pondělí 15. září 2008

Svatováclavské vinice a Villa Richter

Venku je vyloženě podzimní počasí, čas letních venkovních grilování a zahradních párty končí, přichází doba domácí konzumace pořádných červených vín. Jeden z posledních letních večerů, čtvrtek 11. září, patřil slavnostnímu otevření Villy Richter a okolních vinic. Pravda, slavnostní otevření proběhlo dávno potom, co je podnik přístupný veřejnosti, ale vlastně proč ne. Celá akce spočívala v tom, jak už to tak bývá, že se korzovalo po prostorách otevíraného podniku, pojídalo něco z restaurantem připravených pochutin a v případě této akce byla k dispozici i sada všemožných vín jak z Čech a Moravy, tak od dovozců s restaurantem spolupracujících. Ano, i proslov s informacemi o celém podniku tu byl, ale o vlastních vinicích jsme se toho moc navíc nedozvěděli (a tak odkáži na popis na stránkách restaurace). Vzhledem k účastníkům, které bych popsal jako „celebrities & faces” s lehkou příměsí dovozci pozvaných vinných nadšenců, bylo vše směřováno spíše k navození atmosféry výjimečnosti restaurantu.


A ten v něčem takový skutečně je. Především část „nejméně luxusní“, nazvaná Panorama Pergola, nabízí nádherný výhled a i na této hromadné akci skvělou atmosféru. Prostě sedět tam se sklenkou vína a přes vinice hledět na Prahu má obrovské kouzlo. Bohužel tato akce byla dost možná mou poslední návštěvou podniku, protože krom exkluzivní lokality nabízí i tradičně zlatokopecké ceny vína. A ač chápu, že se nějak uživit a zaplatit celou tu rekonstrukci musí, tak marže okolo 600% jsou pro mne nepřekousnutelnou záležitostí. Ne že bych nebyl ochoten dát v krásné restauraci u dobrého jídla kupu peněz za láhev slušného vína, ale nesmí to být to samé, které kupuji na bežné pití za sto padesát korun. To pak pocit vyjímečnosti okamžiku poněkud vyprchá a celkový dojem tak nějak pokazí. Blahoslavení ti, kteří běžné prodejní ceny těch vín neznají, nebo je prostě neřeší. Každopádně na lístek se podívejte, třeba vám tak předražený nepřijde. Případně ještě doporučuji recenzi restaurace od pana Cuketky, který se více zaobírá kvalitou jídla (to já neposuzuji, šlo o věci připravené pro „hromadné stravování“, ale i tak mi přišlo nadprůměrně kvalitní).

A vína? Zde jsem si po pravdě docela užil. Navíc u jednotlivých stánků bylo možné v relativním klidu promluvit s přítomnými zástupci vinařství či přímo vinaři a nabrat nové informace. Já si pochutnal na výběrovém Pinotu Noir 2006 z Kutné Hory (vinice Sukov, je i v Salonu vín, krásné víno) a hned vedle na skvělém Pinotu stejného ročníku a přívlastku od Lobkowiczů z Mělníka. Ti mají navíc nové viněty, oproti předchozímu kýči značně modernější a rozhodně krok kupředu. O kousek vedle zaujalo další víno téže odrůdy, „Roučí malé“ od vinařství Kraus. Ale zabte mne, ročník si nepamatuji, matně tuším 2004. Vůbec s poznámkami jsem dost na štíru, spíš jsem si to užíval. A tak vím maximálně to, že musím sehnat alespoň láhev ve vůni až botryticky přezrálého, ale v chuti velmi suchého, pozdního sběru Ryzlinku rýnského z trati Budyně od Školního statku Mělník. Že mohu vynechat Rulandské modré 2005 v exkluzivní řadě Valvin Club z Vinných sklepů Valtice (trať U Božích muk v obci Novosedly, leželo v bariku), ač jde o výborné víno, tak úspěch ročníku 2003 nezopakovalo. Objevil se i „podpultový“ výběrový košer Pinot Noir 2003 z Mostu, ale přišel mi už značně za zenitem, jak jinak tahle jejich vína skvěle stárnou, tak tohle se spíše láme. Naopak docela fajn bylo bílé Patria Cuvée 2006, ovocné a do růží tramínem ovoněné, pěkně suché a svěží, hezky pitelné.

Zábavné bylo kroužit okolo místnosti, kde podával vína z Francie tým pana Domince. Zde jsem se od dalších návštěvníků hned dvakrát dozvěděl, jak jsem konečně „dorazil na to správné místo“, protože z té Moravy se to nedá pít. Inu proč ne, každý má nějaký názor. Prezentovaná Francie byl spíše základ ze sortimentu (Côtes du Ventoux „La Vieille Ferme“, Rosé „Cuvée Expression“ od Château de Beaubois, Cuvée „La Tradition“ od Château Cabezac) a vína vlastně spíše jednodušší a na nekomplikované pití (pokud jsem nepřehlédl nějaké skryté lahve), mnohá z té Moravy byla rozhodně srovnatelná, ale každý máme holt nějaký vkus. A tak jsem pochybovače poslal do… ochutnat tu Kutnou Horu, nakonec jim „nevadila“ a byla „zajímavá“. Co naděláte :o) Ale našlo se i pár takových, kteří sice k Francii inklinují hodně, ale tahle prezentace jim umožnila prochutnat sadu vybraných vín z našich vinic a ta je příjemně je překvapila. Za takové (od tří jsem vyslechl osobně, u dalších dvou ve frontě na kachnu se zelím), kteří nepodléhají zažitým nesmyslům o nedostatku sluníčka (a raději se přesvědčí sami) díky.

Návštěvník slavnostního otevření si mohl nalézt různé zábavy. Já například hrál takovou zvláštní verzi starodávné počítačové hry „Pac Man“. Chodil jsem po chodbách a chodnících mezi vinicemi, uždiboval jídlo a snažil se vyhnout vydavateli jednoho našeho vinařského časopisu. Byl jsem úspěšný, vždy když už mne skoro měl, schoval jsem se za sklenku něčeho dobrého :o) Dalším zábavným prvkem mohlo být počítání, kolik sklenek bohémky už vypil pan „v restauraci Maze mají vyčpělé šampaňské“, já ho viděl zhruba se čtyřmi a pak to přestal počítat. Šlo se pobavit i u proslovu našeho pana prezidenta, škoda že jsem to celé nenahrál. A to je asi tak vše. Při východu z areálu ještě každý dostal taštičku s promo materiály Vinařského fondu, včetně DVD se všemi díly pořadu o vinařství v Čechách a na Moravě. Ten mimochodem docela i stojí za vidění, můžete využít archiv na webu České Televize a začít pěkně od mělnicka a litoměřicka...

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails