Minulý týden dorazila do Prahy dvojice Filip Nagy a Honza Šlancar a představila svůj projekt 7Řádků. Původně s konceptem „uděláme si dobré víno, aby bylo co chlastat“, ale nakonec s výsledným množstvím, které umožnilo vyjít s víny i mezi veřejnost. S produkcí jsem měl možnost potkat se už dříve, na akce Družstva je nominoval jejich nadšený propagátor a sommelier (například restaurace Le Terroir nebo Bistrot na Korunní, kde se konala ochutnávka) Dragan Bogdanović a měl jsem možnost je ochutnat i ze sudu přímo ve sklepě, u Honzovy babičky v Němčičkách. Většinou mi chutnala a bylo mi i dost sympatické vše okolo. Děláno tak trochu na koleni, čistě ve vinici i sklepě, s vědomím „jak se to dělat má“ (vinaři se seznámili při studiu vinohradnictví a vinařství na zahradnické fakultě Mendelovy univerzity) i trochou méně běžných postupů, s inklinací k biodynamice (byť do současné trendy škatulky naturálních vín úplně zařazování být nechtějí), s čistými výsledky co mají charakter. Velikost produkce jednotlivých vín je často jeden jediný sud, tři stovky lahví, a růst v nebližší době asi nijak velký nebude. Honza pracuje pro jedno stále populárnější modrohorské vinařství, Filip možná zmizne zpět na Slovensko a do budoucna zde bude jak Sedm řádků tak Sedem riadkov :-)
Každopádně dnes obhospodařují něco málo u Kobylí, „sedm řádků“ v trati Padělky a nyní také Kašňáky a Zámlýnske. Hrozny i nakoupili, na pinot z trati Trkmanska, vlašák z bioprodukce na Staré hoře u Pavlova, frankovka také Stará hora ale Pavlovice (a jen integrovaná produkce). Pořídili starší použité sudy (Seguin Moreau z Domaine Cordier z Burgundska, ročník 2015 byl jejich šesté plnění, a pro červená Taransaud po třech ročnících Château du Tertre z Bordeaux) a všechna vína jdou do dřeva. Bez čiření, bez filtrace, obvykle delší kontakt s kaly u bílého, nebojí se „experimentů“ s podílem nepomletých celých hroznů a podobě, některá vína nesířena ale spíše trochu přidané ano (15 – 35 mg/l). Přiznávají doslazení dvou vín kvůli navýšení alkoholu a zlepšení stability, což mne úplně netrápí (měl jsem i skvělá vína z Burgundska, kterým to očividně velmi pomohlo), ale pro některé hard core příznivce čistě přírodních vín (tolerující maximálně tu trochu dodaných siřičitanů) asi těžko akceptovatelné. Oba kluci se na ochutnávce docela špičkovali, nabízeli odlišné pohledy na leccos týkající se vinařských technologií a filozofií, ale na vínech žádný rozpor vidět nebyl.
Ryzlink vlašský 2015 „Oranžový” (Pavlov, Stará hora, trochu doslazeno, 14 dní na slupkách v otevřené kádi a potápění matolinového koláče třikrát denně, s pětinou celých hroznů, vertikální lis, 11 měsíců burgundský sud šesté použití, spontánní fermentace i malolaktika) lehce opalizující nazlátlá barva. Ve vůni výluhové, květinové, trochu medové. Suché, středně plné ale docela lehkonohé, trochu svíravé, něco tříslovin, květinové, pěkné kyseliny, slušná délka. Naprosto čistá „oranžáda“ co nevyděsí začátečníky u tohoto stylu :-)
Bílé cuvée 2015 „Padělky“ (vlastní hrozno, viniční směs odrůd Rulandské bílé, Ryzlink vlašský, Neuburské, Veltlínské zelené, Aurelius…; sebráno a pošlapáno současně, po dvanácti hodinách sud) má tmavší žlutou barvu. Ve vůni docela aromatické, i přes šestiletý sud pocitově dost výraznější a jakoby vlhce syrovější dřevo, krémovost, lehce žluté ovoce, něco květin… vlastně docela komplexní projev. Suché, výrazné kyseliny, krémovost, něco dřeva, parádní šťavnatost a moc hezká stavba, docela plné, delší, skvěle pitelné seriózně působící víno. Dost nadprůměrné.
Červené cuvée 2015 „Padělky“ (Modrý portugal, Svatovavřinecké a podle všeho Fratava, opět sběr naráz) tmavá barva, fialový tón, ale nijak hutné. Mladé, sladší aroma, sušená švestka a tmavé peckoviny, lesní ovoce, hodně fajn. Suché, čisté, parádní kyselina a šťavnatost, peckovinové, vyvážené, krásně pitelné víno. Nijak zvlášť dlouhé, ale velmi sympatické. Koupil jsem si rovnou láhev na doma.
Frankovka 2015 (Stará hora z Pavlovic, asi pětina celé hrozny po tři týdny fermentace a macerace) tmavší nafialovělá barva, nic hutného. Čerstvá, lehce zemitá a jemně kořenitá vůně, peckoviny a decentně taková ta vzlínavější ovocnost karbonické macerace. V chuti lehčího stylu, suché, s fajn kyselinou, šťavnaté, ovocné, slušné dlouhé a výborně pitelné. Sympatická chlastací frankovka.
Pinot Noir 2015 „Trkmanska“ (německý cukrotvorný klon pinotu, před fermentací skoro týden nepomleté hrozny v chladu, poté okolo tří týdnů macerace, na úvod s třetinou nepomletých hroznů navrch kádě promíchaných až po pár dnech, v sudu 11 měsíců, nesířeno) má docela světlou červenou barvu. Ve vůni poměrně sevřené, mladistvé, červené ovoce, trochu koprovka. Suché, slušné kyseliny a červená ovocnost, plnější silnější a zároveň trochu hrubší projev, za mne (zatím) ne úplně harmonické a uvidíme, co udělá čas.
Pinot Noir 2014 „Tieto ruky“ (Trkmanska, nesířeno, bez třapin a stoprocentně pomleté hrozny, docukřeno o jeden stupeň, mírně bojové podmínky při stěhování kádě se rmutem a tak) nijak tmavá pěkná barva. Výraznější, zralejší vůně, šťavnatá, pikantnější a trochu divočejší, pocitově docela zralé hrozno byť papírově nic přezrálého, jahody, višně v čokoládě. Suché, středně plné, hodně višňové včetně výrazné kyseliny, trochu svíravé, slušná délka s čokoládovou linkou. Fajn, charakterní, zábavné pití.
Pinot Noir 2015 „Tieto ruky“ (původ Trkmanska, diplomová práce a výsledný mix školení s třapinami a bez a vůbec různých malých šarží, jestli to chápu správně, nyní v sudu a stočeno ráno jen na degustaci) nijak tmavá červená. Mladistvá, čerstvá vůně, docela zralé hrozno a teplejší ovocnost, lehce koprovka zase, slušné. Suché, čisté, pěkná kyselina, ovocnost, dobrá délka a šťavnatost, něco dřeva, solidní stavba. Ještě trochu rozhozené ale potenciálně hodně zajímavé víno.
Za mne jasným vítězem červené a bílé cuvée, což je vlastně „správně“ – je to dobrý ročník, z vinice pod jejich plnou kontrolou, taková vína by logicky měla dopadnout nejlépe :-) Celkově sympatičtí vinaři s jasným názorem a ochotou o něm debatovat a s víny, kterými své argumenty podporují. Jen víc takových.
