Už jsem to tu psal dříve. Vínomilci v naší vlasti mají jeden velký rest. Čím dál lépe se orientujeme v různých oblastech Francie či Itálie, lijeme do sebe Nový Zéland, Kalifornii a kdo ví co dalšího, ale málokdo vlastně tuší, jaká vína dělají naši nejbližší sousedé. Sám mám s víny ze Slovenska, s jejich normální produkcí, děsně málo zkušeností. Pravidelné ochutnávání vín ze Strekov 1075 nepočítám, to není typický producent :-) Z opačné strany je to (prý) o chlup lepší. Ale taky ne ideální, na blížícím se mezinárodním festivalu vín v Bratislavě zastupuje naši republiku jen Nové Vinařství a Château Lednice, což je trochu škoda (obzvláště když za Francii je tam třeba Zind Humbrecht nebo za Rakousko Knoll či Ebner-Ebenauer). Každopádně proč tohle píšu. Na sociálních sítích asi nejvýraznější slovenský vínomilec, vinař, enolog, učitel a vinný blogger, Peter Handzuš, mi bez dalšího komentáře poslal dvě slovenská vína. A co jako že já na ně… tak tady to má! :-)
Obě vína pocházela z JM Vinárstvo Doľany (web), tedy z Malých Karpat. Podnik má 120ha vlastních vinic (a pro základní kousky i hrozny nakupují), roční produkcí okolo milionu lahví, tedy už žádný drobeček. Hodně se zaměřuji na gastro segment a vína spíše suchá, technologii popisují jako mix moderní a klasické (pod čímž si lze představit mnohé). Pohled do jejich ceníku ukazuje, že slušné přívlastkové kousky prodávají okolo 6€, tedy žádné cenové extrémy. Jinak řada Gold Line podle všeho znamená vlastní vinice a ruční sběr hroznů.
Gold Line Veltlínské zelené 2009 Klasik byl v zelené bordó lahvi, plastová záklopka, plastový špunt. Lahvováno až letos. Velmi tmavá, zlatá barva. Na začátku hodně sevřená vůně, která neprozrazovala mnohé. Víno potřebovalo trochu vyšší teplotu a rozdýchat (v řádu desítek minut, lépe ale hodin). V chuti suché, čisté, vyvážené, lehce herbální a přirozeně působící. Postupně se víno rozvíjelo a začalo naznačovat delší kontakt se slupkami. Jak dlouhý si neodvažuji tipovat, ne dost na „oranžové víno“, ale charakter tohoto přístupu tam je. Bylinkovost, čajové výluhy a ostatně i trocha třísloviny v chuti, po několika minutách přetrvával v ústech dojem jako po doušku dobrého čaje. Fajn stavba, plnější, sympatické, dobře pitelné, poměrně seriózní. Zda bych tipoval veltlín nevím, spíš ne, ale bavilo hodně. A jestli stojí fakt jen šest euro, tak jde o dobrý nákup.
Gold Line Merlot 2011 „biele z modrého“ má stejnou ambaláž jako veltlín výše. Pěkná žlutá barva, lehce bubliny co poměrně rychle odvětrají. Očekávaný lehký náznak růžové barvy nenalézám :-) Víno poměrně aromatické, expresivní, první dojem směrem k sauvignonu, rybíz a rybízové listí. K tomu drobné červené plody, linka lesních jahod (takovým tím stylem, který udělá kapka Charvátu). Baví mne to. Čisté, mladičké a svěží v chuti, jasných pár gramů zbytkového cukru ale sympatická vyvažující kyselina, dobře postavené, slušně dlouhé, výtečně pitelné. Zajímavý mentolový tón. Aromatické a řekněme poněkud „líbivější“ víno, ale rozhodně ne nudné, pěkně udělané, nepůsobí nějak falešně. A navíc bílý Merlot, což je docela vtipné.
Po detailech k jednotlivým vínům jsem nepátral a i u vinařství mrknul jen na základní info co uvádějí na webu, prostě si k dodaným vzorkům napsal své pocity. Dost mne bude zajímat, jak moc jsem s popisem mimo :-) Musím říct, že mne to bavilo. Vlastně jsem se na ta vína soustředil o kus víc, než u mne bylo v posledních týdnech zvykem. Hledal v nich nějakou zákeřnost. Snažil se odhalit, proč Peter vybral zrovna tahle dvě. Zase jednou mi to připomnělo, proč mne víno vlastně tak strašně baví :-)
