 Přiznám se, že vína Jiřího Horta se v mé domácnosti moc nevyskytují, celou  láhev jsem v poslední době vypil snad jen jednu a to byl ještě dárek či  nějaký zvláštní impulzivní nákup. Spíš občas něco ochutnám na degustaci, sem  tam po návštěvách a zkusil jsem, po obecném mediálním nadšení, jeho růžovky.  Ale  tak nějak jsem měl jeho vína zařazena spíše jako „moderní slušené  řemeslo vyhovující obecnému vkusu s povedeným marketingem“ (které podpořila třeba odpověď na e-mail  ohledně Pinotu Noir v ČR, ve které se mimo jiné psalo „při výrobě je  důležité použít taniny do kvasu, získá se tak plnější a nasládlejší charakter  vína“) a míjel je. Vinaři i jejich vína se ale mění, v rozhovoru pro  Decanter mluvil i o „přirozenosti“, „souladu s přírodou“ a v krátkých  frázích o důležitosti polohy, i proto jsem po delším váhání vyrazil na  degustaci do vinného sklepa  Lustermannský, kde sám pan Hort prezentoval průřez jeho současnou tvorbou a  seznámil nás se svojí filozofií. Nakoupím něco domu? Třeba v režimu „en  primeur“?
Přiznám se, že vína Jiřího Horta se v mé domácnosti moc nevyskytují, celou  láhev jsem v poslední době vypil snad jen jednu a to byl ještě dárek či  nějaký zvláštní impulzivní nákup. Spíš občas něco ochutnám na degustaci, sem  tam po návštěvách a zkusil jsem, po obecném mediálním nadšení, jeho růžovky.  Ale  tak nějak jsem měl jeho vína zařazena spíše jako „moderní slušené  řemeslo vyhovující obecnému vkusu s povedeným marketingem“ (které podpořila třeba odpověď na e-mail  ohledně Pinotu Noir v ČR, ve které se mimo jiné psalo „při výrobě je  důležité použít taniny do kvasu, získá se tak plnější a nasládlejší charakter  vína“) a míjel je. Vinaři i jejich vína se ale mění, v rozhovoru pro  Decanter mluvil i o „přirozenosti“, „souladu s přírodou“ a v krátkých  frázích o důležitosti polohy, i proto jsem po delším váhání vyrazil na  degustaci do vinného sklepa  Lustermannský, kde sám pan Hort prezentoval průřez jeho současnou tvorbou a  seznámil nás se svojí filozofií. Nakoupím něco domu? Třeba v režimu „en  primeur“?
Asi tušíte, jaká bývá odpověď na tyhle řečnické otázky. Ne,  nekoupím ani láhev, klidně zase někde ochutnám, ale vína pro mne to prostě nejsou.  Ale zároveň tu dneska nebudu dštít síru a nadávat na to, že vína jsou taková,  jaká jsou. Jiří Hort prezentoval, spíše než vína z nějakých jasně  definovaných poloh, produkt vyrobený pro určitý vkus, pro co nejširší množství  konzumentů vína. Naprosto se netajil tím, že právě taková vína jsou jeho cílem.  Že předem položí budoucím odběratelům dotaz „jak chcete aby nová část našeho  sortimentu, Pinot Gris, vypadala?“ a následně i doplní, že víno je sice už  prakticky hotové (na degustaci se chutnalo), ale stále jsou ještě možné některé  zásahy a úpravy. Je to přístup naprosto legitimní, pokud se vinařství takto  prezentuje, nehraje si na nějaké „bio“ a dá zákazníkovi jasně najevo, jak to  s jeho víny vlastně je. To považuji za férové jednání. 
 Navíc měl Jiří Hort schopnost nadchnout dav velmi vtipnými  průpovídkami a i ty technologie prezentoval tak, že ač sám nejsem příznivce  podobného kouzlení ve sklepě, bavil jsem se. Když zaníceně popisuje, jak do  půlky moštu šla kvasinka z Itálie, temperamentní a rychlá jedoucí na  primární výraznou aromatiku, a do půlky druhé zase kvasinka z Německa,  která postupovala pomale a jistěji a šla „na koncovku“, a pak to vše smíchá a  super víno je tady, prostě podlehnete :o) Pro mne ta degustace byla vlastně  docela zajímavá show, o všech vínech mám sice poznámky, ale sem je přepisovat  nebudu (v případě zájmu klidně něco doplním, ale přijde mi to zbytečné).  Většina byla slušně udělaná a bez problémů pitelná, něco mi přišlo nedotažené  (kupříkladu v jeho současném elitním Chardonnay 2007 Sur Lie na bariku je  dominance sudu velmi přehnaná a navíc byla kyselina odbouraná až „do ztracena“),  ale obecně jsou to líbivé věci zapadající do obecného vkusu a nebudou nejspíš mít  problém najít si zákazníka.
Navíc měl Jiří Hort schopnost nadchnout dav velmi vtipnými  průpovídkami a i ty technologie prezentoval tak, že ač sám nejsem příznivce  podobného kouzlení ve sklepě, bavil jsem se. Když zaníceně popisuje, jak do  půlky moštu šla kvasinka z Itálie, temperamentní a rychlá jedoucí na  primární výraznou aromatiku, a do půlky druhé zase kvasinka z Německa,  která postupovala pomale a jistěji a šla „na koncovku“, a pak to vše smíchá a  super víno je tady, prostě podlehnete :o) Pro mne ta degustace byla vlastně  docela zajímavá show, o všech vínech mám sice poznámky, ale sem je přepisovat  nebudu (v případě zájmu klidně něco doplním, ale přijde mi to zbytečné).  Většina byla slušně udělaná a bez problémů pitelná, něco mi přišlo nedotažené  (kupříkladu v jeho současném elitním Chardonnay 2007 Sur Lie na bariku je  dominance sudu velmi přehnaná a navíc byla kyselina odbouraná až „do ztracena“),  ale obecně jsou to líbivé věci zapadající do obecného vkusu a nebudou nejspíš mít  problém najít si zákazníka. 
 Vadilo mi vlastně jen pár drobností. Jiří Hort sice mluví o  tom, že hrozny na jednotlivé odrůdy pocházejí z těch poloh (oblastí)  vhodných právě pro ně, že nakupuje od velmi kvalitních pěstitelů (například pan  Peřina a hrozny v „bio“ kvalitě) a v případě zájmu se dozvíte i konkrétní  viniční trať, ale už nedoplní, že bio hrozen z trati U Křížku  v Drnholci je vzhledem k použitým technologií pravděpodobně posunut  tak, že uvádět jej prakticky nemá smyslu (možná  pro srovnání s jiným vínem z této polohy, ale s kvasinkami kdo  ví odkud připravenými pro určitý styl fermentace či přímo úpravu aromatu a  třeba dosypání taninů opět získaných kdo ví kde je fakt jedno, jestli je to U  Křížku nebo Sluneční vrch). A pak také jen tak lehce promluvil i o bio  zpracování ve sklepě, které v podstatě zjednodušil na minimální používání  síry a postavil na úroveň něčeho, co nezajistí pro zákazníka dostatečně  bezpečný nákup (ve smyslu toho, aby obsah lahve vypadal přesně tak, jak vinař  chtěl). Jinak řečeno, ač to přímo a nahlas veřejně nepadlo, filtrace (třebas i  sterilní) je holt lepší :o)
Vadilo mi vlastně jen pár drobností. Jiří Hort sice mluví o  tom, že hrozny na jednotlivé odrůdy pocházejí z těch poloh (oblastí)  vhodných právě pro ně, že nakupuje od velmi kvalitních pěstitelů (například pan  Peřina a hrozny v „bio“ kvalitě) a v případě zájmu se dozvíte i konkrétní  viniční trať, ale už nedoplní, že bio hrozen z trati U Křížku  v Drnholci je vzhledem k použitým technologií pravděpodobně posunut  tak, že uvádět jej prakticky nemá smyslu (možná  pro srovnání s jiným vínem z této polohy, ale s kvasinkami kdo  ví odkud připravenými pro určitý styl fermentace či přímo úpravu aromatu a  třeba dosypání taninů opět získaných kdo ví kde je fakt jedno, jestli je to U  Křížku nebo Sluneční vrch). A pak také jen tak lehce promluvil i o bio  zpracování ve sklepě, které v podstatě zjednodušil na minimální používání  síry a postavil na úroveň něčeho, co nezajistí pro zákazníka dostatečně  bezpečný nákup (ve smyslu toho, aby obsah lahve vypadal přesně tak, jak vinař  chtěl). Jinak řečeno, ač to přímo a nahlas veřejně nepadlo, filtrace (třebas i  sterilní) je holt lepší :o)
 Na závěr jsem neodolal a položil otázkou, kde jsou jeho  hranice v „přirozenosti“ a „souladu s přírodou“, ze začátku byla odpověď  trochu vyhýbavá (šla směrem co je vlastně tradiční, k sur lie, barikovým  sudům atp.), ale nakonec jsem ji alespoň přibližně získal. Hortovou hranicí  jsou přípravky, které nejsou „přírodní“ ale uměle chemicky vytvořené, v  čemkoliv jiném problém nevidí. Takže kvasinky a taniny v pohodě, arabská  guma je prý moc užitečná a ač na hraně taktéž ještě není problém. Různé  speciální enzymy už prý ne, stejně jako doslazování řepným cukrem. Tak vlastně  stále nevím, na dodefinování „přírodního“ a „umělého“ budu muset ještě  zapracovat :o) Jiří Hort ale dokáže nadchnout, připravuje spoustu aktivit  především k růžovým vínům a celkově se v propagaci vína jako takového  velmi angažuje, což oceňuji. Pokud díky němu jen pár lidí začne víno pít více a  trochu o něm přemýšlet, tak jedině dobře. Protože oni nakonec zkusí i nějaká  další vinařství :o)
Na závěr jsem neodolal a položil otázkou, kde jsou jeho  hranice v „přirozenosti“ a „souladu s přírodou“, ze začátku byla odpověď  trochu vyhýbavá (šla směrem co je vlastně tradiční, k sur lie, barikovým  sudům atp.), ale nakonec jsem ji alespoň přibližně získal. Hortovou hranicí  jsou přípravky, které nejsou „přírodní“ ale uměle chemicky vytvořené, v  čemkoliv jiném problém nevidí. Takže kvasinky a taniny v pohodě, arabská  guma je prý moc užitečná a ač na hraně taktéž ještě není problém. Různé  speciální enzymy už prý ne, stejně jako doslazování řepným cukrem. Tak vlastně  stále nevím, na dodefinování „přírodního“ a „umělého“ budu muset ještě  zapracovat :o) Jiří Hort ale dokáže nadchnout, připravuje spoustu aktivit  především k růžovým vínům a celkově se v propagaci vína jako takového  velmi angažuje, což oceňuji. Pokud díky němu jen pár lidí začne víno pít více a  trochu o něm přemýšlet, tak jedině dobře. Protože oni nakonec zkusí i nějaká  další vinařství :o)
Oceňuji i to, že si pan Hort za stylem, kterým vína  produkuje, stojí. Leckterá vinařství s podobným stylem výsledného produktu  vám budou na degustaci stále dokola mluvit o tradici, rukopisu vinaře, terroir  a kdo ví o čem dalším a nebude to upřímné, jen marketingové žvásty. Vinařství  Hort má marketing postaveno mimo jiné na tom, že dokáže své technologie,  cizozemské kvasinky a experimenty dobře podat. Jejich vína kupovat domů ani  doporučovat dalším nebudu, vzhledem ke koncovým cenám (na degustaci byl průměr  ceny jedné lahve přes 250,- Kč, při minimálním odběru 48 lahví pak bylo možno  některé nenalahvované nulaosmičky zakoupit v režimu „en primeur“ levněji,  ale upřímně při tomhle počtu bych to u každého slušného vinaře tak či onak viděl  nějakou objemovou slevu, ať už v předobjednávce či až přijde víno na trh,  takže en primeur sleva bych tomu neříkal) vždy bez problémů najdou kousky,  které mi nejen budou chutnat mnohem víc, lépe se strefí do mého vkusu, ale  zároveň budou připraveny postupy, které mi přijdou mnohem správnější. A budou  to vína jak z ČR, tak ze zahraničí.
Po ochutnávce jsme ještě poseděli v přilehlém  vinném baru s několika „vínopsavci“ nad lahvemi „konkurentů“, bavil mne  Pinot Blanc 2007 od Iliase a potěšil mladičký muškát z Krásné Hory.  Probíralo se všechno možné a pro svět vína určitě naprosto zásadní :o) Ale o tom třeba  zase někdy příště…
čtvrtek 18. prosince 2008
Italové a Němci v růžovkách Jiří Horta
Komentáře používají Disqus
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
 


 
