úterý 16. června 2015

Sladkých 2000

Royal-Tokaji-6-Puttonyos-Betsek-20002000. Tolik bude ukazovat, až publikuji tento, počítadlo zápisků na Jižním svahu. Připravil jsem se a vytáhl z archivu slavnostní láhev, v listopadu roku 2008 v Budapešti zakoupenou půllitrovku Royal Tokaji 6 Puttonyos Betsek 2000. Tedy klasické sladké botrytické bílé od špičkového producenta, navíc z vinařství které spoluzaložil a podílí se na něm i Hugh Johnson, jeden z určitě nejslavnějších a nejvlivnějších vínopsavců posledních desetiletí. Inspirace! Jde o samostatně lahvovaný výběr jen těch nejpovedenějších sudů (společně s dalšími z top poloh jsou ostatní deklasifikovány do jejich Gold Label 6 Puttonyos) vína z hroznů odrůd Furmint a Hárslevelű, to vše okořeněno trochou Muscat de Lunel , původem v jedné z historicky nejlepších vinic v Tokaji.

Klasická buclatá průhledná půllitrová láhev, kvalitní nepromáčený celokorek zalitý voskem. Tmavě medová barva. Poměrně výrazná vůně, jasně oxidativní, sladce medová, marcipán, konfitované ovoce a květinové tóny. Intenzivně sladké v chuti, jak by také ne s 211 g/l zbytkového cukru, marmeládová ovocnost žlutých peckovin, báječná délka. To vše s výraznou kyselinou dodávající až překvapivou svěžest. Je svým způsobem neuvěřitelné, jak mohou být takhle sladká vína dobře pitelná a živá, i po patnácti letech. Přiznávám, že jsem od čekal přeci jen o něco komplexnější zážitek, ale výborné víno to každopádně je.

Říkal jsem si, o čem dalším bych tak měl při tomto jubileu psát. Přemýšlel jsem, že bych udělal nějakou sbírku článků, které jsem psal na jiná místa (v poslední době třeba rozhovor s Michalem Šetkou nebo Ivo Dvořákem, ale třeba taky jen na papíře publikovaná zamyšlení o významu směsek a podobně). Nebo vybral texty z blogu, které z těch osmi let považuji za určitým způsobem zásadní. Třeba jindy. Mohl bych odkázat na informaci, že ve Francii budou mít trochu snazší propagovat víno, jejich v současnosti platné zákony na toto téma jsou poněkud bizarní a v kontextu Francie coby vinařské velmoci nepochopitelné. Říkal jsem si, zda si větší pozornost zaslouží fakt, že „České vinaře čeká méně byrokracie“, nebo spíše že „Vláda hodila alkohol do jednoho pytle s tvrdými drogami a chce donutit Čechy nepít“. A pak se takhle pro zábavu podíval do aktuálních úlovků SZPI… Plamen Stoyanov Petkov (!!!) distribuoval sudovku bulharský polosladký Merlot s přídavkem syntetického glycerolu, od Miroslava Veselého z Moravského Žižkova pocházela slovenská sudovka Veltlínské zelené s 46 % vody a nadlimitním množstvím etanolu z přidaného cukru (+ oxidáza a myšina). A jako bonus Frankovka ze Slovenska, prodávána poměrně zásadním podnikem Soare Sekt a.s. a vyráběna (rozuměj plněna z tanku do lahví) u Vinařství Zaječí, opět oblíbený přídavek syntetického glycerolu. My vinní nadšenci se tu máme krásně a vybíráme si z čím dál větší nabídky skvělých vín, zatímco běžný konzument aby si docela dával pozor.

Ale nebojte se, tohle všechno brzy skončí. Tedy alespoň co tak sleduji paniku některých dovozců, kteří si teprve teď (celní správa s rozesláním informací zrovna nespěchala) uvědomili, co vše se pro ně mění a jak málo času, konkrétně do konce června, mají na dodání některých informací. S novými pravidly pro dovozce vín, na které dopadla novela zákona o spotřebních daních, dojde k osekání i těch poctivých (dostanou je na něčem jako produktivita práce či ekonomická stabilita, i s tím se v zákoně operuje, nebo že se jim nepodaří včas dodat potvrzení od všech zdravotních pojišťoven na trhu). Jako správný pesimista si dovolím odhadovat, že pak bude následovat boj za zdraví nás všech, nutnost lepší kontroly prodejních míst a podobně, a do pár let nás čeká systém jako v Pensylvánii či Švédsku a prodej vína pouze ve státem kontrolovaných obchodech, do kterých dodávají schválení dovozci či přímo stát. Systém, který nemusí nutně omezit dostupnost vína jako takového, ale rozhodně významně zkomplikuje přístup k menším (nebo z nějakého důvodu nechtěným) značkám a zdraží je. Obchody s názvem „Tekuté jedy“, už jednou tu podobný nápad byl. Ale my to zvládneme lépe než Švédsko, kde se systém po vstupu do EU a se stoupajícím zájmem o charakterní vína trochu rozpadá, a osekáme i nákupy online, prodej v restauracích a tvrdě budeme potírat soukromé degustační kluby, na regulace jsme tu machři. Možné dostane výjimku prodej místních vín a piva, jako v některých provinciích Kanady, a zůstane částečně v soukromých rukou. Být vinným odborníkem zodpovědný za to, co se do distribuční sítě dostane, bude vybráno jako hlavní produkty státních vinoték, to by byla pozice s korupčním potenciálem! „Naval Richebourg a já ti pustím na trh základní burgundu od Jadota, karton na okresní město, po příštích pět let.

Ne, nebuďme negativní, nic takového přeci v civilizované zemi v srdci Evropy, zemi která je součástí Evropské Unie a má bohatou vinařskou kulturu, určitě nehrozí! Dneska vyrážím vést degustaci a přednášku o Champagne až do daleké Ostravy. Budou pít moc pěkná vína a zájem byl velký, očividně podobné věci mohou fungovat nejen v Praze (a případně v Brně). Tohle nám už nikdo nevezme… určitě ne… doba monopolů a potírání soukromého podnikání, pravda docela sofistikovanými způsoby administrativní zátěže a dalšími technikami, je pryč. Myslím. Že jo? (Původně jsem zde zamýšlel jako ilustrační foto močícího ministra financí, ale pak se rozhodl tuto ukázku trapnosti a nevkusu, byť publikovanou nejspíš v rámci kampaně „miliardář z lidu“, vynechat).

Docela bych si přál, abych tu v další tisícovce příspěvků méně často řešil šmejdy, podvodná vína, špatně napsané zákony a podobné věci, a mohl se se v klidu věnovat dobrým, charakterním vínům. Chtěl bych psát spíše o stále lepších vínech z Čech a Moravy, spíše než o tom, kolik se sem doveze Moldávie či Maďarska a záhadně se „ztratí“. O vínech opravdu z Bzence a ne jen s velkým nápisem Bzenec vepředu na vinětě a ve skutečnosti ze Slovenska. Uvidíme, zda se mi přání splní. Držte palce :-)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails