Měl jsem včera nějaké jednání ohledně témat pro vinné články do hospodářek a nové sídlo Economie je velmi vhodně v docházkové vzdálenosti od vinného baru Veltlín. Což mimo jiné znamená, že vedoucí středeční přílohy, IN Magazínu, už trochu lépe chápe, proč tam občas doporučuji „divné“ věci, protože již s kolegy ve veltlínu poznal krásy kalné šardonky od Osičky a dalších netradičních vín. Takže jsme si dali šedou od Kočaříka, pak výtečnou raritku ze Strekov 1075 v podobě v lahvi dokvašeného jemně perlivého rýňáku (škoda, že je toho tak málo!) a nakonec i něco od Angiolina Mauleho z Benátska, konkrétně jeho na garganeze postavené (tentokrát je tam jen pět procent trebbiana) víno Sassaia 2012.
Vulkanické půdy, spontánně fermentováno, málo síry, bez filtrace. Tmavší žlutá barva, jemně opalizuje. Čerstvá, zajímavá, pikantnější minerální lehce funky vůně, podzimní ovoce, bylinky, lehká navinulost, lákavé, slinosbíhavé. Suché, šťavnaté, výborná kyselina, dobrá délka a pitelnost, dotyk tříslovin, vyvážené, nijak složitá stavba ale příjemné a zajímavé pití. Nesířená varianta bývá, přes srovnatelné analytické hodnoty (samozřejmě krom celkového obsahu siřičitanů), rozkročena trochu více do šířky, tohle je jakoby tvrdší, lehčího a střídmějšího střihu, ale každopádně výborné víno nad kterým jde přemýšlet i ho jen tak pít a které by bylo bezva ke kusu grilované ryby. Jak jsem tak večer dopíjel láhev doma, a šlo to fakt snadno, říkal jsem si, zda by mi ho takový Bruce Palling omlátil o hlavu…
Tenhle víno-gastro psavec nedávno uveřejnil zajímavý článek týkající se naturálních vín, který rychle obletěl kruhy nadšenců do těchto záležitostí a vysloužil si pár reakcí. V zápisku (či spíše brutální kritice), který je jako na potvoru doprovázen fotkami jedněch z top naturálních/nesířených/syrových vín, nevybíravě útočí na všechny ty „spíše nepovedené cidery“. Obzvláště naštvaný je na všechny restaurace, které ho „nutí“ pít ke špičkovému jídlu právě tyhle trendy hnusy (tj. vůbec by neměl jezdit do Kodaně, ostatně tamní Relæ jako jeden z příkladů magorů jmenuje), místo aby mu napárovali staré dobré Bordeaux, Burgundsko či Rhônu. Jistě víte, na které straně barikády (a je to trochu smutné, že vůbec takhle vyhrocené spory vznikají, vlastně úplně zbytečně) stojím, přesto doporučuji si Pallingův článek přečíst. Vždycky je dobré sledovat názory různých stran :o) Ale na Strohmeiera, Radikon a další ať mi nesahá!
