úterý 18. ledna 2011

Podomní prodej vína aneb degustace v kanceláři

massard_rieslingPřišel takhle jednou kolega do kanceláře a oznámil nám, že v pondělí dorazí nějaký pán a uspořádá nám tu bezplatnou degustaci. Možná se to děje běžně, ale já jsem tuhle podomní formu prodeje vína zažil poprvé. A docela se těšil, s čím nás zástupce firmy Vinicola (nejznámější asi tím, že naše markety plní lahvemi Chile v podobě Viña Tarapacá) překvapí. Očekával jsem přehlídku pár levných lahví a úžasné slevové nabídky na celé kartony vín na běžné pití :-) Dostal ochutnávku více než dvou desítek lahví v cenách klidně i osm stovek (pravda, jsou to ceny nesmyslné, ale budiž) a celkově velmi zábavné hodinové posezení, které by v běžné vinotéce trvalo několikanásobně dlouho. I proto, že by neustále někdo prodejce zastavoval a opravoval. Ano, tušíte správně, úroveň představení nebyla zrovna na výši a nacházela se v přímém rozporu s cenami na nabídkovém listu.

Vezmu to zrychleně. Pán dorazil a předpokládal, že v kanceláři bude vinné sklo. Bylo, část zaměstnanců ochutnávala ze sektovek, ale prý to nevadí, protože ta vína jsou „pořádná a výrazná“. Mohou v nich být usazeniny, někdy velké jako moucha, protože vína neprošla tou poslední jemnou filtrací. A taky jsou noblesnější a je to vidět na cenách. Některá prý něžně brutální (Syrah) a nejlepší tři dny od otevření. Ta degustovaná, vzhledem k pondělku a leckdy zbytkům na dně lahví, byla nejspíše otevřená ještě mnohem déle. Specielně u červených se to podepsalo velmi výrazně a podstatná část z nich byla již naoxidovaná a kvůli ležení nejspíše v trochu vyšší teplotě se i sunula k takovým těm tónům ochucovadla do polévek. Ne že by nešla pít a při troše snahy z nich vylovit některé bývalé kvality, ale rozhodně nevypadala tak, jak se sluší na prezentaci. Alkohol, hutnost a barva nechyběla, což možná někomu stačí. Často šlo o vína znatelně starších ročníků, než vinaři nyní prodávají, což je teoreticky plus, ale prakticky, hlavně pokud jde o modernu vyrobenou spíše na rychlejší spotřebu, to obsahu lahví též dvakrát nepřidá. Bílá na tom byla překvapivě lépe, ale taktéž ne ideálně.

Pan prezentující mne naprosto dostal u Auxerrois Grand Premier Cru 2007 vinařství Bernard-Massard z Lucemburska. Jde o jejich trochu lepší verzi této odrůdy, projevem ovšem taková ta tropiko sladká moderna s delším ležením na kvasnicích a možná i trochou dřeva. My se však dozvěděli, že jde o špičkovou směs odrůd Chardonnay a Sauvignon Blanc a hlavně ten Sauvignon je tam krásně cítit. Chápu, že okolo téhle odrůdy je poněkud zmatek (viz zápisek Případ Auxerrois a talián v risottu), a že prakticky nikdo se nebude s pánem na prezentaci hádat, ale vyloženě kecat by teda nemusel. V kombinaci s požadavkem pěti stovek za víno prodávané v zemi původu okolo 6-7€ nic moc. Alespoň že Riesling Grand Premier Cru 2006 Wormeldange Weibour byl velmi pěkný, nazrálý, klasický, vyvážený, bezvadně pitelný. Pravda, podobné seženu na Mosele o kus níž v Německu mezi 5 – 10€ a někde ve středu tohoto rozsahu se pohybuje i požadavek pan Massarda, zatímco zde stojí lahvinka šest stovek, ale pilo se to dobře a darovanému koni… znáte to.

vinicola_kancelar
Taky jsme se dozvěděli, že nejde bez doslazení udělat polosladká červená, jak nezvyklá je směs Grenache-Syrah-Mourvèdre a že ve Španělsku jsou z Evropy nejlepší červená, protože je tam hodně sluníčka. Absolvovali jsme se skupinové nadšení ze Sofia Rosé od F.F. Coppoly s úžasnou výraznou vůni přeslazených kompotovaných jahod, jako by to bylo na roséčku něco nezvyklého :-) Pravda, za 560,- Kč bych očekával, že k tomu vínu dostanu ještě nejméně přepravku jahod čerstvých a navíc třeba balík bazénové chemie, u kterého je víno prý ideální pít. Je noblesní, takže cena se dá ospravedlnit, že…

Ochutnali jsme něco z Nového Zélandu od bio i jinak přírodně uvědomělého (byť obludně velikého) producenta Yealands – základní mladý rýňák řady Wine ročníku 2009, docela fajn pití. Pak extrémně aromatický, sladší, nevyvážený a velmi divně strukturovaný Gewurztraminer (řada Estate, ročník 2008) a také Pinot Gris (Estate, 2009), tentokrát mnohem lépe postavené pití s vlivem dřeva a ležení na kvasnicích, ale upřímně stále dost kýčovitou sladce ovocnou modernu, která působí, jako by jela na nějakém vinném anabolickém steroidu. To už bych si raději dal Casanova weiß 2009 z Weingut Hauser (Rakousko, Poysdorf), svěží aromatickou živou směsku, která sice taky působí poněkud vykonstruovaně, ale alespoň se dobře pije.

guardian_peek_smgU červených byl opravdu masivní problém s dobou otevření. Docela mne zaujalo Chateau St. Thomas 2005 z Libanonu, směska Cabernetu, Merlotu a Syrahu v „bordeaux“ stylu, hodně dobře postavená záležitost. A vlastně dost slušná byla i Tarapacá Gran Reserva Syrah 2007, taková ta dobrá klasika z Chile, temná, ovocitá, hutnější, delší, čistá, dobře udělaná. Ale z té dvacítky představených vín (celkem jich bylo 22, dvě závěrečná portská jsem nestihl) bych si stejně nekoupil prakticky nic, částečně kvůli cenám, trochu kvůli často velice „uni“ technologickému projevu, ale především proto, že vína prostě nebyla v kondici. Pokud někdo tahá několik dní lahve autem sem tam, drncá s nimi po městě, pravidelně je prohání řadou různých teplot… není se čemu divit. Každopádně by mne zajímalo, jaký efekt má nalití 22 vzorků spíše alkoholičtějších vín na nezkušené konzumenty. Možná se objednávkové formuláře plní pěkně…

P.S. Omluvte výrazně sníženou kvalitu fotek, něco jsem cvaknul jen mobilem.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails