Minulý týden se nám konečně podařilo spáchat přechutnávku červených vín z Burgenlandu, na kterou se už dlouho chystal vinný nadšenec Marek Dušek (který i dovezl všechna vína přímo z jednotlivých vinařství) a já poskytl domácí prostory. Chutnala se vína spíše vyšší kategorie, navíc od vinařů, kteří typicky pracují přírodnějším způsobem (bio přístup na vinicích, spontánní fermentace ve sklepě atd.), takže v biodynamice tzv. květový den byl na ochutnávku vyloženě ideálním :-) Nevím, zda za to mohl právě on, ale všechna vína mi přišla opravdu aromatická, výrazná, silná… dopíjena o dva dny později (vždy tak poslední deci, navíc v lahvi jen zašpuntované a s neodsátým vzduchem) často působila o něco méně nabušeným ale přirozenějším dojmem. Každopádně většina byla opravdu dobrá, což ostatně prozradí degustační poznámky, ale až tak, že vyvolala několik otázek…
Tou první je, že deset pořádných plných červených na ochutnávce jeden večer je snad až zbytečně moc. Dobrého pomálu, říká se. Navíc mám (a asi nejenom já) snahu až příliš srovnávat a řadit do nějakého žebříčku, hledat a na místě řešit, proč je tahle frankovka lepší než ta druhá, jestli třeba nemá moc/málo kyselin, vybírat která je lepší. Přitom kterékoliv z těch vín bych si, být otevřeno samostatně na zpříjemnění večera ve dvou, užil opravdu hodně a žádný z důvodů pro kritiku, jež padnul na při degustaci, v něm nejspíš neviděl. Místo, aby člověk řekl „tohle víno je lehčí a hodí se k tomuhle, tohle plnější a je ideální pro tamto“, má tendenci říkat „A je lepší než B, protože…“. Asi je to všemi těmi Top 10, Miss World a jinými anketami, co se na nás valí :-)
Druhý problém bych nazval „víno před odrůdou“. Nejedno z prezentovaných vín bylo opravdu skvělé, jen tak nějak nenaplňovalo můj pohled na to, jak by ta konkrétní odrůda měla vypadat. Když budu parafrázovat jeden klasický český večerníček, tak „ta frankovka je málo kyselá a pinot málo pinotový“. Škatulky. Zbytečné? Asi ano. Pinot, vypěstovaný v Burgenlandu, spontánně kvašený, nefiltrovaný, zpracovaný v klasických burgundských sudech enologem z Bordeaux… ale ten výsledek je prostě pocitově blíž právě Bordeaux, byť třebas špičkovému. Co s tím? Jakou váhu v hodnocení má odrůdovost, respektive pocit jednotlivce, co pro něj určitou odrůdu charakterizuje a nemělo by chybět? Přichází jaro, téma k zamyšlení při prvních piknicích v parku a grilováních na zahradě :-)
Pro dnešek vynechám detaily o jednotlivých vinařstvích, protože se jim budu nejspíš věnovat ještě v budoucnu, alespoň ale uvedu přehled jejich webových stránek a detailů na webu Austrian Wine (mimochodem obsahem skvěle zpracovaná záležitost).
Pöckl – Webové stránky | profil na Austrian Wine
Ernst Triebaumer – Webové stránky | profil na Austrian Wine
Schloss Halbturn – Webové stránky | profil na Austrian Wine
Claus Preisinger – Webové stránky | profil na Austrian Wine
Feiler-Artinger – Webové stránky | profil na Austrian Wine
Pöckl – St. Laurent Classique 2007
Tmavá barva. Hodně temně ovocité i ve vůni, znatelně znát vliv dřeva (takový ten styl více vypáleného), suché, čisté, delší, pěkné kyseliny, i přes alkohol jen 12% působí plnějším dojmem, seriózní, dobře pitelné. Pěkná ukázka, co může vzniknout ze svatovavřineckého. Jen při označení „classique“ bych čekal poněkud přímočařeji ovocný projev, tohle z kategorie dost vybočuje :-)
Ernst Triebaumer – Pinot Noir 2007
Tmavší rubínová barva. Ve vůni peckovinové ovoce, třešně až směrem do griotky, sladší likérové. Suché, čisté, středně plné, živě ovocité, hodně třísla a delší dozvuk jako při cucání třešňové pecky, mladé a hodně slibné. Po dvou dnech výrazně směrem přezrálé třešně, sladce ovocité, vyvážené, plnější, moc pěkné.
Schloss Halbturn – Pinot Noir 2007
Temná barva. Velmi výrazná vůně, tmavě ovocitá, k tomu kávovina ze sudu, plné, hutné, takový styl leckterých moderní bordeaux. Suché, plné, hutné, teplejší dojem i díky vysokému alkoholu, skvělá stavba, sladší ovocitost, kávové a velmi dlouhé doznívání. Moderní, koncentrované, bohaté, špičkové. Pro mne tomu chybí pinotová elegance (na slepo bych fakt tipoval Bordeaux nebo nějakou snahu o něj z Nového světa), ale jako víno samo o sobě je to špička. Bohužel v lahvi nezbyla ani kapka, takže jsem nemohl ověřit, jak by vypadal zbytek po dvou dnech.
Claus Preisinger – Heideboden 2008 (primárně Zweigelt)
Tmavě rubínová barva s fialovým odleskem. Zemitější vůně, živočišné tóny, kvasící ovoce. Suché, spíše lehčí až středně plné, živé, čerstvě ovocité, fajn délka a kyseliny. Za dva dny spíše přímé, nekomplikované, sladce ovocité doplněné výraznější kyselinou, příjemné červené „na pití“ co nenudí a baví. Degustace asi měla začínat spíše tímto než vavřincem od Pöckla :-)
Ernst Triebaumer – Blaufränkisch Oberer Wald 2008
Tmavá barva. Sladší ovocitá vůně, efektní a bohatá, ležení ve dřevě, komplexní, mladé a na cestě. V chuti suché, čisté, perfektní stavba, dobrá kyselina, délka. Mladé velké červené teprve získávající na kráse. Za dva dny aromatika mnohem více „frankovkovitá“ jak ji znám, kořenitost, pryskyřice, v chuti o dost znatelnější kyselina a celkově tvrdší projev, skvělý kousek.
Ernst Triebaumer – Blaufränkisch Ried Marienthal 2007
Velmi temné až neprůhledné. Sladce ovocitá komplexní vůně, švestky, třešně, dost znát dřevo až směrem do takového „tyčinka margotka“ (čokoláda, kokos) projevu amerických sudů. Plné a výrazné v chuti, dokonale postavené, efektní kombinace ovoce, kyseliny, tříslovin a alkoholu, díky které tohle bude nádherně zrát ještě roky. Po dvou dnech stále trochu margotka, vánoční koření, suché, mnohem znatelnější kyseliny a celkově tvrdší projev, nádherná stavba a délka. A pak ať si někdo říká, že frankovku nepije, protože je to nudné kyselé červené :-) Tohle je ukázka velikosti, které tahle odrůda může dosáhnout. Jen vinař už si toho taky všiml, takže i přímo od něj vás přijde na víc než 40€…
Feiler-Artinger – Solitaire 2007 (Blaufränkisch)
Temná barva. Výrazné ve vůni, ale velmi mladé, sevřené, kořenité. Suché, krásně postavené, plnější, pěkná kyselina, délka, tmavé ovoce, dřevo, délka. Dost věcí v náznacích, sevřené a teprve na cestě, ale zajímavé. Po dvou dnech výrazně tvrdší, přísné. Nechal bych tomu čas.
Pöckl – Rosso e Nero 2007
Odrůdově 50% Zweigelt, 20% Frankovka, 20% Merlot, 10% Cabernet Sauvignon. Hodně tmavé. Jasně rozeznatelný styl dřeva stejný jako u úvodního vavřince. Výrazné, tmavě ovocité, kořenitost, hodně nadubované ale víno si s tím ví rady, efektní a lákající k napití. Suché, bezva kyseliny, skvělá stavba a délka. Temně ovocité, šťavnaté, krvavý steak. Nechal bych ležet, za pár let to získá na eleganci, ale již nyní je to úžasné plné moderní červené. Bohužel ani tohoto nezbylo na ochutnávku za dva dny.
Feiler-Artinger - Cuvée 1013 (Cabernet Sauvignon, Merlot) 2007
Mladičné, sevřené, hutné, chladně nepřístupné, strohé. Je tam všechno co má být – kyseliny, třísloviny, ovoce a tak, časem se nejspíš výrazně zlepší, ale v současné podobě vyloženě odmítalo snahy o zkoumání. Po dvou dnech se sice trochu zvýraznila ovocitost a víno bylo přístupnější, ale stále spíše ukazovalo potenciál než že by nějak lákalo k popíjení.
Ernst Triebaumer – Cabernet Sauvignon+Merlot 2007
Temná barva. Efektní, mladá vůně s prvními známkami zrání, tmavě ovocitá, přístupná. Suché, pěkně postavené, kyseliny, třísloviny, délka, šťavnaté ovoce, dobře nekomplikovaně pitelné. Po dvou dnech na vzduchu znatelně nazrálejší projev, efektní, tmavé ovoce, živočišnost, plné a dlouhé, perfektně vyvážené, dobře pitelné a snadno uchopitelné, ale přitom komplexní a lákající ke zkoumání. Tady se vzduch projevil asi nejvíce.
Kovové (často velmi silné) záklopky, velmi kvalitní dlouhé korky. Tahle vína jsou určena k ležení. Překvapivě jedno z nich, závěrečná cabernetová směska od Triebaumera, bylo pod skleněným vino-lokem. Budoucnost? :-)
