úterý 2. srpna 2011

Mimo apelace aneb Edizione Cinque Autoctoni

Edizione_Cinque_AutoctoniUž jsem tu kdysi psal, že zatímco u nás se teprve oprošťujeme od značení vín podle cukernatosti hroznů a pomalu přecházíme (systémem podle mne ne moc ideálním, jedno z nových VOC se teď, a kdo ví jaký copywriter za to může, prezentuje „nejlepšími červenými víny ve střední Evropě“, viz reakce Richarda Stávka) na různorodé a něčím specifické apelace, tak v tradičních vinařských zemích je zase kupě vinařů tenhle systém dost úzký a jejich top vína často vznikají mimo něj. Sice na vinicích v některé z apelací zařazených, ale připravena takovým způsobem, že se prostě nevejdou do pravidel. Nikdy se nezavděčíte všem :o) Asi nejznámějším představitelem jsou v Itálii tzv. „supertoskánci“, nedávno jsem ale narazil na jeden zajímavý kousek z oblasti Abruzzo. Tedy vlastně… ona je to i Puglia…

Edizione Cinque Autoctoni podniku Farnese Vini (web) je už papírově dost zajímavé víno. Je postaveno na pěti tradičních italských odrůdách, primárně to jsou Montepulciano, Sangiovese a Primitivo (dle ročníků, přibližně po třetinách) doplněné o Negroamaro a Malvasia Nera. Pocházejí z vinic (vinařstvím kontrolovaných ale nevlastněných) u obcí Colonnella, Ortona (oboje Abruzzo), Sava a San Marzano (to už je Puglia). Už proto se jedná o pouhé stolní víno, které mimo jiné nesmí mít uveden ročník. Vinař to řeší tak, že Edizione má na přední vinětě vždy pořadové číslo, v tomhle případě šlo už o desítku a tedy ročník 2008 (což je ale poměrně jasně uvedeno i jako šarže na zadní vinětě). Viněty jsou nalepeny na lahvi brutálně těžké, nosorožce i s prázdnou umlátíte. Zatím je to tedy dostatečně italské, jde o jejich specifické odrůdy i oblasti původu, ale pak se to začne trochu zvrhávat. Na víně spolupracuje enolog italský s francouzským a nápoj zraje kompletně v nových sudech, přes polovinu je amerických a ostatní francouzské. Lahvováno bez filtrace.

Edizione_Cinque_Autoctoni_1
Odrůdově to „Cinque Autoctoni“ možná jsou, ale jinak je styl vína supermoderní, novosvětský a myslím na správné místo naslepo prakticky nezařaditelný. Barva hodně temná, téměř neprůhledná. Aromatika velmi výrazná, lesně ovocná, ostružinová, tmavá, trochu kořenitá, výrazný vliv dost vypálených sudů, kouř a tabák, višně, sladce ovocný dojem, čokoláda. Je tam toho kupa, nabušené jedna vrstva na druhou, servírováno ne v elegantních bílých rukavičkách, ale zasypává vás to s razancí bagru. V chuti plné, silné, efektně postavené s poměrně výrazným ale sladkým a měkkým tříslem, kulaté, s linkou čokolády a s dlouhým sladce ovocným dozníváním. Víno-extrovert, ale ne vyložená líbivka, byť sklony k tomu má. Už teď takhle mladé se do moc dobře pije a určitě bude zrát. Tenhle styl vín příliš nevyhledávám a pokud už tak po něm sahám někde v Chile, ale když sedíte takhle uprostřed léta v restauraci a celý den prší, občas na něco podobného chuť přijde :o)

porto_interier
ristorante_portoCož mi připomíná tu restauraci… víno jsem pil v Ristorante Porto, na středomořskou kuchyni specializovaném podniku skrytém v jedné z ulic Karlína. V sobotu tam bylo poměrně dost klidně (= téměř prázdno), v týdnu to prý funguje o hodně lépe. Což možná zajistilo, že měl číšník dost času se nám věnovat, o víně popovídat a tak. Prostředí posuďte z fotek na webu, osobně jsem se tam cítil dobře. Čemuž pomohla i poměrně vysoká úroveň jídel z rozumně široké nabídky, v podstatě se vším jsem byl spokojen – hodně dobré carpaccio z mořského ďasa (čerstvá voňavá ryba), krémová hříbková polévka (hustá, hutná, bohatá), těstoviny s hříbky a trochou lanýžů (omáčka vyloženě úžasná, těstoviny samotné poměrně běžné), grilovaná chobotnice se salátem (dobře ochucená a nežvýkavá) i plátky telecího v omáčce z dezertního vína Marsala (nevysušené, opravdu chutné). Dokonce i čokoládové soufflé bylo uprostřed tekuté :o) Když si srovnám ceny a kvalitu, tak u mne Porto vítězí nad takovými těmi profláklými destinacemi z centra typu Kogo (kde se mne navíc naposledy čísník ani neobtěžoval zeptat, jestli k masu třeba nechci nějakou přílohu, a přinesl ho bez ní). A když připočítám, že nabídka vín sice není nějak super široká a unikátní (postavená především na sortimentum dovozců Lesa a Kupmeto), ale marže se tam pohybuje, na Prahu zázračně, někde okolo dvojnásobku běžné maloobchodní ceny, tak je mi to vůbec sympatické.

carpacciograppagrilovana_chobotnicehoubovy_kremmarsala_teleci_platkytestoviny_hribky_lanyze


prosecco_santa_margheritaJo krom té červené obludy jsme pokořili ještě Prosecco Superiore Brut Valdobbiadene D.O.C.G vinařství Santa Margherita (web), což naší dobré náladě mohlo značně přispět :-) Pomalé pěkné perlení středně velkých bublin, hodně bledá barva. Svěží, příjemná květinová vůně a s linkou bílého ovoce a zeleného jablka. V chuti krásně suché, čisté, osvěžující, výrazné a velmi pěkně postavené. I přes nízký (11.5%) alkohol působí plnějším a serióznějším dojmem než běžná prosecca, je to delší a skvěle pitelé. Parádní aperitivní a letní záležitost i kousek na pití k jídlu v počasí a ročním období libovolném. Při ceně něco přes dvě stovky nejspíš zkusím něco naskladnit domů.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails