V rámci přechutnávání zásob Bordeaux jsem s přáteli minulý týden odkorkoval i pět lahví Château La Croix Mouton, jednoho z velice oblíbených vín kategorie „skvělý poměr cena/kvalita“, které pravidelně nakupuji (resp. jsem nakupoval) v En Primeur kampani. V ceně něco přes dvě stovky nabízí efektní ambaláž v těžší zkosené lahvi s kovovou záklopkou a kvalitním celokorkem, na stole či jako dárek ostudu neudělá, ale také fajn vlastní víno. Do roku 2003 se jmenovalo jen Château Mouton, ovšem po soudu s Rothschildy došlo k „drobné“ změně, nic nepomohla dlouhá historie jména. A docela mne baví drobné pošťouchnutí „pravého“ Moutonu v tom, jak má La Croix každý rok jinou barvu záklopky a písmena M, u kterého se mění i písmo. Žádného slavného umělce, který ten který rok font vybral, ovšem neuvádějí :o)
Za Croix Mouton stojí Jean-Philippe Janoueix, z jehož stáje pochází La Croix St. Georges z Pomerolu, Château La Confession ze Saint-Emilionu a kupa dalších vín. Croix Mouton je víno pravobřežní, vinice se nacházejí kousek od Lugonu, a spadá do škatulky Cru Bourgeois. Typicky stojí na odrůdě Merlot s necelou pětinou Cabernetu Franc, občas i Petit Verdot do sudu ukápne pro trochu struktury a komplexity navíc. Navíc vinice jsou docela staré, průměr je nad 35 lety. Školeno v malých dubových sudech, z nichž část je nových, dle ročníku. Degustační set demonstroval… co přesně? Ročníky, posouvající se styl vína či množství použitého dřeva? Inu…
13 – 13 – 13.5 – 14 – 14.5 … kdo ví, kde se to zastaví :o) Číselná řada udávající množství alkoholu v jednotlivých vzorcích, vzestupně od ročníku 2006 do ročníku 2010. Nejsem vyloženě odpůrce vín s kvantem alkoholu, u těch dobře udělaných a nabízejících dostatek dalších složek nijak vyčuhovat nemusí, ale přeci jen preferuji lehčí a elegantnější produkci. A Bordeaux takové umí být, nebo alespoň umělo, i vína s 12.5 % krásně zrála a působila dostatečně bohatě. Možná je to jen ročníky a globálním oteplováním, že jo.
Château La Croix Mouton 2006 je víno pěkně voňavé, něco černého rybízu ale spíše peckovinové a ne jen úplně tmavé ovoce, i čerstvější červenější, dřevo, nazrálost. Suché, šťavnaté, stále znatelné ale již ohlazené tříslo, nijak složitá stavba, dobrá délka s dřevěným kávovým koncem, moc pěkně pitelné. Vyvážené, momentálně skvěle přístupné, pěkné víno.
Château La Croix Mouton 2007 je temné, nazrálé, ve vůni moruše, k ovoci se přidává až lehce nepříjemná zelenost a výrazný projev trochu odtrženého dřeva. Suché, šťavnaté, výraznější tříslo, dobrá kyselina, slušná délka i pitelnost, ale takové jakoby „rozbředlé“, divné. Tohle mne svou přímočarou čistou rybízovou ovocitostí bavilo na en primeur ochutnávce v roce 2008, ze začátku doma šlo o šťavnaté výborně přístupné pití, ale poměrně rychle sláblo. Na téhle ochutnávce mi přišlo už poněkud za zenitem, naštěstí už je prakticky vypito, doufám :-)
Château La Croix Mouton 2008 prezentovalo klasičtější projev, spíše tmavě ovocný, s výrazným ale dobře zapracovaným dřevem, minerálními tóny, v určitém ohledu až elegantní a nepřestřelený. Suché, s poměrně výraznou kyselinou až trochu tvrdší, velmi slušně strukturované, delší, ovocité. Nic zvlášť složitého, ale vyvážené příjemné pití za výbornou cenu.
Château La Croix Mouton 2009 je víno intenzivní, temně sladčeji ovocné, s výrazným dřevem, dotyk živočišnosti. Plné, výrazné, sladce ovocné, již poměrně uhlazené a přístupné, s příjemnou kyselinou a délkou. Moderní styl, ale Bordeaux v tom stále poznáte. Proč ne.
Château La Croix Mouton 2010 je obludně temné, mladé, ještě trochu sevřené, tmavé čerstvé podrcené ovoce, borůvky, minerální tón, vypálené dřevo. Suché, plné, intenzivní, sladké tříslo a již nyní zakulacený projev, opět lesní ovoce a borůvky, koncentrace, délka, hutnost, pěkná délka. Efektní. Naslepo bych to poslal do dražšího Chile a moc u toho neváhal, což považuji za negativum. Na druhou stranu za nějakých těch 214,- Kč s daní, co jsem za víno platil, skutečně není co řešit a zásoby myslím nepřijdou nazmar.
Tipoval bych, krom zvyšujícího-se množství alkoholu, čím dál větší podíl nových či jen rok použitých sudů. A možná také nějaký nový technologický trik ve stylu řízené mikrooxidace ještě v nerezu, po alkoholické a před malolaktickou fermentací. Zajímavý byl vývoj vín v následujících dnech, v rozpitých lahvích ponechaných při zhruba 18°C a jen zašpuntovaných. Šestka nemohla být ověřena, protože se vypila :o) Sedmička si překvapivě držela projev, možná se i trošku srovnala, ale stále žádná hitparáda. Osmička se sunula jen pomalu a držela v kondici výborně. Devítka začala poměrně rychle ztrácet a desítka ještě rychleji, už po dni se oxidace projevila docela výrazně. Prostě bych je pil teď a moc neřešil archivaci delší než ještě několik málo let. Nové ročníky jsem už myslím neobjednával, zásob mám dost. A vzhledem k tomu, jak rychle jsou teď vína připravena k pití, mi asi bude v případě potřeby stačit objednat ročník 2014 nebo tak něco :o)
