Hodnotím, hodnotíš, blbneme…

Včera večer, po dvou více než zajímavých degustacích (na které jsem si musel vzít půlden dovolené z již prakticky vyčerpané zásoby, protože mne bohužel živí něco úplně jiného... to jen jako odpověď těm, co se mne na ochutnávkám pravidelně ptají, kde na to beru čas), jsem začal páchat paralelně report z obou zároveň. A protože se text ubíral dost divným směrem, rozhodl jsem se ho smazat a překopat do samostatného pátečního zápisku. O co šlo? Hned u několika vzorků jsem se přistihl, že už je nechutnám proto, abych něco objevil. Ale jen tak „pro zářez na pažbě“, protože tam jsou, mohu si čichnout  a říct „jasně…“ a napsat pár řádků do degustačního karnetu. Ale kvůli tomu na ochutnávky přeci nechodím! Tak nějak jsem měl chvílemi pocit, že má laťka „víno, co nadchne“ je pro ten den nastavena hrozně vysoko. Že to celé beru zbytečně vážně, píšu si kraviny o změně odrůdového složení na pozemcích Château d‘Angludet a přidání vysokých 15% Petit Verdotu, ale vlastně si to tolik neužívám jako dřív a chovám se, jak kdybych měl druhý den odevzdat vedení firmy hodnocení v excelu a ne si prochutnat pěkná vína, něco se o nich dozvědět a nechat se příjemně překvapovat. Nevím, možná to byla jen trocha podzimního splínu. Ale o důvod víc si uvědomit, že živit (ehm, práci stále sháním) bych se vínem asi neměl, protože pokud by mi to mělo nadšení z jeho objevování takhle či ještě výrazněji poznamenat, bylo by to dost naprd…

Bylo tam i pár momentů, kdy jsem se zatelelil jako dřív a očka mi zazářila :o) Potřást si pravicí s Nicolasem Jolym nebo „objevit“ tak trochu jiné Champagne Paul Déthune, to bylo fajn. Nebo vlastně i poskakovat okolo stánku Dobré vinice, kde byl nalahvován čistý Pinot Noir ve variantě červené i růžové, tedy úplná novinka, o které jsem do té chvíle neměl tušení. Ale celé to tak nějak vyvážil podivný dojem „lovení bobříka degustování“. A vlastně mne mnohem víc bavilo si povídat s dalšími účastníky, často spíš o hromadě „věcí okolo“, než nějakých konkrétních vínech a dojmem z nich. Doufám, že mne to brzy přejde. Možná bych si měl dát nějaký týden bez ochutnávek a věnovat se hezky v klidu zajímavým lahvím, které jsem si nasyslil doma, ideálně v malé společnosti přátel. Ale nejdřív prostě MUSÍM na tiskovku právě výše zmíněného Jolyho, to přeci nejde vynechat…

Máte taky někdy „specificky vinné“ splíny? Je to jen podzim? Každopádně slibuju, že příští týden tu zase bude pár zápisků vyloženě o konkrétních vínech, tenhle týden to nějak nevyšlo :o)