Asi to taky znáte. Po degustaci toho či onoho si říkáte, že si alespoň dáte od oblasti či odrůdy na chvilku pokoj, ale funguje to přesně opačně. Po včerejším článku o Leroy jsem dostal děsnou chuť na burgundský pinot. Na poledním menu v restauraci, kam vyrazil na oběd, bylo zákeřně boeuf bourguignon, což chuť jen prohloubilo. Takže večer jsem prostě musel nějakou tu burgundu vylovit. Sice to nebylo Leroy, ale alespoň víno z Auxey-Duresses, ke kterému mají velmi blízko :o) Člověk si musí umět nacházet podobné obezličky, že jo. Při otevírání lahve jsem si vzpomněl na podvečerní pěší výlet z Meursaultu do Auxey-Duresses, kdy pomalu padala tma, okolo kamenných domů skučel vítr a vzhled starých keřů okolo čím dál více připomínal skřety. Začali jsme s manželkou spřádat detektivní román, za jednou z kamenných zídek došlo k vraždě a jedinou stopou je zkrvavený střep červeného Saint-Romainu. Domů jsme se vraceli už za tmy, byť cestu nám pěkně ozařoval měsíc, po silnici i vinicemi, a byl to báječný zážitek. Ať chcete nebo ne, tohle vínu prostě pomůže. Ale myslím, že by obstálo i bez vzpomínek (a kdo chce, může si trasu částečně projít na Google Street View). Ve sklence skončilo červené Auxey-Duresses 2006 „Vieilles Vignes“ vinařství Alain Gras.
Vinařství Alain Gras je kvalitní rodinný producent, momentálně se 14ha vinic (vlastních a pronajatých). Primárně připravuje Saint-Romain, kde ostatně i sídlí, ale vlastní i polohy v Meursaultu a Auxey-Duresses. Ani jedna z nich není 1er Cru, vždy jen vesnické vinice, byť v některých případech hodně zajímavé. A to je i případ otevřeného červeného vína, kde staré keře znamená původní výsadby z roku 1904! Na viněty vinař psal Vieilles Vignes, dnes už z toho dělá Trés Vieilles Vignes. Na což myslím má plné právo :-) Dělá toho asi ročně asi dvacet sudů (6000 lahví), víno v nich leží zhruba rok a jen pětina sudů bývá nová. Za láhev tohohle vína chtěl Dominec zhruba sedm stovek, při červnovém výprodeji šlo ale koupit za půlku. A to se vyplatí! Teda pokud je víno dobré…
Klasická burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Poměrně temná barva, působí hustším dojmem. Výraznější aromatika, spíše sladčeji ovocitá, sušené a uzené švestky, dobře zakomponované dřevo a příjemná mineralita. Nic extra složitého, ale sympatické a bavilo. Suché, šťavnaté v chuti. Sice bez cukru, ale přesto působí sladce díky vyzrálé ovocitosti, dobrá délka, něco málo třísloviny a parádní pitelnost. Spíše takové moderněji měkčí, buclatější a uhlazenější, ale s nadprůměrně zajímavou strukturou chuti spíše na úrovní vín z premiérových vinic. Moc pěkný kousek, večer jsem si s ním opravdu užil.
