středa 6. prosince 2017

Laissez-faire… osm let v sudu bez síření?

Christian-Tschida-Laissez-faire-2009-8-Jahre-FassgereiftLaissez-faire. Francouzský obrat ve významu „nechat konat“ či „ponechat věcem volný průběh“. Původně ve smyslu liberální ekonomiky, kdy nemá stát do jejího fungování co zasahovat, postupně často i v jiném kontextu a coby protipól autoritářského řízení, s jeho pravidly a jasným řádem. Christian Tschida je znám tím, že skutečně věcem ponechává dost volný průběh, ve vinicích i sklepě. A na leckterá vinařská dogmata hledí s pobavením. Pokud ale jde o kvalitu v lahvi a čisté potěšení, které jeho vína dokáží poskytnout, pak jsou jeho výsledky překvapivě skvělé (a kdo ví, kolik se toho nepovede a na trh nejde). Jeho Laissez-faire 2009 je směsí Scheurebe, Weissburgunder a Riesling, pětistovky sudy ve kterých pracuje i s celými hrozny, komplet bez síření, čiření a filtrace. To samo o sobě je docela výjimečné, jenže zde se navíc jedná o speciální variantu „8 Jahre Fassgereift“. Jednoduše řečeno jeden sud ponechal a nalahvoval až před dvěma měsíci! Většinu spolkne „naturální“ restaurační superstar Noma, ale pár lahví se dostalo i mimo kodaňské břehy a jedna doputovala, od ostravského dovozce Roberta Schwana (a je také v nabídce WineGeeka), dokonce ke mně do Prahy :-)

Vyšší těžší trochu zkosená láhev, kvalitní celokorek, zavoskované hrdlo. Opalizující výraznější žlutá barva. Překvapivě čerstvá, energická vůně, květinová linka, citrusy do mandarinky a citrusová svěžest, žluté ovoce, lehce pikantní, oxidativní projev velmi umírněný. Postupem času a se vzduchem paradoxně ona ovocnost ještě síla, mandarinka, mandarinková kůra a exotické ovoce posilovalo, k tomu lehce mýdlovo-muškátovo-květinové a dotyk kořenitosti. Komplexní, zajímavé a hodně dobré. V chuti suché, šťavnaté, decentně svíravé, mírně zemité, spousta kyseliny a čerstvosti a energie, fajn délka a pitelnost. Čisté, velmi pěkně postavené, seriózní a přitom hodně zábavné a dokonale pitelné víno. Ten celkový dojem byl spíše jako chutnání nějakého čerstvého vína, maximálně dva roky starého, přímo ze sudu v chladném sklepě, ani omylem bych netipoval něco bez síření a osm let zrání a z lahve. Nejen že bych to tak netipoval, ten projev byl k podobným parametrům až nepravděpodobný.

Vznesl jsem tedy dotaz. Víno se prý odpařovalo úplně minimálně, první 3 roky nedoléval vůbec nic, až poté každý rok trošku mladšího vína (jednotky litrů). Sud Tschida skoro neotvíral a téměř netestoval, prostě ještě více laissez-faire než „běžná“ varianta téhož. Inu zázraky se dějí. Každopádně krásné pití a ukázka toho, co vše je možné. Otázkou je, kteří vinaři mohou přijmout podobné riziko a být ochotni celou pětistovku vyklopit do kanálu, kdyby za ten rok bez dohledu úplně zvrhla… :-)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails