Sem tam mne nějaké víno nečekaně hodně dostane. Pamatuju si ho jako dobré, ale najednou je naprosto špičkové. Tohle byl před pár dny případ s Mille e Tre 2009, kounického Sauvignonu z vinice Karlov I od vinařství Dva duby (web). Poprvé jsem o něm psal tady, pak znovu o rok a půl později zde. Poslední zážitek mne dostal, chci toho karton! Výrazná žlutá barva. Na úvod oxidativní fresh čerstvý dojem, víno je to silnější, plné života, plnější s decentním dotykem zbytkového cukru, výborně dlouhé. Po hodinách v karafě či několika dnech v otevřené lahvi se postupně mění. Ten oxidativní dojem začíná být příjemným doplňkem, odrůda vystupuje na povrch, vůně trochu zesládne, objevují se angrešty (čím déle otevřené tím více až do pečených, koláče), bez, zimostráz. Je to parádně živé, šťavnaté, plné a přitom perfektně pitelné, strukturované bílé. WOW efekt. Vyvážené, krásné, mělo to v sobě nějakou zvláštní energii a každý doušek mne bavil víc než ten předchozí. Jasně, je to víno poněkud jiné, ale i když tak vinař občas vystupuje, ještě ne vyloženě militantně odlišné od věcí, co jsou považované za „normální“ :-) Ovšem to říká někdo s dost posunutými měřítky, manželka víno jako „to je zas nějaká ta tvoje divná věc“ identifikovala správně, byť jí tedy chutnalo :-)
U podobných vín si vždycky říkám, že to s domácím vinařstvím není tak špatné, vlastně čím dál lepší. Svým způsobem. Včera jsem vedl dlouhou debatu na téma podvodů v našem vinařství (rozsáhlé vydávání dovozového vína za domácí) a v podstatě říkal, že oborové organizace mají jen dvě možnosti (protože nějaká cechovní čest vinařů očividně nehraje dostatečnou roli). Ta první je chytit se za nos, přestat se tvářit že je to nějaká okrajová záležitost a začít vše tvrdě řešit zevnitř. I za cenu, že to na nějakou dobu domácímu vinařství, nebo alespoň kupě jednotlivých vinařů (i hodně známých jmen), poškodí jméno. Vezme zákazníkům iluze, že problémy určitě nejsou ve sklípcích malých producentů, těch fajn lidí co nabídnou bez dokladu vždycky o dost lepší cenu a jejich sudové za čtyřicet kaček litr je úplně bezva. A nebo varianta dvě, tedy nechat to celé vyhnít a počkat na řešení systémem „metanol“, tedy až se vše začne rozkrývat po nějakém průseru zvenku, za notné podpory bulvárního tisku a televize, kdy to kupě starých struktur zlomí vaz a poškodí každopádně jméno vinařství jako celku, doma i v zahraničí (kde se o něm konečně začíná trošku mluvit). Předpokládám, že dojde k variantě dva. Ale možná ne, dnes jsem si přečetl, že Svaz vinařů „chce zmapovat, jak černý trh s vínem funguje a jak s ním nejlépe bojovat. „Zadali jsme si analýzu u společnosti Ernst & Young, kterou zaplatíme z peněz, které zůstaly na účtu ze studie dopadů spotřební daně na tiché víno“. Doufám, že těch peněz zbylo hodně a ta analýzy bude opravdu kvalitní ;-)
