úterý 29. ledna 2013

Hutnější veltlín a parádní pečené brambory

angerer_veltliner_spiesKdyž mi jeden ze čtenářů Jižního svahu nabídl, že během výletu do Kremstalu, Kamptalu a Wachau rád nakoupí i něco pro mne, s díky jsem přijal. Čte mne dlouho a asi tuší, co by mne mohlo zaujmout. No nespletl jsem se! Doma mi skončil Minimal od Seppa Mosera (zmiňoval jsem se krátce v reportu z oranžád, kousek hodný větší než malé pozornosti, byť trochu odskok od jejich běžné produkce), celá degustační sada vinařství Geyerhof (zajímavý biodynamický producent, ještě mi jedna láhev zbývá, ale zatím dost dobrý… bude report) a také Grüner Veltliner SPIES 2011 vinařství Kurt Angerer (web). Tenhle vinař, je to rodinný podnik hospodařící na téměř třiceti hektarech, vyjadřuje vztah k terroiru už názvy vín, jeho veltlíny se jmenují podle specifického podloží kde réva roste, vypadá to že má dost rozmanité vinice :-) Jinak ruční práce, ve sklepě na oblast poměrně dost dřeva hlavně pro červená, u bílých mnohem častěji nerez. Spies je veltlín z žulového podloží, trochu mne u něj vyděsil alkohol 14 %, na tuhle odrůdu fakt vysoký. Ale nakonec děsil jen na vinětě :-)

Těžká burgundská láhev, tlustá kovová záklopka, nijak dlouhý ale velmi kvalitní celokorek… vypadá to, že s vínem mají plány pro nějaké to zrání, které jsem mu bohužel neposkytl. Slušná barva, nic vodnatého. Fajn vůně, ovocitá do žlutého ovoce, hrušek, a k tomu kouřová mineralita a decentní pepřovitost. Trochu sevřenější, mladistvá. Postupem času a s vyšší teplotou se ovoce zvýrazňuje, stylem mi evokovalo dobré daiginjo saké :-) Plné, důrazné v chuti, fajn kyselina, trochu přísnější projev, pevně semknuté tělo s výraznou minerální linkou, delší. Určitě chce zrát, ale dost fajn pohled na veltlín. Vysoký alkohol je tam znát hlavně v plnosti a jinak nějak neruší. Strukturované, zajímavé charakterní víno. Zaujalo!

pecene_brambory

No a aby ten zápisek nebyl úplná nuda, to víno zde myslím nikdo neprodává, tak jeden oblíbený recept. Mám rád pečené brambory (brambory v různých podobách obecně) a je jeden postup, který nikdy nezklame. Francouzská klasika s trochou Hestona Blumenthala, recept jednoduchý, jasný, blbuvzdorný a perfektně funkční. Vezmete zhruba kilo brambor (pro 4 osoby, ale mizí to rychle, lepší víc…) a nakrájíte je na menší kousky, zhruba velikost jedno sousto. Pokud je tenká slupka, stačí je jen pořádně omýt, tlustou určitě oškrabat. Ale i u tenké je lepší část sundat, můžete udělat střídavé pruhy. Brambory dejte do studené vody s trochou soli, fajnšmekři mohou přidat i slupky (v plátěném sáčku aby je pak šlo snadno vyndat, je v nich kupa chuti). Celé to přiveďte k varu a vařte pět minut. V mezičase si roztopte troubu na 210°C a dejte do ní plech s pečícím papírem, na kterém rozpustíte dvě polévkové lžíce tuku. Duch Francie přinese kachní sádlo, u nás zůstaneme se sádlem vepřovým, ale i rostlinný olej (klidně i olivový) je fajn. Já používám tuk z vepřové pečeně z přeštíka, je v něm hodně znát přismahlá cibulka a další zelenina a koření, dodává to další rozměr. Slijte brambory, vraťte na hrnec víko a pořádně s tím opakovaně silou zatřeste. Brambory ještě nejsou vařené, ale zvenku už jsou měkčí, cílem je pořádně narušit povrch, který pak krásně nasaje tuk. Omlácené brambory vhoďte na plech a pořádně omatlejte v tuku ze všech stran a také je osolte. Šup s nimi do trouby. Zůstanou tam 25 – 30 minut, v polovině pečení je dobré je otočit. Můžete k nim na pečení přihodit trochu rozmarýnu či stroužků česneku, ale není to vůbec nutné. Toť vše :-)

veprova_pecinka

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails