pondělí 7. ledna 2008

Château Talbot 2000

V rámci svátků na konci roku padla láhev 4e Grand Cru Classé ze Saint-Julienu, konkrétně Château Talbot výborného ročníku 2000. Jaké bylo? Vyplatí se, alespoň občas, investice do podobného vína? Není lepší pořídit si karton slušných „obyčejných“ vín, než něco takového?

Výhodou rozrůstajícího-se blogu je, že mohu stále častěji odkázat na starší článek s relevantními informacemi a věnovat se psaní něčeho jiného. V případě Château Talbot jsem se o vinařství docela rozepsal v souvislosti s jejich druhým vínem a pokud vás zajímá, jaké odrůdy používají, co s víny dělají ve sklepě a především mnoho informací z historie vinařství, pak je najdete v článku „Drastická selekce aneb sázka na Bordeaux 2007“.

Château Talbot 2000 má pro oblast a typ vína naprosto klasickou ambaláž, tedy zelenou bordó láhev s kvalitní kovovou záklopkou a plným pěticentimetrovým korkem. Viněta je jen vpředu a obsahuje pouze zákonem povinné údaje, nějakou kontraetiketu s údaji o párování s pokrmy či dokonce popisem vůni a chutí málokdo čeká a nikdo nedostane. Víno by měl tedy kupovat „poučený“ zákazník, v restauraci pak doporučit sommelier, který jej měl možnost ochutnat a nabídne ke konkrétnímu pokrmu… toliko něco z mé říše snů :o) Hodnocení barvy je rychlé a jednoduché – je vysoká, ale ne nepřirozeně, již viditelně nazrávající, s rubínovými odlesky a velmi pěkná. Což je vůbec zajímavé, jak nějaká barva působí příjemně a jiná ne – kdo ví, kolik procent „názoru“ hraje podvědomé ovlivnění cenou a očekávanou kvalitou vína.

Kde velká vína excelují je vůně – zde jest výrazná, opojná, ovocitá ale již nazrálá, komplexní. Sofistikovaný klasický klaret v plné své kráse, ale přitom zároveň docela přístupný a nijak zásadně komplikovaný. Vymícháváním a změnou teplot se objevují kořenité tóny s povidly, likérové (vánoční vanilkovo-vaječný, kupříkladu) barikové tóny, lehce živočišné tóny, mírně sklepní zatuchlost, lesní plody a kupa dalších věcí. Ale vůně tak nějak neláká k té „rozborce“ a analýze jednotlivých složek. Běžné přivonění úplně stačí, aby člověk slastně přivřel oči a kochal se tou nádherou. A když se napijete? Dostane se vám plného, perfektně suchého, harmonického a vyváženého vína, s krásně dlouhou dochutí, znatelným ale sametovým tříslem co neruší, ovocitostí v již elegantně nazrálé podobě. Krásné i jen tak, bez spárování s jídlem.

James Suckling z Wine Spectatoru byl nadšen z vůně malin, indického koření, drcených květů a ovocných bobulí. Popisuje plné tělo, hedvábné tříslo, vyzrálé ovoce a délku vína. Víno je pro něj velmi krásné a považuje jej za nejlepší Talbot za hodně dlouhou dobu. Ideální prý bude víno pít po roce 2010. Skóre 93/100.

Robert Parker byl překvapen brzkou přístupností vína a jeho otevřeností. Tvrdí, že sice nejde o nějakou zásadní bombu, přesto je nadšen bohatostí a vrstevnatostí vína, sladkým tříslem a vydatnou porcí kouře s černým rybízem, lékořice, bylinek, zemitosti a kůže. Komplexní aromatikou prý kloubí dohromady sílu s elegancí. Tříslo naznačuje, že víno by chtělo určitě 2–3 roky ještě uložit, ale pití již v době hodnocení, které proběhlo v lednu 2003, vůbec nepůsobí jako vraždění neviňátka. Doporučuje vypít v letech 2006 – 2020. Skóre 90/100, tedy pro něj nejlepší Talbot od roku 1986 (byť některé ročníky po 2000 ohodnotil ještě lépe).

A odpovědi na otázky v úvodu? Ano, jednou za čas se investice (tedy ve smyslu vydání peněz za možnost si jej užít, nebavíme se o investování na reálný zisk) do velkého vína vyplatí. Pokud pod význam „vyplatí“ zahrnete svým způsobem kulturní událost, silný zážitek, něco jako když zaplatíte spoustu peněz za výborné divadlo či koncert populární kapely, kde také předem netušíte, jak to vlastně dopadne a bude vám sedět. A zda není lepší pořídit si karton slušných „obyčejných“ vín místo jednoho výjimečného? Zde si každý musí zodpovědět sám. U mnohých jiných vín bych neváhal ani minut a napsal, že investice se vyplatila. Jenže tahle milá láhev, kterou jsem naštěstí dostal loni jako vánoční dárek od zaměstnavatele, stála zhruba tři tisíce. Za stejné peníze mám určitě nejméně šest lahví druhého vína stejného vinařství, taktéž skvělého, a v tomto konkrétním případě bych preferoval kvantitu. Ovšem v kampani En Primeur toto víno před lety stálo drasticky pod tisíc korun, ostatně i dnes stojí v ročníku 2006 necelou tisícovku s DPH. A to jsou spíše dvě lahve druhého vína než šest… takže rozhodování je mnohem složitější. Ještě že nejsem nějaký „kontroverzní podnikatel“ s neomezenými prostředky, to bych byl o podobná zábavná rozhodování ochuzen :o)

Mimochodem víno padlo ve společnosti kusu báječného jeleního plecka, ale o tom si povíme třeba zase zítra. A na fotce je vidět i korek vína podávaného k předkrmu, ale to ještě taktéž čeká na svou blogovou příležitost :o)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails