Z letošního ročníku festivalu Praha pije víno mám jedinou fotku a není z těch nejlichotivějších :-) Je od stolku Weingut Taubenschuss (web) z rakouské oblasti Weinviertel, konkrétně z Poysdorfu a tedy z důležitých vinařských obcí vinorodé Moravě (společně třeba s Retzem) těch nejbližších. S mladou generací v podobě Markuse a Thomase Taubenschuss jsem se viděl opakovaně a jejich vína chutnám rád, ale vlastně jsem tu o nich – s výjimkou vína na kterém spolupracovali společně s vinařstvím Baláž z Dolních Dunajovic – nic nepsal. Jelikož jsem právě doplnil pár lahví do domácích zásob, tak je tu dobrá příležitost opomenutí napravit.
Rodina Taubenschuss v oblasti vinaří už šest generací, první formální vinařské vzdělaní získal zástupce generace druhé, když v roce 1891 nastoupil ke studiu na Landes-Weinbauschule Feldsberg aka v našich Valticích. V roce 1941 byli jedni z prvních v Rakousku a rozhodně v místě, kdo začal vína lahvovat do sedmiček. Vinařství se už v 60. a 70. letech zaměřovalo na suchá tichá bílá vína, dokonce s uvedením konkrétních vinic, a v tomto trendu pokračovali i Helmut a Monika Taubenschuss když vinařství převzali v roce 1985 a dále rozvíjeli. Současná mladá generace vše jen posunula dál a vinice převedla do bio režimu, v meziřadí se jim pasou ovce a hnojí vlastní kompostem. Od roku 2023 je celých 20+ha i bio certifikovaných a i ve sklepě jedou čistě. Postupně se také začínají více zaměřovat na vína šumivá, aktuálně z celkových zhruba 100-120 tisíc lahví ročně tvoří necelých deset procent, ale podíl stoupá. Všechny procesy si dělají sami, včetně odstřelu kalů. Od roku 2024 jsou členy Österreichischen Traditionsweingüter (ÖTW).
Hospodaří na sprašových tratích Weißer Berg, Hermannschachern, Neidharden, Tenn, Maxendorf, Steigelberg a Höbertsgrub, vše v blízkém okolí Poysdorfu. Odkazy z názvů tratí vedou na rakouský viniční katalog s hromadou informací. Jo kdyby tohle bylo podobně všude, to by se vinným nadšencům žilo! Ale blýská se na lepší časy, u nás třeba zamakalo sdružení Modré hory (a především Honza Stávek) a výsledkem je také výtečná mapa. Ale to jsem odbočil, zpět k vinicím u Taubenschussových :-) Odrůdově jasně dominuje Grüner Veltliner, ale docela se zaměřují také na Weißburgunder a povedený mají Welschriesling či Riesling. V menší míře u nich najdete Sauvignon, Chardonnay, Gelber Muskateller, Roter Traminer či Sylvaner. A trochu toho Zweigeltu pro základní červené a růžovku. Stylisticky je rozptyl poměrně široký, od svěžích přímých mladistvých nerezovek po věci školené déle na kalech ve velkých akátových sudech různých velikostí. A sem tam nějaké to macerované bílé, třebas i nesířené nebo úplně minimálně :-) A jak už jsem se zmiňoval více, tak aktuálně dělají i dost bublin, klasickou metodou připravovaných a na kalech v lahvi i přes tří roky.
Ochutnávku začneme právě bublinami, oproti vyšší řadě postavené na burgundských odrůdách je Cuvée Tradition Extra Brut Reserve směs 75 % Grüner Veltliner a 25 % Welschriesling, ročník 2022 nejdříve v nerezu 10 měsíců a pak na druhotnou do lahve, tam 20+ měsíců (první odstřel březen 2025, tu mám i doma). Viněta trochu upomene těm prvním „pohřebním“ od Milana Nestarce :-) V projevu herbálně-malvicovo-citrusové s výraznější kouřovou linkou. Suché, čisté, hezky postavené a s moc fajn vytrvalým perlením, pěkné kyseliny a struktura, čerstvé a energické, trochu kořenité, delší. Solidní, serióznější sekt! Líbí se mi velmi.
Z aktuální mladých vín jsem otevíral Welschriesling 2024, čistě v nerezu připravený za kontrolovaných nižších teplot, z mixu různých vinic. Světlejší barva, zelenkavá. Příjemná čerstvá vůně, lehce krémová a evokuje hrušku, v chuti středně plné ale docela lehkonohé, šťavnaté, živé, se skvělou pitelností. Nic komplikovaného, ale povedené letní pití. Z veltlínů taktéž základem je pak Grüner Veltliner Weinviertel DAC Poysdorf 2024, opět mix více poloh a chladnější zpracování v nerezu. Barva o trochu výraznější, žlutější. Mladé, čerstvé, ovocnost do jablka a kořenitá linka, o trochu hlubší a bohatší. Suché, čisté, středně plné, s moc fajn kyselinou a pitelností, vyvážené, středně dlouhé, s decentní citrusová slupka nahořklostí v závěru. Hezky se pije a baví mne. O něco výše stojí Riesling Ried Steigelberg 2024, zde jde o konkrétní polohu ale opět stejné zpracování. V projevu o něco plnější, důraznější a oproti předchozím dvěma bych tomu určitě dal ještě půl roku či rok než budu znovu otevírat. Ovoce do hrušky a peckovin směr meruňka, v chuti středně plné, s fajn kyselinou a minerální linkou, dobrá délka. Ale aktuálně takové dost sevřené.
Na festivalu se vinařství těmito řadami vůbec nezabývalo a jelo spíš trochu specialitky a výběry pro nadšence. Třeba Welschriesling 2022 Alte Reben 300 ze starých keřů, s trochou macerace a školením dlouhou dobu v 300l francouzských sudech. Voňavější, medové, zralé peckoviny, suché, čisté, plnější, strukturované, s bezva kyselinou a slanou linkou, seriózní skvělé bílé. Následoval Grüner Veltliner Große Reserve MX Alte Reben 2020 ze skoro sedmdesátiletých keřů v trati Maxendorf, školeno tři roky v 1200l rakouských dubových sudech. Tmavší nazlátlé, Zralé, expresivní, medové, žluté ovoce, troška pepře. Nazrále, středně plné ale intenzivní, super výrazné kyseliny ale vyvážené, kořenité, žlutě ovocné, dlouhé, strukturované, nádherné víno. Mňam! Weissburgunder Selection 2021 je podobný příběh, vinice Weißer Berg a starší keře, tři roky v 2400l rakouských akátových sudech. Výraznější tmavší barva. Bohatší, sladší, žlutě ovocná a trochu vanilková vůně, lehce těkavé ale nerušivě a spíš nese další aromata. Suché, intenzivní, koncentrované, ovocné, delší. Efektní kousek, ale ten veltlín mi přišel komplexnější a charakternější pití. A nechyběl ani naturální Pontic 2021, kombinace Roter Traminer a Welschriesling s polovinou macerovanou, školeno v 300l sudech. Stále čerstvé, pikantní, divočejší, především sladce florální a pomerančové. Vyvážené, s nějakým tím tříslem, expresivní. Voňavá vyvážená hezky udělaná oranžáda, proč ne.
