a horší než základy velkých domů. Mohou to být vína stylově naprosto tradiční a výborná, úplně klasická směs hroznů z různých vinic a obcí, a také obvykle jsou. Ale možnosti jsou mnohem širší!

V  případě pěstitelských Champagne se prostě znatelně častěji než u velkých značek setkáte s víny unikátními, z jediné specifické vinice a opravdu terroirovými, se svéráznými způsoby zpracování od všemožných systémů à la solera po amfory či různé druhy sudů, fermentaci a zrání v nich (dřeva, snad až příliš výrazného, je v posledních letech ale snad až moc…), čím dál častěji díky vyšší vyzrálosti hroznů úplně bez dozáže, bio(dynamická). Bubliny větších producentů, hlavně všemožná prestižní cuvée, jsou stále sázkou na jistotu pokud jde o konzistentnost stylu a jasný projev, jde typicky o fantastická vína a jedna z nejlepších šampaňských na trhu. Ale jsou to právě pěstitelská šampaňská, kde jde momentálně narazit na vína... jak to jen říct… nabízející největší uspokojení nejen pokud jde o vůni a chuť, ale i coby výzva zažitému vnímání Champagne a přinášející originální zážitky. Jistě, někdy experimenty přerostou v takovou podobu vína, že mou touhu po projevu jasně zařaditelném jako Champagne vlastně neuspokojí. A někdy mám pocit, že už fakt neví co si za podobné věci říct. Ale co naděláte, každý máme nějaký koníček… :-)

V Champagne momentálně existuje zhruba 15800 pěstitelů hroznů (číslo spíše klesá), 300 klasických vinařských domů (z nichž některý může mít hromadu různých značek) a 140 různých družstevních spolků. Z pěstitelů většina prodává hrozny velkým producentům, ale zároveň jich hned několik tisíc může a nemusí připravit i vlastní víno. Z celkových přibližně 307 milionů lahví Champagne ročně jich 70 % připadá na šampaňské domy a 30 % na družstva a samostatné pěstitele. Úplně jinak ovšem obrázek vypadá, pokud se budeme bavit o exportu – zde naprosto dominují klasické domy s 87 %, na družstva a pěstitele připadá 13 % (na domácím francouzském trhu je pak logicky poměr výrazně vyrovnanější, 55:45). Jinak řečeno pokud nežijete ve Francii, tak s největší pravděpodobností na pěstitelské Champagne narazíte znatelně méně často než na velkou značku. U nás máme docela velké štěstí, můžete tu v nabídce narazit na mnoho špičkových producentů a nabídka se neustále a rychle rozšiřuje, v sortimentu se objevují jak hvězdná jména (a už jich chybí jen pár) tak ta zatím méně známá. A co tak sleduji dění, tak mnoho dalších se objeví v průběhu letoška a některých kousků bude mít ČR alokováno více než USA nebo Japonsko :o) Speciálně v nabídce vín od biodynamiků se nemáme vůbec zač stydět, ba právě naopak.

Hegemonie imperiálu od Moëtu se může zdát nepřekonatelná, ale není tomu tak, čím dál více se pijí jiné a lepší věci (byť je pro prodejce a dovozce větší práce přesvědčit zákazníka, že to „neznámé“ jméno může nabízet vyšší kvalitu) :-) Alespoň nějakého fajn pěstitele má v sortimentu už leckdo, ale zapamatujte si hlavně jména dovozců jako PMP Exclusive (Benoît Lahaye, Franck Bonville, Benoît Marguet, Françoise Bedel, …), Champagnier (Fleury, Charles Dufour, Ulysse Collin, Vouette – Sorbée, Jacques Lassaigne, …), Terroir Champagne (J-M Seleque, La Parcelle, André Jacquart, Marc Augustin, Leclerc-Briant, …) či Domaine R&W (Jacques Selosse, Egly-Ouriet, Larmandier-Bernier, Paul Déthune, Tarlant). A pražského baru L’Fleur, kde na podstatnou část z nich můžete narazit.

Minulý týden se právě tam konala zajímavá ochutnávka zaměřená na pěstitele, deset lahví navíc hezky naslepo. Důvod pro „slepici“ byl především vzorek od legendárního vinařství Jacques Selosse, konkrétně Initial Grand Cru Blanc de Blancs Brut. Prakticky vše, co jsem od Selosse pil, považuji za jedny ze svých největších šampaňských zážitků. I základní Initial mi přišel dříve skvělý, ale tahle konkrétní láhev (báze 2011), ač velmi efektní, minerální, citrusová, plnější vyzrálejší a nabušená, měla přeci jen hodně dominantní projev dřeva. Možná za pár let si to sedne, ale momentálně mne to tam až trochu (dost) štvalo. Úplně jiný byl případ vína od jednoho z jeho „učedníků“ (v tomto případě doslova, byl u něj na stáži), Ulysse Collin Les Roises Blanc de Blancs Extra Brut (též báze 2011). Tohle víno připomíná špičkový Meursault, ale jako bonus navíc s bublinkami. Minerální, toastový, s hromadou ušlechtilého dřeva a tak nějak nerušivě, suché, minerální, kouřové, koncentrované, poměrně plné, křísnutí křemen, dlouhé. Prostě fantastické. V minulosti jsem chutnal se stejnou ročníkovou bází i jeho Les Pierrieres a Les Maillons a oboje hodné pozornosti, tenhle vinař má našlápnuto skvěle a ještě o něm hodně uslyšíme! A velmi mne zaujalo Champagne Vouette-Sorbée Blanc d'Argile Extra Brut (báze 2010, odstřel 2014), složitější komplexní záležitost, minerální, čerstvá, se sladší ovocností a kupou jemnějších elegantních odboček, jasmín. Velmi suché, trochu ostřejší a řízné, minerální, strukturované, výtečně připravené pití. V minulosti mi některá jejich vína (hlavně nesířený nedozážovaný pinot Fidele) přišla tak trochu moc funky a právě z kategorie „od Champagne čekám něco jiného“, ale tohle je výtečné.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails