Nějak nestíhám psát tolik co bych si přál, hlavně reporty z degustací. Snad se to trochu zlepší. Dneska alespoň odhrnu poznámky k pár lahvím otevřeným v poslední době doma. Z biodynamického Weingut am Stein (web, vozí Der Weinschmecker) ve Würzburgu, psal jsem tu o jejich sylvánech a v září se alespoň proběhl ve vinicích a okolo jejich vinařství, to byl Riesling STETTEN trocken „Late Release“ 2022. Zatříděno jako VDP.Ortswein a původ hroznů v Stettener Stein na muschelkalku. Právě tahle vinice je jejich „domovskou“ a mají v ní nejvíce výsadeb, nakolik sídlo mají ve Würzburger Stein s výhledem na město. Tenhle ryzlink je čistá nerezovka, na trh šel až letos v létě a na jemných kalech si poležel o rok déle. Burgundská láhev, efektní šroubový uzávěr. Citronová žlutá, trochu matnější barva. Již lehce nazrávající ale stále dost čerstvá aromatika, fajn mix zralých malvic, lehké herbálnosti, kouřovosti a minerální linka. V chuti působí plněji než bych od pouhých 11.5 % alkoholu čekal, má to pěknou stavbu a slušnou délka, jde především do malvic s trochou peciček a opět s kouřovou linkou. Kyseliny hodně, ale je tam i podobně zbytkového cukru (+/- 8 oboje) a celek vlastně docela kulatější a uhlazenější. Trocken je to pro mne na hranici, za mne už pocitově najíždí do polosucha. Ale pije se to moc dobře a myslím bude mít úspěch :-)
Po delší době jsem pořídil pár trochu starších lahví od Domaine Courbet z Jury, psal jsem tu o nich několikrát a jednu dobu je docela pil. Než se dostanu ke „svátečním“ lahvím Château Chalon, otevřel jsem jedno z jejich Chardonnay připravených spíše „po Burgundsku“ v dolévaných sudech, s minimálním sířením a promícháváním kalů. Konkrétně Côtes du Jura Chardonnay „Les Rondos“ 2019. Jde o víno z jediné malé vinice vysazené v roce 1987, polohy uprostřed svahu na vápenci v kombinaci s jílem a slíny. Certifikované bio a biodynamika. Láhev klasická jurská, kovová záklopka a celokorek. Tmavší, nazlátlá barva. Výrazná aromatika, teplejší žluté ovoce, máslová a krémová, s decentní linkou lískových oříšků a minerality. Suché, plné, s pěknou kyselinou, krémové, trochou kouřové, delší. Efektní „cháčko na béčku“, moc dobře udělané. Můj vkus je lehce jinde, ale povedené víno.
Ve sklence mi opět skončilo víno od Bodegas Palacios Remondo, jejich extrémně úspěšná Finca La Montesa 2020. Už jsem tu psal o starším ročníku. Obec Alfaro v oblasti Rioja Oriental a víno opět dominantně Garnacha s trochou dalších odrůd z bio certifikovaných vinic, fermentace a macerace v nerezu a pak zhruba rok ve francouzských a menším dílem amerických sudech (necelá třetina nových a poté druhé až čtvrté použití). Viněta opět pokryta strašným množstvím různých nápisů :-) Víno barva nijak tmavá rubínová, odrůdu nezapře. Čerstvá ale tepleji sladce červeně ovocná aromatika, třešně, pěkně zapracované dřevo, jemná kořenitost, dotyk tymiánu a dalších zábavností. Při pohledu na něco mezi deštěm a sněžením venku docela lákavá. Suché, středně plné, s pěknou kyselinou a opět hlavně červenou ovocností, tříslo jemnější sladší uhlazenější, slušná délka a teplo v dochuti. Vyvážené, příjemně pitelné. Je to fajn víno, přístupné už teď a na zimu skvělé, ale bude v klidu zrát. Tenhle ročník hodnotí světová kritika 93-94, stejně jako ten loňský, mně přijde o něco lepší. Jak takhle vysokým bodům furt úplně nerozumím :-)
